Chřipková sezóna

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

Tak se mi výjimečně podařilo něco napsat! Pořád ještě ležím, ale daří se mi při tom dělat na přednášce na Trpaslicon a pro dnešek i psát! Tak mi snad doktorka nezatne tipec a fakt už budu v pořádku.

Vaše Dark Lord

"Váš čaj na dobré sny bude připraven do konce týdne," usmála se Sára na zákaznici. "Bude vás to stát dvě nostalgické vzpomínky."

Zákaznice, dobře oblečená dáma středního věku, se zamračila.

"Posledně mě to stálo jenom jednu vzpomínku z dětství."

"Ovšem, ale poptávka se mění. Divila byste se, kolik lidí má v současné době zájem o nostalgii."

"No dobrá," zabručela zákaznice. "U vás mám aspoň jistotu, že ten čaj bude fungovat."

"Vaše spokojenost nás nesmírně těší," věnovala jí Sára další úsměv a obrátila se, aby si mohla přisunout židli a sundat sklenici z police. Rychle pohledem vyhledala sklenici, která by byla vhodná k uchování dvou nostalgických vzpomínek. Teď už v tom měla celkem slušnou praxi. Za okamžik už měla na pultu připravenou sklenici s prázdným štítkem.

"Tak, pokud dovolíte," usmála se znovu. Zákaznice přikývla a naklonila se směrem k ní. Sára se natáhla a hbitým pohybem jí vytrhla dva vlasy. "Mnohokrát děkuji. Jak jsem řekla, pro svůj čaj se můžete zastavit koncem týdne."

Zákaznice zamumlala něco, co byl nejspíš poděkování, a odkráčela z obchodu.

"Bylo nám potěšením s vámi obchodovat!" křikla za ní ještě Sára, ale odpovědí jí bylo už jenom řinčení zvonku nade dveřmi. Pak pokrčila rameny a navinula si oba vlasy na prsty tak, aby je mohla uložit.

"Dobrá práce," ozval se sípavý hlas těsně za ní. Následoval hlasitý zvuk, který způsobil, že Sára sklenici málem shodila na podlahu a oba vlasy upustila.

"Proboha!" vydechla právě ve chvíli, kdy se Ignácie opět rozkašlala. "Takhle se za mnou nepliž, prosím tě." Rychle vsunula vlasy do sklenice a zavřela ji. "Udělala sis ten čaj, jak jsem ti říkala?"

"Není mi tak hrozně, Sáro, nemusíš se o mě-" Ignáciiny výmluvy přerušil další záchvat kašle.

"Starat? Možná bych nemusela, kdyby ses ty dokázala postarat o sebe," povzdechla si Sára. "Tak jdeme. Čaj." Popadla svou chabě protestující šéfovou za loket a táhla ji za sebou do zadní místnosti.

"Je tu hrozná zima," postěžovala si Ignácie, jakmile ji Sára posadila na židli a zabalila do deky. Ta se skepticky zadívala na oheň vesele praskající v krbu.

"Nezdá se mi…" zamumlala a položila Ignácii dlaň na čelo. Zamračila se. "Myslím, že dneska zavřeme trošku dřív."

"Ale vždyť je teprve-" Ignácie zamžourala na hodiny nade dveřmi. Brýle jí visely na šňůrce na krku. "Kolik je hodin?"

"Čas nemluvit a jít si lehnout. Sotva sípeš, máš zvýšenou teplotu a vypadáš, jako bys byla jednou nohou v hrobě."

"Ale-"

"Šššš."

Sára vběhla do obchodu a zamkla hlavní dveře. Potom chvíli prohrabávala stůl. dokud nenašla kus papíru, na který napsala "PRO NEMOC ZAVŘENO", načež ho přilepila do výlohy.

"Tak a teď půjdeme nahoru," oznámila své šéfové.

Do Ignáciina bytu vedlo úzké schodiště, do kterého Sára Ignácii vystrkala i přes její chabé protesty. Protože tu už několikrát přenocovala, když jí počasí v ulici Na Rozcestí neumožňovalo bezpečný návrat domů, už se docela dobře orientovala. Dovedla Ignácii do ložnice, kde ji nechala, aby se převlékla do něčeho pohodlnějšího, a sama se vypravila do kuchyně.

"Tak, Petrželi, uděláme čaj," řekla krkavci, který se usadil na opěradle jedné z židlí. Za chvíli už i tady praskal v krbu oheň a nad ním se litinovém hrnci ohřívala voda.

Když za nějakou dobu vešla Sára s podnosem, na kterém byl hrnek s čajem, sklenice medu a rozpůlený citrón, do ložnice, Ignácie byla převlečená. Pořád ale seděla na okraji postele.

"Někdo by měl být v krámě," zachraptěla vyčítavě.

"Krám jsem zavřela," řekla Sára a položila podnos na noční stolek. "Zkus ten čaj vypít ještě teplý, dostaneš do něj med a citrón. A tohle," ukázala na bílou pilulku v rohu podnosu, "by mělo pomoct srazit tu teplotu. Takže si koukej lehnout a pít čaj. Já se zatím podívám, jestli by z toho, co máš v kuchyni šel udělat vývar."

Ignácie si poslušně lehla a Sára ji opatrně přikryla dekou.

"Tady Petržel tě bude hlídat," oznámila a posadila jí krkavce do klína. Ten okamžitě slastně přivřel oči a začal vydávat zvuky, které zřejmě měly být předením.

"Budeš v pořádku," usmála se Sára povzbudivě. "Jenom si vezmeš pár dní volno. Já se o tebe postarám."