středa 27. června 2018

Být tebou

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Překvapení, Dark Lord konečně už zase píše! Nic světoborného, ale aspoň něco, ne? (Thanks the duck for weekly topics!) A když máme ještě pořád ten Pride Month, bude to něco aspoň trochu tématického ;)

Příjemné čtení a hezký den!
Take care, my dear pumpkins
Vaše Dark Lord




"Být tebou, tak do toho jdu."
"Do čeho?"
Myrna se pokusila co nejnenápadněji ukázat přes celou školní jídelnu.
"Do tý vysoký blondýny. Při hodině na tebe koukala."
"Proč? Měl jsem něco ve vlasech?"
Myrna si hlasitě povzdechla a s výrazem světaznalého stařešiny položila Terrymu ruku na rameno.
"Nekoukala se na tebe takovým způsobem. Co když se jí líbíš?"
"Oh."
"Jen jsem si říkala… je docela hezká, tvůj typ, řekla bych."
Terry chvíli zamyšleně zíral na talíř zelenohnědé hmoty před sebou. Podle školního jídelníčku to měla být hrachová kaše, on si tím ale nebyl tak jistý.
"Asi bych ti měl něco říct…" zamumlal po chvíli rozpačitě. Myrna se zatvářila starostlivě.
"Všechno v pohodě?"
"Jo… docela jo. Jen bych ti rád něco vysvětlil."
"Fajn… O co jde?"
"Vím, že to asi bude znít divně, ale mně se holky tak úplně...nelíbí…"
"Tak mrknem po klukách?"
"Kluci taky ne."
"Existujou i další možnosti."
"Kdybych na někoho narazil, dám ti vědět."
"Oukej…"
"Tobě to nepřipadá divný?"
Myrna se konejšivě usmála.
"Hele, každej jsme nějakej, ne? Někomu se líběj holky, někomu kluci, nebo oboje, všichni… A někomu zjevně nikdo. No a? Rozhodně to není divnější než to, jak krčíš nos, když se ti něco nelíbí."
Terry nakrčil nos.
"To jako fakt?"
"Jo. Vypadáš jako králík."
"Já myslel jako jestli je to divnější."
"Rozhodně." Myrna se k němu naklonila blíž. "Navíc, díky tomu, že se ti nikdo nelíbí, se nemusím bát, že se s někým dáš dohromady a třeba se se mnou nebudeš tolik bavit. Takhle tě mám jenom pro sebe!"

neděle 24. června 2018

Rajčatový slib

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Tak už je tu zase neděle (už zase?!) a já s další wordvemberovskou povídkou (protože v neděli se prostě nemůžu namáhat k napsání čehokoliv nového). Ale slibuju, že ve středu přijdu s novinkou. Přísahám.
Jinak připomínám, pokud chcete, mrkněte na mou stránku na twitteru a na facebooku, informuji tam vždy, když zveřejním novou povídku.
Tak, a teď už k té povídce. Take care, my dear pumpkins.
Vaše Dark Lord



Byl pátek večer a v baru Krypta bylo jako vždy otevřeno. Dr. Smith sem chodil pravidelně už hodně dlouho a nerad své zvyky měnil. Jako obvykle vstoupil, svůj dlouhý kabát přehodil přes židli v koutě a posadil se na barovou stoličku.
"Jak obvykle," řekl barmanovi.
"Měl bych tu specialitu," usmál se barman. "Bloody Mary, vlastní receptura. Nedáš si?"
"Radši ne," zabručel lékař. "Co je nového?"
"Konala se tu jistá obecní akce."
"Vím, stavil jsem se tu," přikývl dr. Smith. "Ale vypadáš celkem dobře."
"Díky. Měl jsem tu celkem dobrou společnost, takže se to dalo vydržet."
"Proboha, Jacku, kolikrát ti mám říkat, abys-"
Jack spěšně zavrtěl hlavou.
"Ale ne, tak to není! Byl tu ten tvůj nováček."
"Můj nováček? Ach tak, ty myslíš nového knihovníka. Co si o něm myslíš?"
"No…" zazubil se Jack, "vypadá nadějně."
"Se vší úctou, na tom, jak vypadá, příliš nezáleží a připadá mi zbytečné to tu rozvádět. Navíc mám dojem, že už nějakou známost má."
"Chápu," zamumlal Jack. "No, co se dá dělat," povzdechl si. "Jinak bych řekl, že bude celkem dobrý. Působí chytře, celkem se vyzná a s tím znamením na ruce by se mohl dostat pěkně daleko."
"Znamení?" zbystřil dr. Smith. "Jaké znamení, o čem to mluvíš?"
"To, které má na dlani přeci. Takové divné oko? Mám dojem, že se i pohybovalo."
Dr. Smith neodpověděl, jen zamyšleně hleděl před sebe. Jack mu zamával rukou před obličejem.
"Gaufe? Gaufride? Haló!"
Gaufrid sebou trhl, jako by se právě probral ze spánku.
"Hm?"
"Člověče, vnímáš mě vůbec?"
"Promiň, na chvíli jsem se zamyslel…"
"To jsem si všiml."
"Takže… to znamení. Říkal jsi, že je ve tvaru oka?"
"Jo."
"A zdálo se ti, že se pohybuje?"
"Přesně tak."
"Proboha."
"Ty víš, co to je?"
"Ja." Dr. Smith si všiml Jackova starostlivého výrazu a pousmál se. "Neboj, na životě ho to snad neohrozí. Ale mohlo by ho to dostat do nějakých menších problémů. Možná se zaplete do politiky Dvorů."
"To by mohlo být vážné," zabručel Jack.
"On se z toho dostane," prohlásil dr. Smith a zamračil se. "Kde mám vlastně svůj drink? Ty se tu bavíš…"
"Jistě, promiň," zasmál se Jack rozpačitě. "Vážně nechceš zkusit tu Bloody Mary?"
"Ani náhodou. Kdo ví, jakou Mařenu jsi kde vysál."
Jack v hrané sebeobraně zvedl ruce.
"Přísahám, že žádnou. Je to rajčatový džus, ani kapka krve. Jenom rajčata. Slibuji."
"Vážně?"
"Dávám ti svoje slovo, že jsou to rajčata. Rajčatový slib."
Smith zvedl oči v sloup.
"Jawohl. Budu ti věřit. Protentokrát."
Jack se rozzářil.
"Nebudeš litovat, příteli."
"To doufám."
O pár minut později už stály na baru dvě sklenice s rudou tekutinou ozdobené celerovými stonky.
"Tak prosím," zazubil se Jack. Dr. Smith jednu ze sklenic vzal a přičichl si. Okamžitě se zachmuřil.
"Jacku Thornsby, tohle nemůžeš myslet vážně!"
Jack vytřeštil oči.
"Co? To přece není možné!" Bleskově se natáhl přes bar a vytrhl Smithovi sklenici z ruky. Opatrně k ní přičichl. Potom to samé udělal i s druhou sklenicí. Slabě se usmál.
"Ovšem," řekl. V jeho hlase byly znát rozpaky. "Ty sis vzal moji sklenici."
"Tvoji sklenici," opakoval dr. Smith chladně. "Ty sis spletl sklenice a postavil jsi tu svoji, říznutou krví, přede mě. Omylem."
Jack sklopil oči. Jeho úsměv se rozšířil.
"No… Možná to bylo tak trochu...naschvál?"
Dr. Smith mu vzal sklenici, tentokrát tu správnou, a napil se.
"Nenávidím tě."
"Já vím. Takže… tohle bude na účet podniku, ano?"

středa 20. června 2018

Vítejte v Night Vale - Epizoda 4. - Rodičovské sdružení

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Tak jsem si domluvila brigádu na léto a čekám už jenom, až se mi ozvou z univerzity... A jinak mám pořád víceméně volno! Tak už se snad dokopu k tomu, abych začala psát a překládat.
Be ready, there will be more to come.
Well, have a nice day, my dear pumpkins, and take care.
Vaše Dark Lord




Slunce tolik, tolik zestárlo. Jak dlouho do chladné smrti? Jak dlouho?

Vítejte v Night Vale.

Hlavní zpráva dne:

Včerejší rodičovské sdružení skončilo krveprolitím, když se v aule rekreačního centra na Main Street otevřela trhlina v časoprostoru a vypustila několik zmatených a velmi agresivních pteranodonů. Zářící portál zůstal otevřený a vydával vřískot, děsivý zvuk, který podle svědků připomínal hlasy malých uřvaných dětí, uvězněných ve sklízecí mlátičce, zpomalené a zesílené nějakým jednoduchým softwarem pro úpravu zvuku.

Pteranodoni útočili především na ženy v brýlích. Úřady si stále nejsou jisté proč, vzhledem k tomu, že jediný nightvaleský expert na létající dinosaury, Joel Eisenberg, se stále ještě nevzpamatoval z loňské příhody s krčními pavouky.

Trvalo skoro hodinu, než se vyděšené tvory podařilo vrátit zpátky do víru a pokračovat v setkání, které se týkalo převážně nedávného zvýšení cen ve školní jídelně a postupně přešlo v hádku, protože Susan Willmanová prohlásila, že Josh, syn Diane Craytonové, je "trochu při těle" a že "možná potřebuje pobídku v podobě zvýšení cen, aby méně jedl".

Podle tohoto reportéra je Susan Willmanová nebezbečně posedlá bestsellerem New York Times, Špekonomií. Nebezpečně.

Naštěstí nebyl během incidentu nikdo zraněn ani zabit, i když experti z Timothyho Společnosti Pro Opravy Auly s.r.o. odhadují, že škody v aule dosáhnou kolem 750 000 dolarů. A to zahrnuje i bouřková okna zdarma a doplňkové poradenství pro sezónní instalace.

Znovu přišlo období voleb, a vy víte, co to znamená! Šerifova tajná policie si vyzvedne některé členy rodin, aby bylo zajištěno, že všichni budou volit ty správné členy rady a nikdo neudělá chybu. Tito členové rodin budou drženi na zabezpečeném, nespecifikovaném místě, kterým, jak všichni víme, je opuštěná důlní štola na okraji města.

Nenechte se ale tím jménem splést, posluchači, už léta se používá ke všem těm únosům a protizákonným zadržování, že se z opuštěné důlní štoly na okraji města stalo docela hezké místo, s ohromnými postelemi, wi-fi zdarma a HBO. A také s mučícími komorami, ale nemyslím si, že by někdo přesvědčoval městskou radu k jejich používání.

Pamatujte, tohle je Amerika. Volte správně, nebo své milované už neuvidíte.

Tuto zprávu vám přinesla městská rada.

Night Valeský Deník dnes oznámil, že vzhledem k nedávnému ekonomickému poklesu začne dávat reklamy na titulní stranu. Jakákoliv společnost, která by měla zájem o platinové Premium reklamy, může kontaktovat redaktorku Leann Hartovou.

Hartová zmínila, že pro zájemce také zřídili program "Napište svůj vlastní novinový článek". Vzhledem k tomu, že všichni pisatelé byli propuštěni, Deník potřebuje pomoc veřejnosti, která by je zásobovala důležitými zprávami a poznatky.

První reklama z platinové prémiové edice vychází příští pondělí a bude obsahovat zděšenou tvář opičího mláděte, částečně zakrytou lžící nabroušenou kamenem a text "Používejte Tide."

Hartová také oznámila, že výbuch, který loni zdecimovat distribuční oddělení Deníku je rozhodně stále nehoda, a že by byla ráda, kdyby jí zástupce pojišťovny zavolal zpátky. Prosím. Zavolejte jí.

Právě nám přišla tato zpráva:

Tajná policie zveřejnila nové prohlášení, které vrhá více světla na příhodu na včerejším rodičovském sdružení. Ten hlučný portál, jenž následoval útok dinosaurů, který brutálně přerušil diskuzi o opravě houpaček na školním hřišti, zůstal otevřen dlouho poté, co zaměstnanci rekreačního centra, jak se domnívali, sehnali všechny ty starobylé létající bestie dohromady a autority varují, že minimálně jeden pteranodon je stále ještě na svobodě.

Všichni občané by se měli potřít opalovacím krémem s nízkým ochranným faktorem a ukrýt se v kachlemi obložené koupelně.

Pár házenkářů z hřiště vedle auly do portálu strčilo hlavy - jen aby viděli, co se nachází na druhé straně vortexu - a vrátili se dramaticky změnění. Za chvíli, kterou přihlížející vnímali jen jako několik vteřin, zestárli o několik tisíc let. Všichni tito házenkáři se nyní potácejí na hraně mezi tisíciletou moudrostí a ochromujícím šílenstvím.

Vzhledem k tomu, že psychické ani emocionální újmy nejsou podle zdravotní pojišťovny považovány za skutečné, hlásíme stále nulový počet zranění.

Další detaily vám poskytneme v naší zvláštní, průběžné a velmi zvláštní reportáži o útoku pteranodoního portálu.

Jsme před dinosaury v bezpečí? Ani náhodou.


Městská rada mě požádala o přečtení následující zprávy:

Pokud zaregistrujete podivnou auru okolo těchto předmětů ve své domácnosti: mixéru, hlavice sprchy, psa, manžela, manželky, stolu, židle, kliky, základů domu, suvenýrů nebo fotek z dovolené, jakýchkoliv sběratelských předmětů (především těch, které zobrazují nebo zahrnují koně), DVDček (především s filmy Cliffhanger, Něco na té Mary je a čtvrté série the Wire) nebo jakéhokoliv baleného salátu z Kalifornie nebo Mexika, prosím, nahlašte to Radě za účelem zadržení na dobu neurčitou.

Když je řeč o Městské radě, minulý týden odhlasovala odstranění těch velkých, olovem pobitých dveří ze severozápadního záhybu Radonového kaňonu - však víte, té oblasti, ze které vychází pulzující zelené světlo a tlumené hučení.

Zástupci, kteří toto rozhodnutí vykonali, nazvali velkou žlutou ceduli s červeným textem, na které stálo:


NEBEZPEČÍ
PLUTONIUM
NEOTVÍREJTE DVEŘE
NEBEZPEČÍ SMRTI
… přinejmenším za urážlivou a kýčovitou, přinejlepším zábavným sci-fi klišé.

Setkání se zúčastnilo mnoho občanů Night Vale a údajně i několik andělů - ačkoliv nikdo nepřiznal, že by byl nějaký anděl přítomen na setkání… nebo na jakékoliv jiné akci.

Stařenka Josie s opatřením souhlasila a dodala, že olovo je zdraví škodlivé a celé ty dveře byly jen načasovanou bombou. Podle záznamů Josie řekla: "Ty staré dveře. Oooh, ty dveře! Někdo z nich bude mít otravu olovem!"

Carlos, nádherný Carlos, tragicky zbavený svých překrásných kadeří, byl údajně jediným nesouhlasným hlasem. Není ovšem jasné, jestli s opatřením opravdu nesouhlasil, protože záznam pouze udává, že prohlásil: "Není čas. Už není čas," do černého kvádru, který držel v ruce, a pak rychle vyběhl z radnice pryč.

Podle stařenky Josie byl stále naprosto dokonalý a voněl levandulovou žvýkačkou.

Čersté zprávy ohledně pteranodonů. Pokorně vám nabízíme následující opravy předchozích zpráv:

Tajná policie nyní oznamuje, že útoční tvorové vlastně vůbec nebyli pteranodoni, ale pterodaktylové.


Také, že pteranodoni ani nejsou dinosauři, jak předtím naše stanice uváděla - jen okřídlení ještěři, kteří žili asi 70 milionů let po pterodaktylech.

A konečně, naše původní zpráva uváděla počet smrtí nula, i když se to číslo ve skutečnosti blíží spíš 38.

Litujeme těchto chyb.

Brzy tu bude fotbalová sezóna a Night Valeští Škorpióni se chystají obhájit středoškolský pohár. I když popravdě, pokud porazíme aspoň Desert Bluffs, budou jak fanoušci i postavy v kápích naprosto spokojeni.

Kouč Nazr al-Mujaheed oznámil reportérům, že je nesmírně nadšený především z postupu mladšího quarterbacka Michaela Sandera mimo sezónu potom, co ho zasáhl oživlý blesk a dal mu sílu dvou džípů a inteligenci Reného Descartese se silným otřesem mozku.

Pokud ale Night Vale letos chce porazit své zapřísáhlé rivaly a odvrátit vládní hrozbu, která by následovala po prohrané sezóně, bude Sandero muset vylepšit své míření. Minulý rok zvládl Sandero pouze dva ze 130 pokusů - především proto, že trpěl pokročilým stadiem mozkové obrny a jeho dominantní ruka byla kvůli několika opožděným knihám z knihovny odejmuta.

Jak se zdá, ten mimosezónní blesk vyléčil Sandera ze všech jeho vážných nemocí i soudem nařízených amputací, takže je připraven rozdat si to s Desert Bluffs, což je pravděpodobně ten nejhorší tým na světě.

Bože můj, jsou hrozní.

A nyní, zpráva z redakce.

Pojďme si promluvit o etiketě v bytových domech. Já sám v jednom takovém bydlím a je nutné mít dostatek soucitu a přijetí pro jistou míru nepříjemností. Lidé tu bydlí velmi blízko jeden druhého, takže tu občas budou věci, které se vám nebudou líbit, ale budete je muset nechat být.

Ale některé věci jsou naprosto nepřijatelné!


Například určité množství podivného záření nebo tepla na společných zdech se dá očekávat, ale jakékoliv prosakování nebo viditelné membrány jsou vůči vašim sousedům hrubé a bezohledné. Drmolení, vytí a rituální zpěv v dávno mrtvých jazycích patří mezi věci, které jsou v pořádku v jednu odpoledne, ale v jednu ráno absolutně v pořádku nejsou.

Jsme v tom všichni společně.

Vyhazujte odpadky do popelnic, ne do chodby, která k nim vede. Když stojíte u okna, oblékněte se do něčeho, a všechny rituály a šílené experimenty si nechte na dobu, kdy se nikdo nebude snažit spát.

Nemusí to být těžké.

Máme tu pro vás dnes nečekané překvapení, posluchači. Živě tu s námi ve studiu je jedna z postav v kápích, které občas vídáme ve městě. Nepozvali jsme ho sem, prostě tu na nás čekal, když jsme ráno odemkli. Od té doby se nepohnul ani nepromluvil a já budu upřímný: jen odhaduji, že je to "on", protože pod tím pláštěm je těžké rozpoznat jakékoliv fyzické znaky a jeho tvář je zcela ukryta ve stínu tak prázném a černém jako je prázdnota vesmíru.

Ale co, děláme tu rozhlas! Je v rozhlasovém stanici. Uvidíme, jestli se nám podaří rozhovor.

Pane Postavo v Kápi, jak se dnes máte?

Hm... okay. Chcete nám říct něco o nedávném rozšíření zakázaného parku pro psy?

Aspoň nějaký komentář? Cokoliv co byste chtěli říct obyčejným obyvatelům Night Vale o své organizaci?

Posluchači, jsem si jistý, že to slyšíte. S vaším rádiem ani našimi vysílači nejsou žádné problémy. Ty zvuky vydává ta postava v kápi v našem studiu. Popravdě je to celkem ohlušující.

Dobře! Nemyslím, že se chystá přestat a navíc teď začal levitovat, takže se přesuneme k počasí.

["Closer" by The Tiny]

Dámy a pánové, právě jsme od tajné policie obdrželi zprávu, že trhlina, která se otevřela včera večer na rodičovském sdružení, byla konečně uzavřena. Poslední chybějící pterodaktyl byl navrácen to své vlastní časové osy, buď v prehistorickém nebo alternativním Night Vale.

Jeho neživé tělo bylo nalezeno asi deset metrů od vchodu do parku pro psy, zbavené masa, se všemi orgány obrácenými naruby a poházenými kolem jeho holé lebky, jako u staromódních šunkových korun, které nosívali náboženští vůdci, kteří v 18. století založili naše krásné město.

Dinosauří tělo bylo navráceno do vortexu, portál se zavřela rodičovské sdružení bylo přesunuto na příští úterý v 6:00 večer. Bude se dále zabývat problematikou batohů a otázkou, zda způsobují autismus nebo ne.

Proběhne také vzpomínkový obřad za 38 rodičů a učitelů, kteří přišli během útoku o život - následován tombolou. Nezapomeňte, vítězové musí být přítomni při losování, aby si mohli vyzvednout ceny.

Městská rada a tajná policie vám připomíná, že obyvatelé Night Vale všech druhů a geologických oblastí nesmějí vstupovat do parku pro psy, dívat se na něj nebo na něj příliš dlouho myslet. Tato připomínka vůbec nesouvisí s ničím, co se dnes mohlo nebo nemohlo stát.

Po našem pořadu se můžete těšit na hodinový speciál "Morseovka pro trubkové kvintety".

A posluchači, Night Vale je starobylé místo plné historie a tajemství - jak jsme si dnes připomněli. Je ale také místem přítomnosti, plné života a nás.

Pokud slyšíte můj hlas živě, potom víte: ještě nejsme historií. Dějeme se právě teď. Není to zázrak?

Dobrou noc, posluchači. Dobrou noc.

Dnešní přísloví: Co má ráno čtyři nohy, v poledne dvě nohy a večer tři? Nevím, ale právě jsem to zavřel u sebe v ložnici. Pošlete pomoc.



This content (both the audio and the original transcript) belong to Night Vale Presents

pondělí 18. června 2018

Novinka!

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Hádejte co? Tento blog má ode dneška facebookovou stránku!
Takže pokud se vám líbí moje výplody a chcete být v obraze, co se týče nových příspěvků a popřípadě i další aktivity (jako třeba na kterém conu se v nejbližší době objevím), skočte na facebook.com/DarkLordPhouka a klikněte na Like!
Budu vám nesmírně věčná za vaši podporu Mrkající

P.S.: Když už budete v tom lajkování, tak pokud máte Twitter, mrkněte také na twitter.com/MerrythePhouka

I love you, pumpkins, take care!
Vaše Dark Lord

neděle 17. června 2018

Železné město

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Jak si užíváte víkend? Já se už konečně dostala ke čtení a můžu říct, že je to naprosto nádherný pocit. Tak moc mi to chybělo! (mimochodem, pokud se chcete dozvědět něco o historii trpaslíků a elfů nebo dalších nadpřirozených bytostí, doporučuji knížky od Claude Lecouteuxe)
Jediné, co by mohlo pomoct, by byly nové nápady na psaní... Ale co, snad na něco přijdu. Kdybyste měli nějaké tipy, dejte vědět ;)
A vzhledem k tomu, že tohle je převážně povídkový blog, přejdeme teď k dnešní povídce.
So have fun, my dear pumpkins, and take care.
Vaše Dark Lord



Železné město bylo asi nejpodivnější částí knihovny. Terry si nebyl jistý, kdy ho objevil, prostě o něm najednou věděl. Nacházelo se poměrně hluboko, když tím směrem šel, musel projít křižovatkou se stromem, částí, kterou nazýval "lesní oddělení" a nakonec prolézt tajnými dveřmi v jedné z polic. Železné město (věděl, že se tak jmenuje, protože to bylo napsáno na cedulce za dveřmi) nebylo nijak zvlášť velké. Zabíralo jen pár metrů čtverečných a město připomínalo jen vzdáleně. Bylo ze všech stran obklopené policemi a mělo přibližně kruhový tvar. Vlastně trochu připomínalo vnitřek sudu. Pokud by ten sud byl pobitý železnými pásy zevnitř.
Uvnitř Železného města bylo několik železných skříní. Terry alespoň předpokládal, že jsou železné. Rozhodně byly ze stejného kovu jako pásy kolem. Potom tu také byl ten fakt, že Rohatý muž, Terryho neustálý stínový průvodce, do Železného města odmítal vstoupit.
Skříně obsahovaly bezpočet předmětů. Terry tu objevil desítky lahviček s identifikovatelným i neidentifikovatelným obsahem, různobarevné krystaly, několik desítek amuletů a přívěšků, které zřejmě měly mít kouzelnou moc, a také zbraně. Nešlo o nic moderního, především tu byly meče, dýky, oštěpy, samostříly a podobně, ale Terry si byl docela jistý, že někde vzadu zahlédl něco jako mušketu. A potom tu byly knihy.
Najít v knihovně knihy nebylo nic překvapivého. Přesto Terryho zaskočilo, když narazil na knihy v Železném městě. Mnohé z nich byly staré tak, že se skoro rozpadaly, a napsané jazykem, který nedokázal přečíst. Byly tu, samozřejmě, i novější knihy, psané převážně anglicky a německy. Většina z nich se zabývala alchymií nebo nějakými formami magie. Objevil tu i knihu, která obšírně popisovala komplikovanou politiku Letního a Zimního Dvora.
Terry tak trochu doufal, že by tu mohl najít bestiář, kterému by alespoň trochu porozuměl. Většina těch, které našel v knihovně, byly latinsky, popřípadě německy, nebo tak staré a zašlé, že se v nich dalo jen těžko číst. Bestiáře v Železném městě sice nenašel, ale objevil tu několik prázdných knih. Možná by do nich mohl začít psát on, napadlo ho.
Sadu plnících per, která u knih našel, se pokusil trochu zklamaně ignorovat. Kdysi se pokoušel s podobným perem psát, ale skončilo to tak, že měl celou ruku i rukáv od inkoustu. Bude prostě muset počkat, až někdo vynalezne plnící pero pro leváky.
---
Když se do Železného města vrátil už asi potřetí, objevil v něm další tajné dveře. Vedly do prostoru, který byl zabezpečen úplně stejně. Teď teprve Terry pochopil, proč se tomu místu říká Železné město. Bylo veliké, větší než si původně myslel. A stejně jako zbytek knihovny skrývalo víc tajemství než se na první pohled zdálo.
Nově objevená místnost byla plná alchymistických nástrojů a předmětů, které Terry nedokázal určit. Popravdě řečeno, ani v těch alchymistických nástrojích se příliš nevyznal. Na okamžik ztuhl, když Oleg (ovšemže ho Oleg následoval, chodil s ním skoro všude po knihovně) vyskočil na jeden ze stolů a nerušeně se začal procházet mezi skleněnými baňkami. Kocour se ale dokázal pohybovat tak lehce, že se nádobky ani nezachvěly.
"K čemu myslíš, že tohle místo vůbec slouží?" zeptal se Terry. Nepředpokládal, že by mu Oleg odpověděl, i když by ho to ani moc nepřekvapilo. Vždycky takhle nahlas spekuloval, obzvlášť tady, kde ho žádná bytost z knihovny nemohla slyšet. "Možná něco jako kryt? Jako ochrana před Jinými? Nebo před něčím z knihovny? Je tu dost železa, aby to od útoku odradilo oba Dvory a možná i Štvaní, co myslíš?"
Oleg zamňoukal a posadil se. Chvíli si hrál s něčím na stole. Potom to shodil dolů a znovu zamňoukal.
"Moje řeč," pousmál se Terry a sehnul se, aby předmět zvedl. Byla to malá podkova, nejspíš vyrobená jen na okrasu. "Tohle by se mohlo hodit, co myslíš?"
Oleg si s hlasitým předením lehl.
"Fajn." Terry zastrčil podkovičku do kapsy. "Třeba to na ochranu bude stačit."
S povzdechem zvedl Olega ze stolu a zamířil k východu. Pracovní doba mu brzy měla končit a on měl ještě dost práce. Do Železného města se může vrátit i jindy. Rozhodně to měl v plánu, bylo tu ještě co zkoumat.

středa 13. června 2018

A New Friend

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Tak to mám! Jako absolutorium! Takže se konečně můžu věnovat psaní (a čtení - právě jsem vzala útokem knihovnu a vzešlo z toho asi sedm vypůjčených knižek - konečně!). Ne, že by to bylo něco extra, ale podařilo se mi napsat aspoň něco malého.
Takže příjemné čtení, my dear pumpkins.
Vaše Dark Lord



"Terry? Hej, Terry, kde jsi?"
Terry se ve svém úkrytu přikrčil a pokusil se zatajit dech. Oči měl zavřené, jako by doufal, že když Julii neuvidí, nevšimne si ani ona jeho.
Zase se pohádali. Nebylo to příliš časté, ale vždycky ho to rozhodilo. Byli dvojčata, většinu času si skvěle rozuměli, ale byly věci, na kterých se prostě neshodli. Jako například na tom, co Terry viděl.
Byl si tím jistý. Nad kruhem hub, které se objevily vzadu na jejich zahradě, tančily víly. Byly tři, měly průsvitná křidélka a jasně barevná tělíčka. Viděl je na vlastní oči. Jedna z nich se dokonce na okamžik zastavila přímo před ním a chvíli si ho prohlížela. Julie mu ale nevěřila ani slovo. I když ji zavedl přímo tam, tvrdila, že vidí jen vážky. Chvíli se ji snažil přesvědčit, ale vedlo to jen k hádce, jaká tu dlouho nebyla. Nakonec skončila tím, že se Terry, rozhořčený na nejvyšší míru, otočil a utekl.
Jeho úkryt byl v živém plotě v nejzazším koutě zahrady. Dokonce ani Julie o něm nevěděla. Už jí ho chtěl několikrát vyzradit, ale zatím byl rád, že to neudělal. Takhle tu mohl mít klid ode všech.
Prolezl křovím až úplně dozadu, k drátěnému plotu, který odděloval jejich zahradu od té sousední. Výhled tu ovšem zakrýval další živý plot. Ne, že by to Terrymu vadilo. Jak už bylo řečeno, měl tu klid. Vylovil zpod keře plechovou krabici od sušenek a vytáhl z ní zápisník a tužku. Usadil se s nimi zády k plotu tak pohodlně, jak to jen bylo možné. Chvilku v něm listoval a mračil se na neumělé kresby. Nebyl v kreslení příliš dobrý a často záviděl Julii její talent. Dokázala kreslit lehce a snadno. To on neustále všechno předělával a měl skoro větší spotřebu gum než tužek.
Našel novou stránku a začal pečlivě kreslit bytost, kterou dnes zahlédl na zahradě. Nosem se při tom téměř dotýkal stránky. V křoví bylo šero a on zatím nepřišel na to, jak sem dostat víc světla.
Už byl skoro hotový, když se těsně za ním ozval hlas: "Hustý! Takhle kreslit bych chtěla umět taky!"
Leknutím mu ujela ruka s tužkou a udělala na stránce tlustou čáru. Zamumlal nadávku, kterou nedávno viděl v jedné z knih, které tajně četl před spaním pod dekou, a zápisník zaklapl. Pak se otočil. Za ním, s obličejem přitisknutým na pletivo, klečela holka. Byla určitě menší než on, s rozcuchanými vlasy a očima, které i v příšeří živého plotu zářily zelenou barvou. Zamračil se na ni. Tohle bylo jeho tajné místo, nikdo jiný by o něm neměl vědět!
"Já vím, že sem chodíš!" oznámila mu, trochu moc hlasitě na Terryho vkus. "Vždycky si tady kreslíš. Umíš kreslit moc hezky."
"Neumím. Vždycky musím gumovat."
"Ale vždycky to vypadá tak, jak by mělo."
"Jak to můžeš vědět?"
Přitiskla se k pletivu ještě blíž, na tváři tajnůstkářský výraz.
"Protože jsem je viděla taky."
"Kecáš!" vyhrkl. Nemohla je vidět. Nikdo je nikdy neviděl. Kromě něj.
"Nekecám! Na jednom stromě za domovem. Můžu ti je ukázat!"
Terry se zamyslel. Je možné, že by konečně narazil na někoho, kdo by mu věřil a netvářil se divně kdykoliv zmíní víly? Rychle znovu nalistoval v zápisníku a ukázal jí obrázek, který nakreslil asi před čtrnácti dny.
"Vidělas' někdy tohle?"
Přikývla.
"To je kuchařka ze školy, žejo? Má kozlí nohy." Šeptem pokračovala: "Když má službu, radši nechodím na obědy!"
"Julie mi to nikdy nevěřila," usmál se Terry nesměle.
"Většina lidí to nechápe. Nemůžou za to." Znovu se usmála. V jejím úsměvu bylo něco divokého, co Terry nedokázal úplně určit. Ale neděsila ho.
Ze sousední zahrady se ozval zvuk zvonku. Děvče vykulilo oči.
"Já úplně zapomněla na večeři! Musím jít, jinak od vychny dostanu! Zítra za mnou přijď, ukážu ti, co jsem všechno viděla!"
Otočila se a po čtyřech se začala plazit pryč.
"Počkej! Jak se jmenuješ?" zavolal na ni potichu.
"Myrna!" odpověděl její vzdalující se hlas.
"Já jsem Terry!"
Už neodpověděla, ale její tichý smích mu prozradil, že ho slyšela.

neděle 10. června 2018

Česneková slavnost

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Dneska je Asexual Pride Day! A hádejte kdo si ho moc neužívá, protože je takříkajíc "in closet" a navíc má zítra absolutorium? No, konečně to aspoň bude za mnou. Doufejme, že pozitivně.
No, zatím tu pro vás mám další povídku.
Enjoy it, my dear pumpkins.
Vaše Dark Lord



Jack Thornsby sám sebe považoval za poměrně příjemnou osobu. Měl pěkný byt, auto a práci, dokonce i několik opravdu dobrých přátel. Jeho bar byl jediný ve městě, bylo tu vždy čisto, a pokud si pamatoval, nedocházelo tam k žádným rvačkám. Téměř nikdy. A když už ano, dokázal se s tím rychle vypořádat. Tohle ovšem bylo moc.
Začalo to kolem čtvrté odpoledne, když přišel do práce. U dveří už čekala jedna z místních dam a trochu rozpačitě se na něj usmívala.
"Promiňte," začala. "Měla bych takovou prosbu…"
Trochu nervózně si posunul sluneční brýle a zarazil klobouk hlouběji do čela. Doufal, že se rychle dostane dovnitř, ale zdálo se, že ho paní nepustí, dokud ji nevyslechne. Proto na ni rychle kývl.
"Pokračujte."
"Víte, dnes se měla pořádat jistá akce, ale v naší společenské místnosti někdo vytloukl okna… Myslíte, že bychom se mohli přesunout do vašeho podniku?"
Jack už několik století nepotřeboval dýchat, přesto si neodpustil povzdechnutí.
"O co přesně jde?"
---
"Tohle jsem neměl dělat," zaúpěl Jack, když o hodinu později sledoval skupinku lidí. Většinu židlí v jeho baru byla odsunuta ke zdi a stolky byly pokryty čistě bílými ubrusy. Ty až děsivě kontrastovaly s víceméně temným interiérem. Potom začali nosit jídlo a Jacka do nosu udeřil děsivý zápach. Cítil, jak se mu zvedá žaludek, což byl pocit, jaký nezažil už dávno.
"Proboha," zamumlal, když mu došlo, o co jde. Česnek. Úplně zapomněl, že se ve městě každý rok koná akce zaměřená na produkty z česneku. Říkali tomu česneková slavnost. On tam nikdy nechodil (samozřejmě). Teď s hrůzou sledoval, jak sem lidé nosí ošatky s česnekovým chlebem, misky s česnekovou pomazánkou a další, mnohem šílenější pokrmy. Se zoufalým zakňouráním se sesunul za bar.
---
"Tohle se tu koná každý rok?" zajímal se mladík, který přišel v doprovodu Gaufrida Smithe, Jackova nejlepšího přítele. Neustále se rozhlížel kolem a Jack si všiml, že mu z kapsy vykukuje zápisník a tužka.
"Bohužel," přikývl Jack.
"Nevypadáte příliš nadšeně," podotkl jeho host a posunul si brýle. Bezděky přitom odhalil symbol oka, který měl na dlani.
"Bylo to poněkud nečekaně přesunuto sem," přiznal Jack. "Navíc nejsem zrovna ten typ, co by nějak miloval česnek."
"Rozumím," usmál se mladík a natáhl k němu ruku. "Mimochodem, já jsem Terry. Nedávno jsme se přistěhovali."
"Jack. Můžeš mi říkat Thorn, jako většina ostatních."
"Já vím," kývl Terry. "Dr. Smith mi o vás vyprávěl. Dost mě překvapilo, když jsem slyšel, že se Česneková slavnost koná tady. Dovedu si představit, že to zrovna pro vás není moc příjemné. Předpokládám ale, že oni o tom asi nevědí…"
"Někteří z nich rozhodně jo," zabručel Jack.
"Opravdu? Pořád si nejsem jistý, co místní lidé opravdu vědí…"
"O spoustě věcí se jenom nemluví."
"Jako třeba o vás?"
"Hm. Sakra…" Jackovi se zatočila hlava a musel se opřít o bar. Terry se zatvářil starostlivě.
"Můžu vám nějak pomoct? Nechcete třeba jít ven?"
"Už jsem byl dneska venku dost dlouho, nechci se spálit."
"Rozumím. Něco jiného?"
Jack pohledem vyhledal Gaufrida. Byl na druhé straně místnosti a s někým se bavil. Jack měl sto chutí na něj zavolat, ale nakonec si to rozmyslel.
"Podej mi židli. A vytáhni z ledničky chladící box."
Terry s židlí oběhl bar a pomohl Jackovi posadit se. Potom se začal přehrabovat v ledničce. Netrvalo dlouho a vylovil odtamtud požadovaný box. Rychle ho otevřel. Byl plný plastových sáčků s krví.
"Jeden vyndej a zase to zavři, ať nenačichnou!" rozkázal mu Jack. Terry poslechl. Jack si zatím vzal sáček, který mu Terry podal, Po chvíli se mu podařilo ho otevřít a nalít jeho obsah do sklenice. "Tohle by mě mělo postavit na nohy," zamumlal a napil se. Terry rozpačitě nakrčil nos. Jack se po něm ohlédl. "V pohodě?"
"J-jo," zakoktal se Terry. "Jen mě to trochu zaskočilo…"
"Na to si zvykneš," prohodil Jack a slabě se usmál. "Dáš si taky?"
"Myslím, že ne, díky."
"Dobrá volba. Aspoň neubude."
"Přesně tak jsem to myslel."
"Jasně," přikývl Jack a vrhl rychlý pohled na lidi v místnosti. "Doufám, že brzy vypadnou a už se nevrátí."
"Pokud budete pít tu krev před nimi, vůbec bych se nedivil," poznamenal Terry.
"To zní jako plán!" zazubil se Jack a jeho špičáky se v příšeří baru nápadně zaleskly. "Podal bys mi v tom případě ještě jeden sáček, prosím?"

středa 6. června 2018

Vítejte v Night Vale - Epizoda 3. - Vedení stanice

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Tak už se mi to blíží, za týden snad budu mít pokoj. Zatím tedy nemůžu psát (i když nápady by byly), takže si pořád ještě budeme muset vystačit s tím, co už mám.
Tak zatím příjemný poslech/čtení!
Vaše Dark Lord.




Polární oblast je ozářena půlnočním sluncem. Povrch měsíce je ozářen tváří země. Naše malé město je též ozářeno, světly na nebi, která neumíme vysvětlit.

Vítejte v Night Vale.

Night Valeský Deník oznámil, že budou provedeny nějaké škrty v jejich rozvrhu od pondělka do čtvrtka, kvůli ekonomickému poklesu a masivnímu snížení počtu gramotných občanů. Čtvrtkový Night Valeský Deník se nyní bude jmenovat Víkendová edice a v neděli budou trafiky, obvykle plné výtisky důležitých novin, naplněné dvouprocentním mlékem.


Na otázku "Proč mléko?" odpověděla šéfredaktorka Deníku, Leann Hartová slovy: "Je důležité, abychom při šíření zpráv zachovali nezaujatý postoj."

Night Valeské obchodní sdružení s hrdostí oznamuje založení nového Night Valeského stadionu, hned vedle Night Valeského přístavu a nábřežní rekreační oblasti. Stadion bude mít kapacitu až 50 000 míst, bude ale zavřený po všechny noci v roce, s výjimkou 10. listopadu, kdy se pořádá Každoroční pochod tajemných postav v kápích, kdy budou všechny naše oblíbené postavy v kápích - ta, co se schovává pod klouzačkou na hřišti u základní školy, ty, které se scházejí v parku pro psy a ta, co čas od času unáší malé děti (a my z nějakého nepochopitelného důvodu jen přiblížíme a necháme ji při tom) - pochodovat po stadionu.

A já vám povídám, se vším tím novým vybavením to bude pořádná podívaná.


Po dalších bezvýznamných 364 dní v roce je stadion příslibem ohromného, temného prostoru s ozvěnou.

Zase je tu období, kdy tady na stanici vyjednáváme okolnosti smlouvy s vedením stanice! To bývá vždycky zajímavé období. Já samozřejmě nemám dovoleno zabíhat do detailů, ale vyjednávání bývá ošemetné, když nemůžete vidět ani to, s kým vlastně vyjednáváte.

Vedení stanice se neustále nachází ve své kanceláři a komunikuje s námi pouze pomocí zapečetěných obálek, které jsou vyplivovány zpod dveří jako slupky slunečnicových semínek. Potom, pokud chcete odpovědět, jenom prostě křičíte na zavřené dveře a doufáte, že vás vedení slyší.

Někdy jsou za neprůhledným sklem vidět pohyby, veliké útvary, které se pohybují sem a tam, podivné úponky švihající vzduchem.

Z hlediska architektury nedávají zřejmé fyzické rozměry kanceláře vedení vzhledem k rozměrům budovy smysl, i když se to dá těžko rozpoznat, protože ji ve skutečnosti nikdo nikdy neviděl, pouze její obrysy.

Podívejte, nejspíš jsem toho řekl moc. Právě jsem viděl, jak na konci chodby vylétla obálka. Doufám, že to není další školení lidských zdrojů v Temné Truhle. Uugh!

Ale co můžu říct? V srdci jsem reportér. Nemohu si pomoct, abych nehlásil.

Propána...

Podívejme se na náhled příštích sedmi dnů.

Vaše denní předpověď barev oblohy:

Pondělí: Tyrkysová
Úterý: Šedohnědá
Středa: Modrozelená
Čtvrtek: Tyrkysová a šedohnědá
Pátek: Uhelný prach
Sobota: Uhelný prach s možností indigové během pozdního odpoledne
Neděle: Prázdnota

Městská rada mě pořádala, abych vám připomněl nový způsob úklidu odpadků. Night Vale je náš domov. A kdo by chtěl mít všude doma odpadky? Dávejte je do popelnic, posluchači! A jestli uvidíte nějaké odpadky venku, seberte je a vyhoďte. Dělejte svou povinnost.

Pokud ovšem ten odpadek není označen malou červenou vlaječkou. Rada mě požádala, abych vám připomenul, že jakýkoliv odpad, označený červenou vlaječkou byste neměli sbírat ani se k němu přibližovat.

Zapamatujte si slogan: "Žádná vlaječka? Do pytle. Červená vlaječka? Utíkejte!"

Posluchači, momentálně zpracováváme obrovské množství hlášení o tom, že knihy přestaly fungovat. Zdá se, že všude po Night Vale knihy prostě přestaly fungovat. Vědci právě zkoumají jednu z rozbitých knih, aby zjistili, jestli se jim podaří pochopit, co se to děje.

Přesný problém je ještě dost nejasný, ale v hlášeních zazněla slova jako "jiskry", "zápach masa", "kouše" a "jedovatý plyn". Kvůli své vlastní bezpečnosti se, prosím, nepokoušejte otevírat knihy dokud nebudeme mít více informací ohledně povahy a původu těchto problémů.

Městská rada zveřejnila pouze stručné prohlášení naznačující, že jejich postoj ke knihám se nezměnil a že, jako vždy, věří, že knihy jsou nebezpečné a nepředvídatelné a neměly by se nacházet v soukromých obydlích.

Další varování pro obyvatele Night Vale: Některé zdroje informují, že Použité a Zlevnění Sportovní Potřeby na Flint Drive jsou zástěrkou Světové Vlády. To je založeno na rozsáhlém zkoumání té oblasti a také na tom, že má na střeše přistávací plochu pro černé vrtulníky, na které pravidelně přistávají černé vrtulníky. To je pro obchod s použitými a zlevněnými sportovními potřebami dost neobvyklé. Poslali jsme tam našeho stážistu, Chada, aby tam zkusil koupit tenisovou raketu - a už pár týdnů jsme o něm neslyšeli.

To mě přivádí k něčemu, co s tím souvisí:

Rodičům stážisty Chada: s lítostí vám oznamujeme, že váš syn byl ztracen při výkonů svých povinností pro komunitní rádio, bude nám chybět a nikdy na něj nezapomeneme. Všichni buďte vděční za rodinu, kterou máte a pokud si chcete koupit sportovní potřeby, zaskočte do Play Ball, hned vedle naší rozhlasové stanice! Obchod Play Ball je jen zástěrkou pro šerifovu tajnou policii, takže je naprosto důvěryhodný.

Larry Leroy na okraji města ohlásil, že dnes do Night Vale přišla plíživá hrůza. Nejprve ji pocítil jako mírnou obavu, potom jako rostoucí starost, která nakonec přešla do smrtící paniky. Od něho se přesunula k zaměstnancům parkoviště, kteří se krčili za svými auty a vrhali zděšené pohledy na prázdnou oblohu.

Stařenku Josie to nezasáhlo, zřejmě díky její andělské ochraně, ale dostalo se to do zbytku města, až jsme se všichni třásli hrůzou v očekávání něčeho strašlivého, co jsme zatím neviděli.

Já sám jsem byl jako zmražený, naprosto jistý, že jakýkoliv pohyb skončí mou smrtí, že jakékoliv slovo bude mým posledním.

Samozřejmě to mohlo být také tím vyjednáváním ohledně smlouvy s vedením stanice a tou děsivou obálkou, kterou jsem právě dostal.

Také bojuji s lymskou boreliózou.

Mezitím plíživá hrůza pominula, opustila nejprve Larryho Leroye na okraji města, potom parkoviště, kde se ihned vrátili k prodeji mírně ojetých aut za přijatelné ceny, a pak konečně nás ostatní - takže se můžeme vrátit ke svým životům s vědomím, že v jakoukoliv chvíli buď budeme žít nebo zemřeme a nemá význam hádat, co z toho přijde.

Momentálně se neví, kam se plíživá hrůze přesune teď - doufám, že do Desert Bluffs. Tam si to rozhodně zaslouží.

Dva posluchači s ostřížím zrakem nahlásili, že Carlos, náš zvědavý vědecký návštěvník, byl viděn, jak si nechává stříhat své nádherné, nádherné vlasy. Nechával si zkrátit své překrásné vlasy. Ostříhat! Nakrátko! Jen kousíček od povrchu jeho dokonale tvarované hlavy!

Posluchači, nerad bych zněl jako drbna, i když se jedná o místní celebritu, ale vysvětlete mi, prosím, proč by chtěl Carlos odstranit - zlikvidovat! - kteroukoliv část těch hustých černých vlasů… a to ani nemluvím o tom důstojném, i když předčasném, náznaku šedin na spáncích.


Který zrádný holič by souhlasil s takovou ohavností? Kdo by měl peníze, nebo i jen bezduché potěšení z toho, že připravil naši komunitu o něco tak prostého, ale důležitého, jako je obdivování Carlosových ohromujících kadeří?

Zprávy mých dvou neohrožených zdrojů naznačují, že jde o holiče Tellyho. Tellyho, který má rád sporty a vlastní plakáty hřebenů. Zdá se, že holič Telly je tím, kdo zradil naši komunitu.

Holič Telly.

Je to holič Telly z rohu Southwest 5th Street a Old Musk Road, s červenobílým otáčejícím se sloupkem a s cedulí s nápisem "U Tellyho".

Telly měří asi metr sedmdesát pět a má malý knírek a obtloustlé břicho. Má přízvuk a šklebí se. Holič Telly ostříhal Carlosovy nádherné vlasy. Podle zpráv.

Telly.

Tak, než se dám dohromady, podívejme se na dopravu.

No páni!

No, to vypadá docela dobře.

Jo.

Anoooooo.

Fajn, tohle taky není špatné.

Páni! Tenhle gentleman by měl zpomalit! Tohle není závod, příteli! Alespoň ne doslova.

To byla doprava.

A nyní zpráva z redakce.

Moc často nežádám o laskavost, milí posluchači, a vy to víte. Ale teď vás prosím, abyste zahájili dopisní kampaň směřovanou na vedení stanice, které není příliš...potěšeno mým rozjímáním nad jeho vzhledem a chováním a nyní vyhrožuje, že ukončí mou show - nebo možná i můj život - nadobro. Jeho vyjadřování… nebylo úplně jednoznačné.

Samozřejmě není možné dopisy doručit přímo vedení, vzhledem k tomu, že nikdo nikdy neotevřel jeho dveře; můžeme ale křičet obsah dopisů před jeho kanceláří a doufat, že, pokud jeho anatomie zahrnuje uši, vedení uslyší, co mu chcete sdělit.

Takže pokud máte tento pořad rádi a chcete ho slyšet častěji, musíte se teď ozvat vy. Pozvedněte své hlasy k tomu, co vyčkává za temnými dveřmi kanceláře.

Oh! Omlouvám se, drazí posluchači. Vrátíme se hned po této zprávě od našich sponzorů.

Tuto zprávu vám přináší pizzerie Big Rico's Pizza.

Posluchači, jsme hrdí, že je Big Rico's sponzorem našeho pořadu. V celém Night Vale nenajdete lepší pizzerii než je Big Rico's.

Zrovna včera večer jsem se zastavil u Big Rico's. Měl jsem náladu na kousek výborné pizzy. A vzhledem k tomu, že Big Rico's je v Night Vale jedinou pizzerii, která nevyhořela během toho nevyřešeného případu žhářství (a jak jsem zmínil, dělají tu nejlepší pizzu ve městě), objednal jsem si jeden plátek Ricovy pizzy s dvěma autentickými příchutěmi.

A řeknu vám, byl jsem spokojený. Příchuť byla výtečná. Chutnala taky výtečně. A celý ten kousek byl teplý.

Bylo mi řečeno, že tu jedí dokonce i postavy v kápích; místní zaměstnanci, jak se zdá, dost často odvracejí své prázdné pohledy.

Dokonce i městská rada podporuje Big Rico's.

Všichni občané Night Vale mají povinnost jednou týdně jíst u Big Rico's. Neuposlechnout je přestupek.

Big Rico's Pizza. Nikdo nedělá plátky jako Big Rico, lidičky! Nikdo.

A nyní, mí drazí, drazí posluchači...počasí.

["Bill and Annie" by Chuck Brodsky]

Zdravím, rozhlasové publikum.

Hlásím se vám živě zpod svého stolu, kam jsem si s sebou dotáhl mikrofon a kde se teď stočený v klubíčku schovávám.

Psali jste dopisy? Tak to už byste neměli.

Vedení stanice poprvé za dobu, co si pamatuji, otevřelo dveře a teď se potuluje po budově.

Nevím přesně, jak vedení vypadá, protože v tu chvíli jsem se schoval pod stolem, a můžu jen doufat, že teď neslyší, co se tu děje, protože jinak je můj osud zapečetěn.

Slyším jen něco jako cvakající kroky a tiché syčení, jako by unikala pára.

Stážista se šel podívat, co vedení chce a ještě se nevrátil. Pokud jste příbuzní Jerryho Hartmana, operátora odpoledního vysílání Nightvaleského obecního rádia, bohužel vám musím oznámit, že je pravděpodobně mrtvý nebo ho vedení kompletně vstřebalo!

Stážisti Jerry a Chad nám budou chybět, ale jistě je uvidíme o díkuvzdání při Soutěži v napodobování zemřelých občanů, která se letos bude konat v prostorech pro zaměstnance pod Night valeským obchodním domem od 11:00 do 21:45. K dispozici bude peněžní bar a dvě stanoviště s Twisterem.

Půjdu se podívat, jestli se mi podaří proběhnout ke dveřím.

Pokud mě už znovu neuslyšíte, bylo mi opravdu potěšením.

Dobrou noc, Night Vale. A sbohem!

Dnešní přísloví: V pekle je jedno zvláštní místo. Opravdu stylové. Velmi exkluzivní.



This content (both the audio and the original transcript) belong to Night Vale Presents

neděle 3. června 2018

Bílé hlasy

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Vím, že červen už začal, ale i tak bych vám ráda všem popřála krásný Pride Month! Ať už jste out nebo ne, pořádně si ho užijte!
A teď k dnešní povídce.
Příjemné čtení
Vaše Dark Lord



Nádraží v městečku, kde teď bydlel, bylo tím nejpodivnějším, jaké Terry kdy viděl. Možná to bylo tím, že zde málokdy někoho potkal. Pokaždé když jel z města vlakem (tedy vždycky, když si nechtěl brát auto, což bylo celkem často), byl buď jediný nebo jeden z mála lidí, kteří zde nastupovali. Cestující jako by se navzájem nebrali na vědomí. Nikdy se nestalo, že by se dva lidé, kteří nepřišli spolu, dali do řeči. Skoro by se dalo říct, že se navzájem vůbec nevnímají. Tím ale podivnosti nekončily.
V hale, kde se na tabuli měly objevovat odjezdy a příjezdy vlaků, byla výdejna jízdenek. Terry si nevzpomínal, že by tam někdy někoho viděl sedět. Přesto vždycky nastupoval do vlaku s jízdenku v ruce. Netušil, nebo si nepamatoval, kde ji dostal, prostě ji měl.
Další podivná věc byl čas. V hale i na nástupišti byly velké hodiny, ale chovaly se podivně. Jednou se ručičky pohybovaly příliš rychle, jindy zase stály. Tomu odpovídala i délka čekání na vlak.
Tabule s odjezdy a příjezdy vlaků byla popsaná jakýmsi nerozluštitelným písmem. Terry brzy zjistil, že vždycky dokáže přečíst jenom řádek s údaji svého vlaku. Ostatní byly vždy naprosto nečitelné.
V hale nádraží byla vždycky mlha. Terrymu se zdálo, jako by se sem dostala bílá pára z parních vlaků, které se čas od času objevily na nástupišti, a pak tu zůstala. Tvořila oblaky a místy skrz ni nebylo vůbec vidět.
Ale ze všeho nejzvláštnější byly ty hlasy. Ozývaly se náhle, obvykle jenom když nikdo nebyl vidět. Vycházely z bílé mlhy a šeptaly nesrozumitelná slova. Nebylo jasné, odkud přicházejí. Terry se několikrát pokoušel najít jejich zdroj, ale obvykle skončil na nástupišti, na parkovišti před nádražím nebo prostě chodil v kruhu.
Po nějaké době strávené na nádraží Terry zjistil, že začíná některým hlasům rozumět. Chodil sem občas po práci, ve snaze přijít tomu místu na kloub. Většinou prostě vešel, posadil se na lavičku a naslouchal.
Hlas, který slýchal nejčastěji, patřil nejspíš někomu ze zaměstnanců. Byl poněkud plechový, jako by vycházel z megafonu, ale zněl z velké dálky. Obvykle mu moc rozumět nebylo, ale čas od času Terry něco rozeznal - názvy stanic, někdy i časy odjezdů. Po hlášení obvykle následovala změna na tabulích s odjezdy.
Brzy po hlášení hlasy mírně zesílily. Ne natolik, aby Terry všem rozuměl, ale přece jen to bylo znát. Ruch se pomalu přesunul k nástupišti, kde se vzápětí ozval zvuk přijíždějícího vlaku. Tiše, vzdáleně, jako by vlak projížděl kilometry odtud, ale Terry viděl jeho stín oknem. Když ale vyšel na nástupiště, bylo prázdné. Žádné vlaky, žádní lidé.
Na prázdné lavičce vedle Terryho si pokaždé někdo pobrukoval. Terrymu se to zdálo jako klišé, ale nejčastěji tam slýchal "Dům U Vycházejícího slunce". Neměl tušení, kdo by si broukal stále tu samou písničku, ale rozhodně to podtrhovalo podivnou atmosféru celého místa.
Kolem sloupu v jednom z rohů se honilo několik neviditelných dětí. Nebyly slyšet často, ale když už je Terry zaslechl, jejich tichý smích ho vždycky vyděsil.
Čas od času, úplně výjimečně zahlédl stíny, které k hlasům zřejmě patřily. Pohybovaly se zlehka, objevovaly se a zase mizely, ale kdykoli se Terry přiblížil, zmizely úplně. Zůstala jen mlha a slabé ozvěny hlasů.

Lovec

 Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní! Tohle už je podruhé, co se mi povedlo vyrobit povídku ve čtvrtek, co? Nezvykejte si na to, momenálně p...