Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Dneska je Asexual Pride Day! A hádejte kdo si ho moc neužívá, protože je takříkajíc "in closet" a navíc má zítra absolutorium? No, konečně to aspoň bude za mnou. Doufejme, že pozitivně.
No, zatím tu pro vás mám další povídku.
Enjoy it, my dear pumpkins.
Vaše Dark Lord
Jack Thornsby sám sebe považoval za poměrně příjemnou osobu. Měl pěkný byt, auto a práci, dokonce i několik opravdu dobrých přátel. Jeho bar byl jediný ve městě, bylo tu vždy čisto, a pokud si pamatoval, nedocházelo tam k žádným rvačkám. Téměř nikdy. A když už ano, dokázal se s tím rychle vypořádat. Tohle ovšem bylo moc.
Začalo to kolem čtvrté odpoledne, když přišel do práce. U dveří už čekala jedna z místních dam a trochu rozpačitě se na něj usmívala.
"Promiňte," začala. "Měla bych takovou prosbu…"
Trochu nervózně si posunul sluneční brýle a zarazil klobouk hlouběji do čela. Doufal, že se rychle dostane dovnitř, ale zdálo se, že ho paní nepustí, dokud ji nevyslechne. Proto na ni rychle kývl.
"Pokračujte."
"Víte, dnes se měla pořádat jistá akce, ale v naší společenské místnosti někdo vytloukl okna… Myslíte, že bychom se mohli přesunout do vašeho podniku?"
Jack už několik století nepotřeboval dýchat, přesto si neodpustil povzdechnutí.
"O co přesně jde?"
---
"Tohle jsem neměl dělat," zaúpěl Jack, když o hodinu později sledoval skupinku lidí. Většinu židlí v jeho baru byla odsunuta ke zdi a stolky byly pokryty čistě bílými ubrusy. Ty až děsivě kontrastovaly s víceméně temným interiérem. Potom začali nosit jídlo a Jacka do nosu udeřil děsivý zápach. Cítil, jak se mu zvedá žaludek, což byl pocit, jaký nezažil už dávno.
"Proboha," zamumlal, když mu došlo, o co jde. Česnek. Úplně zapomněl, že se ve městě každý rok koná akce zaměřená na produkty z česneku. Říkali tomu česneková slavnost. On tam nikdy nechodil (samozřejmě). Teď s hrůzou sledoval, jak sem lidé nosí ošatky s česnekovým chlebem, misky s česnekovou pomazánkou a další, mnohem šílenější pokrmy. Se zoufalým zakňouráním se sesunul za bar.
---
"Tohle se tu koná každý rok?" zajímal se mladík, který přišel v doprovodu Gaufrida Smithe, Jackova nejlepšího přítele. Neustále se rozhlížel kolem a Jack si všiml, že mu z kapsy vykukuje zápisník a tužka.
"Bohužel," přikývl Jack.
"Nevypadáte příliš nadšeně," podotkl jeho host a posunul si brýle. Bezděky přitom odhalil symbol oka, který měl na dlani.
"Bylo to poněkud nečekaně přesunuto sem," přiznal Jack. "Navíc nejsem zrovna ten typ, co by nějak miloval česnek."
"Rozumím," usmál se mladík a natáhl k němu ruku. "Mimochodem, já jsem Terry. Nedávno jsme se přistěhovali."
"Jack. Můžeš mi říkat Thorn, jako většina ostatních."
"Já vím," kývl Terry. "Dr. Smith mi o vás vyprávěl. Dost mě překvapilo, když jsem slyšel, že se Česneková slavnost koná tady. Dovedu si představit, že to zrovna pro vás není moc příjemné. Předpokládám ale, že oni o tom asi nevědí…"
"Někteří z nich rozhodně jo," zabručel Jack.
"Opravdu? Pořád si nejsem jistý, co místní lidé opravdu vědí…"
"O spoustě věcí se jenom nemluví."
"Jako třeba o vás?"
"Hm. Sakra…" Jackovi se zatočila hlava a musel se opřít o bar. Terry se zatvářil starostlivě.
"Můžu vám nějak pomoct? Nechcete třeba jít ven?"
"Už jsem byl dneska venku dost dlouho, nechci se spálit."
"Rozumím. Něco jiného?"
Jack pohledem vyhledal Gaufrida. Byl na druhé straně místnosti a s někým se bavil. Jack měl sto chutí na něj zavolat, ale nakonec si to rozmyslel.
"Podej mi židli. A vytáhni z ledničky chladící box."
Terry s židlí oběhl bar a pomohl Jackovi posadit se. Potom se začal přehrabovat v ledničce. Netrvalo dlouho a vylovil odtamtud požadovaný box. Rychle ho otevřel. Byl plný plastových sáčků s krví.
"Jeden vyndej a zase to zavři, ať nenačichnou!" rozkázal mu Jack. Terry poslechl. Jack si zatím vzal sáček, který mu Terry podal, Po chvíli se mu podařilo ho otevřít a nalít jeho obsah do sklenice. "Tohle by mě mělo postavit na nohy," zamumlal a napil se. Terry rozpačitě nakrčil nos. Jack se po něm ohlédl. "V pohodě?"
"J-jo," zakoktal se Terry. "Jen mě to trochu zaskočilo…"
"Na to si zvykneš," prohodil Jack a slabě se usmál. "Dáš si taky?"
"Myslím, že ne, díky."
"Dobrá volba. Aspoň neubude."
"Přesně tak jsem to myslel."
"Jasně," přikývl Jack a vrhl rychlý pohled na lidi v místnosti. "Doufám, že brzy vypadnou a už se nevrátí."
"Pokud budete pít tu krev před nimi, vůbec bych se nedivil," poznamenal Terry.
"To zní jako plán!" zazubil se Jack a jeho špičáky se v příšeří baru nápadně zaleskly. "Podal bys mi v tom případě ještě jeden sáček, prosím?"
Žádné komentáře:
Okomentovat