Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Tak už je tu zase neděle (už zase?!) a já s další wordvemberovskou povídkou (protože v neděli se prostě nemůžu namáhat k napsání čehokoliv nového). Ale slibuju, že ve středu přijdu s novinkou. Přísahám.
Jinak připomínám, pokud chcete, mrkněte na mou stránku na twitteru a na facebooku, informuji tam vždy, když zveřejním novou povídku.
Tak, a teď už k té povídce. Take care, my dear pumpkins.
Vaše Dark Lord
Byl pátek večer a v baru Krypta bylo jako vždy otevřeno. Dr. Smith sem chodil pravidelně už hodně dlouho a nerad své zvyky měnil. Jako obvykle vstoupil, svůj dlouhý kabát přehodil přes židli v koutě a posadil se na barovou stoličku.
"Jak obvykle," řekl barmanovi.
"Měl bych tu specialitu," usmál se barman. "Bloody Mary, vlastní receptura. Nedáš si?"
"Radši ne," zabručel lékař. "Co je nového?"
"Konala se tu jistá obecní akce."
"Vím, stavil jsem se tu," přikývl dr. Smith. "Ale vypadáš celkem dobře."
"Díky. Měl jsem tu celkem dobrou společnost, takže se to dalo vydržet."
"Proboha, Jacku, kolikrát ti mám říkat, abys-"
Jack spěšně zavrtěl hlavou.
"Ale ne, tak to není! Byl tu ten tvůj nováček."
"Můj nováček? Ach tak, ty myslíš nového knihovníka. Co si o něm myslíš?"
"No…" zazubil se Jack, "vypadá nadějně."
"Se vší úctou, na tom, jak vypadá, příliš nezáleží a připadá mi zbytečné to tu rozvádět. Navíc mám dojem, že už nějakou známost má."
"Chápu," zamumlal Jack. "No, co se dá dělat," povzdechl si. "Jinak bych řekl, že bude celkem dobrý. Působí chytře, celkem se vyzná a s tím znamením na ruce by se mohl dostat pěkně daleko."
"Znamení?" zbystřil dr. Smith. "Jaké znamení, o čem to mluvíš?"
"To, které má na dlani přeci. Takové divné oko? Mám dojem, že se i pohybovalo."
Dr. Smith neodpověděl, jen zamyšleně hleděl před sebe. Jack mu zamával rukou před obličejem.
"Gaufe? Gaufride? Haló!"
Gaufrid sebou trhl, jako by se právě probral ze spánku.
"Hm?"
"Člověče, vnímáš mě vůbec?"
"Promiň, na chvíli jsem se zamyslel…"
"To jsem si všiml."
"Takže… to znamení. Říkal jsi, že je ve tvaru oka?"
"Jo."
"A zdálo se ti, že se pohybuje?"
"Přesně tak."
"Proboha."
"Ty víš, co to je?"
"Ja." Dr. Smith si všiml Jackova starostlivého výrazu a pousmál se. "Neboj, na životě ho to snad neohrozí. Ale mohlo by ho to dostat do nějakých menších problémů. Možná se zaplete do politiky Dvorů."
"To by mohlo být vážné," zabručel Jack.
"On se z toho dostane," prohlásil dr. Smith a zamračil se. "Kde mám vlastně svůj drink? Ty se tu bavíš…"
"Jistě, promiň," zasmál se Jack rozpačitě. "Vážně nechceš zkusit tu Bloody Mary?"
"Ani náhodou. Kdo ví, jakou Mařenu jsi kde vysál."
Jack v hrané sebeobraně zvedl ruce.
"Přísahám, že žádnou. Je to rajčatový džus, ani kapka krve. Jenom rajčata. Slibuji."
"Vážně?"
"Dávám ti svoje slovo, že jsou to rajčata. Rajčatový slib."
Smith zvedl oči v sloup.
"Jawohl. Budu ti věřit. Protentokrát."
Jack se rozzářil.
"Nebudeš litovat, příteli."
"To doufám."
O pár minut později už stály na baru dvě sklenice s rudou tekutinou ozdobené celerovými stonky.
"Tak prosím," zazubil se Jack. Dr. Smith jednu ze sklenic vzal a přičichl si. Okamžitě se zachmuřil.
"Jacku Thornsby, tohle nemůžeš myslet vážně!"
Jack vytřeštil oči.
"Co? To přece není možné!" Bleskově se natáhl přes bar a vytrhl Smithovi sklenici z ruky. Opatrně k ní přičichl. Potom to samé udělal i s druhou sklenicí. Slabě se usmál.
"Ovšem," řekl. V jeho hlase byly znát rozpaky. "Ty sis vzal moji sklenici."
"Tvoji sklenici," opakoval dr. Smith chladně. "Ty sis spletl sklenice a postavil jsi tu svoji, říznutou krví, přede mě. Omylem."
Jack sklopil oči. Jeho úsměv se rozšířil.
"No… Možná to bylo tak trochu...naschvál?"
Dr. Smith mu vzal sklenici, tentokrát tu správnou, a napil se.
"Nenávidím tě."
"Já vím. Takže… tohle bude na účet podniku, ano?"
Žádné komentáře:
Okomentovat