Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Tak jsem trochu doufala, že se mi podaří dnešní povídkou uzavřít celou tu sérii, kterou jsem nazvala Záchranná akce, ale zatím se mi to nepovedlo. Ale! Mám tady pokračování. Pokud se potřebujete zorientovat, tady najdete první část a tady předcházející část. Snad se v nich půjde zorientovat. Příjemné čtení!
Vaše Lordie
“Tak nevím, jestli se mi tohle zdá jako úplně bezpečné řešení,” poznamenal Kornel. S kritickým výrazem sledoval, jak si Amra stahuje kapuci ještě o něco víc do čela. “Možná ti takhe nejsou vidět uši, ale vypadáš snad ještě podezřeleji. Co třeba změna podoby?”
Amra potřásl hlavou.
“Nemyslím, že by ve městě byla tak často mlha. Spíš by mě taky obvinili z čarodějnictví, pokud je to, co říkal ten tulák před chvíli, pravda.”
“Pokud je to, co ten tulák říkal, pravda, obviní tě z čarodějnictví už jenom za to, jak vypadáš. Možná bych tam měl jít sám.”
Amrovy štíhlé prsty popadly Kornela za předloktí.
“To ať tě ani nenapadne. Něco vymyslíme a přežijeme to všichni, dobře?”
Kornel sklopil oči, ale nevytrhl se mu.
“Mám strach,” přiznal.
“Já taky,” kývl Amra. Ale dokud mají trochu času, není všechno úplně ztraceno. Teď mi, prosím, ukaž svůj meč.”
***
“Soustřeď se… Ještě chvíli… Ještě chvíli…”
Tasartir prudce vydechl a zavřel oči.
“To nemá cenu! Nejde to.”
“Ještě chvilku a už to bylo,” prohlásila paní Zentha nazlobeně a dala mu lehký pohlavek. “Jenže ty jsi netrpělivý. Čekal jsi snad, že ti všechno půjde hned?”
“Říkala jsi, že mám talent.”
“Kdo ti řekl, že talent je všechno?” zasyčela popuzeně. “Bez práce je ti i talent k ničemu!”
“Zvládneš to,” ozvala se Adalgarda z opačné strany místnosti. “Obě ti věříme!” dodala. Měla rozcuchané vlasy a vypadala nevyspale. Tasartir si byl jistý, že byla celou noc vzhůru, aby se ujistila, že si pro ně nikdo nepřijde. Možná se snažila domyslet některé části plánu, které se jí příliš nezdály.
“Kdybychom pracovali spíš s vodou,” zabručel Tasartir. “S vodou je všechno snazší.”
“Prosím tě, s vodou,” odfrkla si Zentha. Pak se zarazila. “Ty máš blízko k vodě,” konstatovala. “Proč jsi nic neřekl?”
“Říkala jsi, že mi jdou živly, myslel jsem, že je to jasné. Že k tomu dojdeme.”
“Dokážeš vzbudit život v tomhle?” kopla do dřevěného rámu postele. Adalgarda, která na ní seděla a pomalu usínala, polekaně nadskočila.
“Možná kdybych měl svoje hodiny… a nevydrží to dlouho. Zkoušel jsem to jenom jednou. Povedlo se mi rozkvést jednu polici v knihovně a pak jsem tři dny spal. Tudy cesta nepovede, paní Zentho, věř mi.”
“Hm.”
“Možná bys je přece jenom dokázal přesvědčit,” navrhla Adalgarda.
“To už jsme zkoušeli,” odsekl Tasartir. “Zrovna to nás sem dostalo, vzpomínáš? Snažili jsme se přesvědčit starostu a rychtáře, že paní Zentha nespolupracuje s temnými silami. Jo, to šlo naprosto báječně.”
“Tak aspoň počkej, než dokončím myšlenku. Vzpomněla jsem si na tvého otce… Víš, jak dokázal být v mnoha oblastech přesvědčivý.”
Tasartir ukryl obličej v dlaních.
“Nemluv o něm jako o mém otci, prosím.”
“Promiň. Ale víš, že mám pravdu. Dokáže být hodně přesvědčivý. A tobě a Kornelovi už prošla spousta věcí, které by si někdo jiný ani nedovolil.”
“Pokud máš na mysli to, že bych je dokázal nějakým kouzlem přinutit, aby nás pustili, tak to už jsem jednou taky zkoušel. Málem jsem tenkrát nedošel zpátky do hostince.”
“To jsem nemyslela. Řekla bych, že v tom není magie, aspoň ne ta, kterou běžně používáš.”
“Co to v tom případě má být? Charizma? Mám přitančit k jednomu z těch strážných a svůdně mu pošeptat, že mu sežeru játra?”
“To by možná mohlo fungovat,” připustila Zentha.
“Sežrat jim játra?”
“Hm. To taky.”
***
“Nikdy jsi mi neřekl, že umíš takhle falšovat listiny,” postěžoval si Amra.
“Teď spíš improvizuju,” opáčil Kornel. “Mám představu, jak by přibližně podobná listina měla vypadat, a spoléhám na to, že nikdo z místní vrchnosti nezná písmo nebo pečeť nějakého šlechtice z jihu.”
“Takže tady paděláme podpis skutečného člověka?”
“Mhm. Pokud si to pamatuju správně, tohle by měl být buď Adalgardin otec nebo její bratr. Měšťané by tomu měli uvěřit. Můžu ti teď popsat jejich rodinnou pečeť?”
“Bude z mlhy, nevydrží moc dlouho.”
“Pokud vydrží dost dlouho na to, aby nám uvěřili, bude to stačit.”
Ooooh! Damn I also forgot that Kornel can falsify stuff! Damn he has my admiration for that and Amra, please you have to make him tell the story about how he learned that. Also what thought process was behind the idea that it would be great to have that ability. Like it is great! But the thought process!
OdpovědětVymazatANyways, I love how Tasse is still angsty teenager and also sassy and sarcastic and madam Zentha just doesnt give a f** about his demeanor. I wanna hug her, I feel like she gives great hugs.