Měl by ses stydět

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

Tak se mi zase jednou povedlo něco napsat! A protože mám ty dva idioty ráda, je to Jack a Smith! Kdyby vám náhodou chyběl kontext, mrkněte na povídky Problémy se spánkem a Na lovu. Jinak přeju příjemné čtení a nezapomeňte dát vědět, jak se vám povídka líbila!

Vaše Dark Lord

"Nemám takovéhle akce rád," povzdechl si Gaufrid s pohledem upřeným kamsi do prostoru nad hlavami lidí plnících sál.

"Já vím," šťouchl ho do boku Jack. "Ale jestli se budeš tvářit takhle, budou to za chvíli vědět i všichni ostatní! Nemohl by ses trošku usmát?"

Gaufrid si znovu povzdechl a nasadil grimasu, o níž se zřejmě domníval, že je to úsměv. Jack potřásl hlavou.

"Víš co? Radši se tvař tajemně, to ti docela jde."

"Existují i jiné způsoby, jak získat informace."

"Možná. Ale tohle je zábava. A pořád je to lepší než chodit od domu k domu, klást otázky a tvářit se při tom jako sup. Lidi obvykle jsou ochotní mluvit, když je ta správná nálada."

"Mhm."

"Jak jsi beze mě vůbec dokázal tak dlouho fungovat?" pronesl Jack dramaticky. Gaufrid cosi zabručel.

"Cože?"

"To mi do toho aspoň nikdo nemluvil."

"Jen se nedělej, jsi rád, že mě máš."

"Buď opatrný," řekl Gaufrid, aniž by věnoval pozornost Jackově poslední větě.

"Dovol? Já snad někdy nejsem?"

"Už ses jednou nechal zabít."

"Prosím tě, podruhé už bych to snad neudělal, ne?"

"Nerad bych to riskoval. Takže buď opatrný."

"Dobře."

"A nezapomeň, že tu nejsme na večeři."

"Za koho mě máš?!"

"Jenom bych nerad, kdyby ses zase někde zašil s nějakým svým hezounkem a nechal mě odvést všechnu práci. To ty pořád opakuješ, že jsme tým."

"Abys věděl, já mám svoje priority pod kontrolou."

"Jen aby."

***

O pár hodin později byla zábava v plném proudu a Jack s lehkostí sobě vlastní mísil s davem. V duchu děkoval komukoliv, kdo by zrovna mohl poslouchat, že v sále nejsou žádná zrcadla. Ta by mohla způsobit nějakou nepříjemnou situaci, ale takhle si připadal celkem bezpečně. Jediné, na co si musel dávat pozor, byl alkohol. Ten pohledný mladý šlechtic, se kterým se dal do řeči, do něj nalil už několik sklenic něčeho sladkého a alkoholického a Jack si musel dávat pozor, aby nepoznal, že na něho alkohol tak docela nepůsobí. V duchu se ale poplácával po rameni. Jeho úlovek byl vysoký a ramenatý a zdálo se, že má zájem.

"Takže," promluvil a trochu se zakymácel, aby zdůraznil svou podnapilost, "ty máš dům tady ve městě?"

Ten hezounek, jak by řekl Gaufrid, neodpovídal. Jeho pozornost byla obrácená někam do davu. Jack ho chtěl oslovit, aby na sebe upozornil, když si uvědomil, že si zatím ještě nestihli vyměnit jména.

"Poslyš," promluvil jeho společník najednou, "nestojí támhle ten lovec nestvůr?"

"Cože?" Jack se postavil na špičky, ale ani tak toho přes dav lidí moc neviděl.

"Támhle, takový temný a vysoký."

Jack se podíval směrem, který mu byl naznačen, a hned mu bylo všechno jasné. Vysoký, temný a záhadný muž, který o kus převyšoval většinu lidí kolem sebe.

"Jo, to je-"

"Doktor Smith! Tolik jsem toho o něm slyšel. Co myslíš, všiml by si mě?" zeptal se mladík nervózně. Jack nemohl uvěřit vlastním uším. Než ale stačil odpovědět, popadl ho jeho společník za paži a vlekl ho za sebou do davu.

"To snad není pravda," zabručel Jack podrážděně ve chvíli, kdy se vynořili z davu poblíž místa, kde na začátku večera nechal Gaufrida. Ten byl v obležení několika mladých dam a pánů, kteří na něj obdivně zírali a zasypávali ho otázkami a komplimenty, a zdálo se, že se zatím celkem drží. Zrovna se pokoušel svému publiku vysvětlit způsoby, jakými lze zabezpečit dům před upíry, a to, že jejich zájem byl z části poněkud jiného ražení než předpokládal, prozatím úspěšně ignoroval.

"Promiňte," oslovil ho Jackův společník, jakmile domluvil. "Patrick Sinclair," usmál se a natáhl ke Gaufridovi ruku. "Tolik jsem toho o vás slyšel, doktore Smithi."

Jack protáhl obličej. No výborně. Jemu se jménem nepředstavil. A rozhodně se takhle neusmíval.

"Přišel jste si poslechnout nějakou historku?" zeptal se Gaufrid naprosto bezelstně.

"Vlastně jsem spíš doufal, že se dozvím něco o vás," mrkl na něj Patrick.

"Ano, ano!" přidala se dívka, ve které Jack poznal nejmladší dceru hostitele. "Povězte nám něco o sobě!"

"Není tady nichts… nic, co by stálo za řeč," zamumlal Gaufrid rozpačitě. Jack zakoulel očima tak moc, až měl pocit, že mu snad vypadnou z důlků.

"Záhadný a k tomu skromný," zachichotala se jedna z dívek. Gaufrid nervózně zamrkal. Jackovi bylo okamžitě jasné, že takový vývoj událostí mu není úplně příjemný.

"Doktore Smithi!" promluvil tak nahlas, jak si troufal. "Pojďte se mnou, prosím vás. Hrabě Thornsby mě přímo žebral, abych vás seznámil."

Než se Gaufrid stačil zeptat, o čem to, Mein Gott, mluví, procpal se Jack mezi jeho fanoušky, popadl ho za loket a spěšně ho vlekl pryč.

"Kdo je hrabě Thornsby?" promluvil Gaufrid zmateně, zatímco se prodírali davem.

"Já."

"Ty nejsi hrabě, Jacku."

"Potřeboval jsem rychle nějaký věrohodný jméno. Neříkej mi, že nejsi rád, že jsem tě odtamtud dostal."

"Bylo to trochu zvláštní."

"Měl by ses stydět."

"Oh? Mohl bys mi aspoň říct, co jsem provedl?"

"Flirtovat s tolika lidma najednou. Takys' mi mohl někoho nechat."

"Ale vždyť jsem přece s nikým-" Gaufrid se náhle zastavil. "Mein Gott. Myslíš to vážně?"

Jack začínal mít obavy, že si natrhne nějaký oční sval. Pokud něco takového existuje. Nebyl si jistý.

"Tebe to vážně nenapadlo?"

"A mělo by?"

"Ty jsi fakt idiot. Vysokej, temnej, záhadnej a z nějakýho důvodu podivně přitažlivej idiot."