Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Vypadá to, že se do toho psaní začínám konečně trochu dostávat. V pátek se mi kromě té povídky, kterou jsem zveřejnila, povedla ještě jedna! Tady ji máte a, prosím, nezmrzněte.
Trym
„On se úplně zbláznil, žejo? Hráblo mu. Přeskočilo.“
„Co, ty seš nikdy neotužoval, Kalle?“ rýpla si Mara. Kalle na ni vrhl dotčený pohled.
„Ráno to jezírko bylo zamrzlý!“ připomněl.
„Já vím,“ přikývla Mara. Toho, že začala zima, si musel všimnout snad každý. Celý hvozd byl pokrytý jinovatkou a když vyšli po ránu ven, dech jim vycházel z úst jako obláčky páry. Jediné, čeho se zatím nedočkali, byl sníh. A částečně zamrzlo i jezírko u kořenů Lesního hradu, u kterého měl výběh mladý smok, kterého našli před měsícem ve staré ptačí budce. Ten se zřejmě po zamrzlé hladině vypravil na malý ostrůvek uprostřed jezírka, kde nejspíš slídil po ptačích hnízdech. Ještě ale nemrzlo tolik, aby led vydržel, a smok tam uvízl.
„Měli bysme počkat, až přijde někdo z mistrů.“
„Nějakej zodpovědnej najednou,“ zabručela Mara, ale obrátila se k Tassemu, který byl zrovna v procesu svlékání těsně u břehu. „Hej, víš určitě, že je to dobrej nápad?“
Ohlédl se na ni, ale prsty pokračoval v povolování šněrování u krku košile.
„Tak přece ho tam nenecháme, ne?“
„Já jenom, že když jsi s tím smokem posledně laškoval, skončil jsi na tejden v posteli. A není ta voda trochu moc ledová?“
„Ledová voda mi nevadí,“ prohlásil Tasse a přetáhl si košili přes hlavu. „Je to pořád voda. A ten smok se jmenuje Barvinka a možná jsme úhlavní nepřátelé, ale nenechám ho tam.“
„Zmrzneš,“ varoval ho Kalle s pohledem upřeným na Tasseho holý hrudník. „Až odsaď vidím, jakou máš už teď husinu. Nebo budeš aspoň nemocnej.“
Tasse potřásl hlavou. „Ve vodě budu v pohodě,“ ujistil ho.
„Pokud si z toho něco uženeš…“
„Budeš o mě láskyplně pečovat, pokud se nachladím?“ mrkl na něj Tasse.
„Nech toho,“ zamumlal Kalle, ale tváře mu při tom trochu zrůžověly. „Kde jsou vůbec ostatní?“
„Zander a Priska hledaj mistra Sesta,“ připomněla mu Mara. „A Amra s Gittou-“
„Už jsme tu!“ Gitta se k nim hnala co jí krátké nohy stačily. Přes rameno měla hozený stočený provaz. V patách měla Amru s velkým proutěným košem a dvěma dekami.
„Určitě je to dobrý nápad?“ ujišťoval se Amra opatrně. „Ta voda je vážně ledová a všichni víme, tak to s Tassem a tím smokem dopadlo posledně.“
„Jenže Tasse už je svlečený,“ prohlásil Tasse. „Provaz, prosím.“
Gitta mu s povzdechem podala konec provazu. „Magore,“ prohlásila.
„Ale přineslas, co jsem chtěl,“ mrkl na ni. Pak vstoupil do vody. Tenoučká vrstvička ledu na hladině popraskala a Tasse zalapal po dechu. „Jo,“ zamumlal. „Je pořádně ledová.“ A pokračoval dál. Brzy mu voda sahala nad pas. Nebylo to tak špatné, jak se obával. Vlastně mu teď byla zima jenom na ty části těla, které měl nad vodou. Jak příjemné by teď bylo vklouznout pod hladinu, nemuset neobratně kulhat po kamenitém dně… V nejhlubší části mělo jezírko skoro dva metry, stejně tedy bude muset plavat…
„Hej, nezamrznul jsi tam?!“ křikla na něj Mara za břehu. Tasse se na ni ohlédl přes rameno. Usmál se. Pak vklouzl do vody celý a zmizel pod hladinou. Tenké jehličky namrzlé hladiny zmizely ve zvířené vodě, která ho objala jako jemná, teplá přikrývka. Tasseho zachvátil pocit radosti - divoké jako vlny, chaotické a pro něj nevysvětlitelné. Proč něco takového neudělal už dávno? Zasmál se a z úst mu přitom uniklo pár vzduchových bublin. Provaz, který držel v ruce, sevřel o něco pevněji, a začal plavat.
Mistr Sestus se zbylými učedníky dorazil na břeh jezírka právě ve chvíli, kdy Tasse zmizel pod hladinou.
„Mohl by mi někdo vysvětlit, co to tady vyvádíte?!“ zahřímal.
„Tasse plave na ostrůvek zachránit smoka,“ hlásil Kalle. Pořád ještě byl v tváři trochu zarudlý a jeho nervy byly očividně na pochodu. Maře trochu připomínal ovčáckého psa, kterému se zaběhla část stáda a on se k ní nemůže dostat.
„Kruciš, to jste nemohli počkat?“ povzdechla si Priska. „Chtěla jsem vidět, jak poleze do vody!“
„To vás nikoho nenapadlo ho zastavit nebo počkat, až přijdu já nebo někdo z mistrů?!“
„Proto jsme šli za váma,“ ozval se Zander.
„Už je pod vodou docela dlouho,“ konstatoval Amra s pohledem upřeným na hladinu jezírka. „Už by se měl nadechnout.“
„Je prostě jinak stavěnej, no,“ pokrčila rameny Mara. Po všech těch věcech, co se o Tassem za posledních pár měsíců dozvěděla, už ji nepřekvapilo skoro nic.
„Jako tuleň,“ rýpl si Zander.
„Nech toho!“ zamračila se Priska.
„Co? Ty máš tuleně ráda, ne? Hele, támhle je!“
Tasse se z vody vynořil u břehu ostrůvku, tedy o hodně dál než kdokoliv z nich čekal. Zamával na ně a pomalu se vyštrachal na břeh, kde se posadil s nohama stále ponořenýma ve vodě. V ruce pevně držel konec provazu. Mistr Sestus si hlasitě povzdechl.
„Co ten váš plán vůbec obnáší?“
„Pošleme Tassemu po laně přes vodu košík s dekou, on do deky chytí smoka, zabalí ho do ní, aby nekousal, a pošle ho v košíku zpátky,“ vyjmenovala Mara jednotlivé kroky plánu. Z výrazu mistra Sesta bylo zřejmé, že dnes večer asi navšíví palírnu mistryně Luitgardy.
„Mohli jste si aspoň půjčit člun.“
Učedníci se po sobě trochu rozpačitě podívali.
„Neříkejte mi, že by si s ním nikdo z vás nevěděl rady!“
Žádná odpověď, jen další rozpačité pohledy.
„Bohové. Maro, Kalle, pojďte se mnou. Aspoň mi s tím člunem pomůžete, než se váš kamarád nachladí nebo znovu přiotráví!“
Žádné komentáře:
Okomentovat