Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Jak si užíváte víkend? Já se už konečně dostala ke čtení a můžu říct, že je to naprosto nádherný pocit. Tak moc mi to chybělo! (mimochodem, pokud se chcete dozvědět něco o historii trpaslíků a elfů nebo dalších nadpřirozených bytostí, doporučuji knížky od Claude Lecouteuxe)
Jediné, co by mohlo pomoct, by byly nové nápady na psaní... Ale co, snad na něco přijdu. Kdybyste měli nějaké tipy, dejte vědět ;)
A vzhledem k tomu, že tohle je převážně povídkový blog, přejdeme teď k dnešní povídce.
So have fun, my dear pumpkins, and take care.
Vaše Dark Lord
Železné město bylo asi nejpodivnější částí knihovny. Terry si nebyl jistý, kdy ho objevil, prostě o něm najednou věděl. Nacházelo se poměrně hluboko, když tím směrem šel, musel projít křižovatkou se stromem, částí, kterou nazýval "lesní oddělení" a nakonec prolézt tajnými dveřmi v jedné z polic. Železné město (věděl, že se tak jmenuje, protože to bylo napsáno na cedulce za dveřmi) nebylo nijak zvlášť velké. Zabíralo jen pár metrů čtverečných a město připomínalo jen vzdáleně. Bylo ze všech stran obklopené policemi a mělo přibližně kruhový tvar. Vlastně trochu připomínalo vnitřek sudu. Pokud by ten sud byl pobitý železnými pásy zevnitř.
Uvnitř Železného města bylo několik železných skříní. Terry alespoň předpokládal, že jsou železné. Rozhodně byly ze stejného kovu jako pásy kolem. Potom tu také byl ten fakt, že Rohatý muž, Terryho neustálý stínový průvodce, do Železného města odmítal vstoupit.
Skříně obsahovaly bezpočet předmětů. Terry tu objevil desítky lahviček s identifikovatelným i neidentifikovatelným obsahem, různobarevné krystaly, několik desítek amuletů a přívěšků, které zřejmě měly mít kouzelnou moc, a také zbraně. Nešlo o nic moderního, především tu byly meče, dýky, oštěpy, samostříly a podobně, ale Terry si byl docela jistý, že někde vzadu zahlédl něco jako mušketu. A potom tu byly knihy.
Najít v knihovně knihy nebylo nic překvapivého. Přesto Terryho zaskočilo, když narazil na knihy v Železném městě. Mnohé z nich byly staré tak, že se skoro rozpadaly, a napsané jazykem, který nedokázal přečíst. Byly tu, samozřejmě, i novější knihy, psané převážně anglicky a německy. Většina z nich se zabývala alchymií nebo nějakými formami magie. Objevil tu i knihu, která obšírně popisovala komplikovanou politiku Letního a Zimního Dvora.
Terry tak trochu doufal, že by tu mohl najít bestiář, kterému by alespoň trochu porozuměl. Většina těch, které našel v knihovně, byly latinsky, popřípadě německy, nebo tak staré a zašlé, že se v nich dalo jen těžko číst. Bestiáře v Železném městě sice nenašel, ale objevil tu několik prázdných knih. Možná by do nich mohl začít psát on, napadlo ho.
Sadu plnících per, která u knih našel, se pokusil trochu zklamaně ignorovat. Kdysi se pokoušel s podobným perem psát, ale skončilo to tak, že měl celou ruku i rukáv od inkoustu. Bude prostě muset počkat, až někdo vynalezne plnící pero pro leváky.
---
Když se do Železného města vrátil už asi potřetí, objevil v něm další tajné dveře. Vedly do prostoru, který byl zabezpečen úplně stejně. Teď teprve Terry pochopil, proč se tomu místu říká Železné město. Bylo veliké, větší než si původně myslel. A stejně jako zbytek knihovny skrývalo víc tajemství než se na první pohled zdálo.
Nově objevená místnost byla plná alchymistických nástrojů a předmětů, které Terry nedokázal určit. Popravdě řečeno, ani v těch alchymistických nástrojích se příliš nevyznal. Na okamžik ztuhl, když Oleg (ovšemže ho Oleg následoval, chodil s ním skoro všude po knihovně) vyskočil na jeden ze stolů a nerušeně se začal procházet mezi skleněnými baňkami. Kocour se ale dokázal pohybovat tak lehce, že se nádobky ani nezachvěly.
"K čemu myslíš, že tohle místo vůbec slouží?" zeptal se Terry. Nepředpokládal, že by mu Oleg odpověděl, i když by ho to ani moc nepřekvapilo. Vždycky takhle nahlas spekuloval, obzvlášť tady, kde ho žádná bytost z knihovny nemohla slyšet. "Možná něco jako kryt? Jako ochrana před Jinými? Nebo před něčím z knihovny? Je tu dost železa, aby to od útoku odradilo oba Dvory a možná i Štvaní, co myslíš?"
Oleg zamňoukal a posadil se. Chvíli si hrál s něčím na stole. Potom to shodil dolů a znovu zamňoukal.
"Moje řeč," pousmál se Terry a sehnul se, aby předmět zvedl. Byla to malá podkova, nejspíš vyrobená jen na okrasu. "Tohle by se mohlo hodit, co myslíš?"
Oleg si s hlasitým předením lehl.
"Fajn." Terry zastrčil podkovičku do kapsy. "Třeba to na ochranu bude stačit."
S povzdechem zvedl Olega ze stolu a zamířil k východu. Pracovní doba mu brzy měla končit a on měl ještě dost práce. Do Železného města se může vrátit i jindy. Rozhodně to měl v plánu, bylo tu ještě co zkoumat.
Žádné komentáře:
Okomentovat