Tak jsem měla původně v plánu napsat pokračování povídky Krev a voda, ale tak trochu jsem si udělala prázdniny a odjela bez počítače, což mi to trochu zkomplikovalo. Takže tu pro vás mám zase jednu wordvemberovskou povídku, snad se vám bude líbit.
“Knihovna Misthaven, jak vám můžeme pomoct?”
“T-to je Terry?”
Terry si hlasitě povzdechl.
“Ano, u telefonu Terry. S čím vám mohu pomoct?”
“Jsem-jsem v kavárně Vílí kruh.”
“To je sice hezké, ale pořád nechápu-”
“Nemohu odsud odejít.”
“Co prosím?”
“Chtěla jsem odejít, ale nejde to. Nemohu kavárnu opustit.”
“Rozumím. Kdo vám na mě dal číslo?”
Ze sluchátka se ozvalo hlasité zachrastění a pak přerušovaný tón. Terry si znovu povzdechl. Zdálo se, že měl nějakou práci v knihovně. K jeho smůle se nejednalo o nic, co by se týkalo knih. Příliš nadšený z toho nebyl. S živými bytostmi to bylo vždycky náročnější než s knihami.
Do Vílího Kruhu dorazil asi o deset minut později. Situace zde byla překvapivě přehledná. Na dveřích cedule “polední pauza” (i když už byly tři odpoledne) a uvnitř prázdno. Tedy až na skupinu baristů, kteří obklopovali vyděšenou dívku ve svém středu.
“Tak co se to tady děje?” zeptal se Terry nahlas, jakmile vešel do místnosti, a doufal, že jeho hlas zní dostatečně autoritativně. Na takové věci byl obvykle lepší dr. Smith, ten ale teď po ruce nebyl. Terry to zřejmě bude muset vyřídit sám.
“Ty se do toho nemáš co motat, pětioký,” odsekla mu vedoucí provozu, vysoká rusalka s vlasy až do pasu. Její jméno neznal, ale věděl, že mu není příliš sympatická. I když to by se dalo říct o většině lidí - nebo spíš bytostí - tady. “Vzala si kousek něčeho, co pochází z naší říše. Patří nám.”
“Jen jsem ochutnala,” vzlykla zákaznice. Terry se zamračil.
“Přišel jsem sem udělat pořádek, který tu zjevně není. Takže mi laskavě někdo vysvětlete, co se tu stalo.”
“Nabídli mi vzorky zákusků na ochutnávku,” špitla dívka a popotáhla. “Nemyslela jsem, že na tom bude něco zlého.”
“Oh,” zamumlal Terry a pohlédl zpříma na rusalku. “Není náhodou v naší dohodě, že vzhledem k tomu že jste vlastně obchod, nemůžete nabízet jídlo zadarmo? Za všechno má být zaplaceno. Taková jsou pravidla.”
“Pravidla se mění,” odsekla rusalka a přistoupila k němu blíž. Tak blízko, až si začal připadat nepříjemně. “Nikde není zakázáno dělat ochutnávky.”
“Takže na to tu teď chytáte lidi,” zabručel Terry podrážděně.
“Říkal jsem jim, že to není dobrý nápad,” ozval se Lee. Stál trochu dál od ostatních a opíral se o jeden ze stolků. “Že se to dřív nebo později dozvíš.”
“Nedozvěděl by se to, kdybys tý holce neporadil, aby mu zavolala!” vyštěkla na něj snědá dívka.
“Kdyby se to dozvěděl později, bylo by to pro nás mnohem horší,” odsekl Lee.
“Kdo dělal ty zákusky?” zeptal se Terry. Nebyl si sám úplně jistý, kam míří, ale chtěl tenhle problém co nejrychleji vyřešit.
“Já,” špitla drobná blondýnka vzadu. Zpod hustých vlasů jí vykukovaly špičky kravských uší a Terry si byl jistý, že párkrát zahlédl i ocas. Takže huldra.
“Připravovala jsi je u vás nebo tady nahoře.”
“Vzadu v obchodě.”
“Dobře… To znamená, že není vázaná k Zásvětí, ale k tomuhle místu…”
“Říkej si, co chceš, knihovníku, ale ona patří nám,” stála si pořád za svým rusalka.
“Ano, to vám zřejmě nevyvrátím. Ale nemůžete ji vzít s sebou domů. Jediné místo, se kterým jste ji teď svázali, je tohle.”
“C-co to znamená?” špitla dívka.
“Bohužel to pro vás znamená, že nejspíš nebudete v nejbližší době moci opustit tohle místo.”
“Proboha!” vydechla a začala zase vzlykat. “T-to přece nejde!”
“Bohužel, momentálně není jiná možnost. Pokusím se to nějak vyřešit, ale zatím nic neslibuju. Lee, máte tu nějaké místo, kde by mohla spát?”
“V patře je garsonka, ale tu momentálně nikdo nepoužívá.”
“No, to by mohlo stačit. Aspoň prozatím. Zkusím zkontaktovat dr. Smithe a vymyslíme nějaké lepší řešení.” Znovu se obrátil k dívce. “Jste ve městě asi nová, co? Máte práci?”
“Ne, teprve jsem ji začínala shánět.”
“Tak jste ji právě našla.” Hodil pohledem po rusalce. “Postarejte se, prosím o to, aby se s ní zacházelo slušně. Jinak to půjde na vaší hlavu.”
Rusalka si podrážděně odfrkla, ale přikývla. Terry se trochu křečovitě usmál na novou zaměstnankyni kavárny.
“A…”
“Nancy.”
“Ano, Nancy. Vítejte v Misthaven.”
