Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Já málem zapomněla, že je dneska středa! To je tak, když si člověk užívá relativně volný den a večer si najednou uvědomí, že měl napsat povídku. Ale ještě jsem to stihla! A je trochu delší než obvykle...
Kdyby vám chyběl kontext, předchází povídce Na lovu. Tak příjemné čtení a nezapomeňte dát vědět, jak se vám líbila!
Vaše Dark Lord
"Nezdá se, že by sis to tu moc užíval, příteli."
Gaufrid sebou trhl. Nečekal, že na něj bude kdokoliv mluvit. Vlastně měl v plánu naprosto splynout se služebnictvem, proto si také pořídil lokajskou uniformu. Byl si naprosto jistý, že pokud bude vypadat zaneprázdněně, nikdo ze šlechticů si ho nevšimne. S mladým mužem, který se provokativně opíral o dveře na terasu a blokoval mu jedinou nenápadnou cestu do budovy i z paláce ven, rozhodně nepočítal. Rychle sklopil hlavu.
"Promiňte, urozený pane," zamumlal tak pokorně, jak dokázal. "Potřeboval jsem se jenom nadýchat čerstvého vzduchu."
"Toho urozeného pána si nech," mávl rukou mladík. "Vlastně jsem se sem vetřel stejně jako ty."
"Co prosím?"
Usmál se a zavřel za sebou dveře na terasu.
"Znám místní služebnictvo. Kdyby tady pracoval někdo jako ty, rozhodně bych si toho všiml."
Gaufrid si to ani neuvědomil, ale o krok ustoupil. Neměl z toho člověka strach. Bylo těžké mít strach z někoho, kdo bylo o tolik menší a rozhodně slabší. Jenom ho přistihl nepřipraveného.
"Třeba mě najali teprve nedávno."
"Věř mi, o tom bych věděl. Vím, o každém hezkém chlapovi v okolí."
Gaufrid si nebyl jistý, jak na to odpovědět. Proto se raději pokusil vycítit přítomnost magie. Nic. Zdálo se, že jeho nový známý jí v sobě nemá ani špetku. Maximálně si před nedávnem nechával číst z ruky.
"Víš, co si myslím?" promluvil mladík a opřel se o zábradlí. Ani nečekal na odpověď a s pohledem upřeným někam do tmy pokračoval: "Jsi lovec, kterého si lord Padmore najal na nějakou špinavou práci."
"Hm," zabručel Gaufrid. "A jaká špinavá práce by to podle tebe měla být?"
"Říká se, že lorda Padmora sužuje můra. přišel ses o ni postarat?"
"Možná. Jak o tom víš?"
"Znám ty správné lidi. Jack Thornsby," natáhl ke Gaufridovi ruku. Ten na ni chvíli zíral, než si uvědomil, co se děje a ruku mu stiskl.
"Schmidt."
"Schmidt?"
"Ano, Schmidt."
"Nic víc?"
"Nic víc nepotřebuješ znát."
"Páni." Jack se rozzářil. "Vysoký, temný a ještě záhadný? To se mi líbí."
"Temný?"
"Viděl ses někdy? Možná ses pro dnešek oblékl jako lokaj, ale prostě to z tebe čiší."
Gaufrid rychle pustil Jackovu ruku a zahleděl se někam do tmy. Měl mírný pocit, že selhal. Doufal, že se mu podaří dokonale splynout s okolím. Bohužel se zdálo, že s tím ani po dvou stech letech stále zápasí. Ze zamyšlení ho vytrhla ruka, která se najednou dotkla jeho předloktí.
"Nic si z toho nedělej," promluvil Jack konejšivě. "Ne každý má holt můj úžasný talent splynout s davem."
"Možná bys mi mohl pomoct, pokud máš zájem," řekl Gaufrid. Nebyl si jistý, jestli nápad, který právě dostal, byl dobrý, ale asi stálo za to to zkusit. "Potřebuju zjistit, kdo z Padmorových blízkých by mohl usilovat o jeho život."
"Rozhodně Jonah," odpověděl Jack bez mrknutí oka.
"Kdo?" opáčil Gaufrid překvapeně.
"Jonah Padmore, lordův mladší syn. Říkal jsem, že znám ty správné lidi."
"Nějaký důvod?"
"Je mladší ze dvou synů, takže dědit nebude. Čeká se od něj, že se ožení s nějakou bohatou dědičkou nebo nastoupí církevní dráhu. Problém je, že Jonah má milenku a hodlá se s ní oženit." Jack Gaufrida přitáhl o kousek blíž. "Povídá se, že je to místní pradlena, Philomena. A taky se povídá," naklonil se ještě o něco blíž a stoupl si na špičky, "že už ji možná stihl i obtěžkat, což by se jeho otci rozhodně nelíbilo. Kdyby se otce zbavil, mohl by si dělat víceméně co bude chtít."
"Mhm," řekl Gaufrid a otočil se k oknu do sálu. "Který to je?"
"Ten vysoký, hubený. Světlé vlasy, hezká tvářička."
"Ten se mi nezdá jako morous."
"To ne, je to celkem zábavný člověk-"
"Tak to nemyslím. Nevypadá jako někdo, kdo by po nocích vysával sílu ostatním. Říká se, že takoví lidé mívají srostlé obočí, černé oči a tak. Někdo další?"
"Myslíš jako podezřelé?"
"Většina lidí Padmorova postavení má víc nepřátel. Napadá tě někdo?"
Jack se zamyslel.
"Možná nějakou vyšší šlechtu, ale koho, to netuším. Vím jenom to, co je možné zjistit z místních drbů."
"Hm. Pořád je to víc, než co mi řekl Padmore sám. Přísahám, že ten člověk si myslí, že nemá nepřítele. Možná proto mu tak dlouho trvalo, než si uvědomil, že se nejspíš děje něco víc, než jenom že špatně spí." Na okamžik se odmlčel. Potom se zeptal: "Co ta milenka?"
"Philomena? Chceš ji vidět? Říká se o ní, že je celkem hezká."
"Takže?"
"Pokud to závisí na vzhledu, nebude můra ani ona, nemám pravdu?"
"Nezáleží jenom na vzhledu. Před… Kdysi jsem se pokoušel naučit, jak poznat osoby, které provozují magii nebo jsou jí nějak zasaženy. Z něho jsem necítil skoro nic. Není to dokonale směrodatné, ale ulehčí to dost práce."
"To bych se docela rád naučil," vzdychl Jack.
"Není to úplně jednoduché, ale možná bych ti dokázal vysvětlit princip."
Jack ho laškovně dloubl do boku.
"Beru tě za slovo, Schmidte."
"Zvážím to. Až tady budu hotov."
"Budu se těšit. Takže...co teď?"
"Vypadá to, že lord Padmore brzy zamíří do svojí ložnice. Tak trochu jsem doufal, že se mi podaří během večera zjistit trochu víc, ale zřejmě nemám tolik času."
"Co uděláš?"
"Použiju našeho milého lorda jako návnadu."
***
"Takhle jsem si to nepředstavoval," přiznal Jack trochu zklamaně a protáhl se.
"Ještě můžeš jít domů," usadil ho Gaufrid. Seděli vedle sebe na lenošce v Padmorově předpokoji.
"To zase ne," opáčil Jack. "Nemůžu si stěžovat," dodal a posunul se o kousek blíž. "Jenom jsem si myslel, že to bude trochu dobrodružnější."
"Realita může občas zklamat."
"Co když ani nepřijde?" navrhl Jack a usmál se. Byl tak blízko, že Gaufrid viděl všechny jeho pihy, a světlé kudrny mu sahaly na ramena. "Možná bychom se mohli nějak zabavit… Řekl ti už někdo, že takhle zblízka jsi celkem přitažlivý?"
Gaufrid překvapeně zamrkal.
"C-co prosím?"
"Ale no tak!"
"To se mě pokoušíš…?"
"Ano, posledních pár hodin. Díky, že sis všiml."
"Promiň. Já… Ty nejsi… Není to zrovna moje...Můj styl."
"Co se dá dělat," povzdechl si Jack dramaticky. "Doufal jsem, že si pro mě přijde vysoký, temný a záhadný lovec nestvůr, vezme mě do náručí a odnese mě daleko odsud. Asi budu muset čekat dál."
"Bohužel." Najednou se Gaufrid úplně napjal. "Něco se děje. Buď potichu."
"Je tady?" zašeptal Jack s neskrývaným nadšením.
"Mhm. Nehýbej se." Gaufrid pomalu vstal a lehkým krokem došel ke dveřím do ložnice lorda Padmora. Poslouchal.
"Co je to?" sykl Jack a o poznání hlasitěji se zvedl z lenošky, popadl lampu, která stála na stolku a neobratně se plížil ke dveřím. Gaufrid začínal litovat, že ho vzal s sebou. Pomalu pozvedl ruku a přitiskl si prst na rty. Snad Jack jeho signál pochopí. Mladík přikývl a gesto zopakoval. Chvíli oba poslouchali. Zdálo se, že ve vedlejší místnosti je naprosté ticho. A pak se ozval zvuk, tak tichý, že kdyby se na něj Jack nesoustředil, zřejmě by ho vůbec nepostřehl. Jako když se po dřevěné podlaze kutálí korálky. Gaufrid ukázal prstem na Jacka a potom na podlahu v místě, kde stáli. Doufal, že Jack pochopí, že má zůstat na místě. Potom dveře prudce otevřel.
Ložnice lorda Padmora byl prostorný pokoj s několika okny. Jak se Gaufrid dozvěděl, starý lord měl rád čerstvý vzduch. Na jeho radu služebnictvo okna zavřelo, ale očividně to nestačilo. U nohou Padmorovy postele se rýsovala tmavá silueta. Nenahýbala se ale nad spícího, jak by se dalo čekat. Krčila se na podlaze a dlouhými kostnatými prsty posouvala po prknech korálky, které tam Gaufrid rozsypal, než šlo jeho lordstvo spát. Dokonalá past na můru. Byla tak zabraná do počítání, že si ho vůbec nevšímala. Tedy aspoň dokud nezavrzaly dveře a do ložnice nenakoukl Jack.
Lampa, kterou držel, vrhala široký kruh světla, který ozářil i můru. Ta sebou škubla a upřela velké černé oči na zdroj světla. Když po něm vzápětí skočila, připomínala spíš rozmazanou skvrnu.
"Jacku!" vykřikl Gaufrid. Zvuky zápasu a výkřik samozřejmě probudily lorda Padmora, který se s vyděšenou tváří posadil na posteli a přitáhl si přikrývku až k bradě.
"Zachovejte klid, mám všechno pod kontrolou!" křikl na něj Gaufrid. Neměl pod kontrolou prakticky nic. Lampa, kterou vyděšený Jack upustil, zůstala ležet na podlaze, kde z ní začal vytékat rozpálený olej. Můra už jí nevěnovala pozornost. Místo toho se sápala na Jacka, kterému se, jak se zdálo, pokoušela vyškrábat oči. Gaufrid se ji pokusil z něj odhodit, ale měla překvapivou sílu. Rozhodně větší než Jack, který se nezmohl na nic jiného, než si před jejími dlouhými nehty rukama bránit obličej. Jeho zděšené výkřiky se mísily s můřiným střídavým vřeštěním a syčením. Do toho se ještě rozezněl zvonek, kterým lord Padmore přivolával služebnictvo.
Gaufrid popadl můru kolem pasu a tentokrát se mu podařilo ji z Jacka stáhnout. Mlela sebou jako šílená a všemožně se snažila mu vykroutit. Bylo jasné, že pokud se jí to podaří a nevrhne se znovu na Jacka, pokusí se utéct. V tom by ji Gaufrid i nechal, ale nejdřív ji potřeboval nějak poranit. Potom bude jenom třeba najít osobu se stejným zraněním a bude mít pachatele.
Teprve v tu chvíli si uvědomil, že většinu svých zbraní nechal v komnatě, která mu byla přidělená, a jediné, co si vzal s sebou, byl nůž ukrytý v botě. Do které se teď rozhodně nedostane. Musel uvažovat rychle, protože udržet rozzuřenou můru bylo čím dál těžší. Pak si všiml kaluže lampového oleje. To vypadalo jako jeho nejlepší šance. Snad bude ještě dost horký.
Olej už nebyl rozpálený. Rozhodně byl ale dost horký na to, aby někomu udělal pořádné puchýře nebo aspoň citlivou kůži. I to bylo nepříjemné, to musel uznat i Gaufrid, když sledoval, jak můra prchá skrz zavřené okno. Ani se nenamáhala proměnit ve stéblo trávy, prostě proskočila skrz.
"Takže bude nutné hledat někoho, kdo má popáleniny a pořezal se o sklo," zabručel Gaufrid a obrátil se, aby se ujistil, že Jack je v pořádku.
***
"Jsou to jenom škrábance, bude to dobré," ujišťoval Gaufrida Jack příštího rána. "Jsem celkem rád, že ta věc nezanechala stopy na mém sličném obličeji. I když, na druhou stranu… S jizvami bych vypadal drsně. To by se někomu mohlo líbit, ne?"
"Možná," řekl Gaufrid. Popravdě byl rád, že jeho nový známý vyvázl ze střetnutí s můrou takhle dobře. Už viděl horší.
"A teď mi pověz, zjistilo se, kdo to byl?"
"Kuchařka. Snažila se tvrdit, že se spálila i pořezala při práci, ale bylo by to moc náhod najednou. Navíc se od včerejšího odpoledne nic nesmažilo a i kdyby, musela by do toho oleje strčit celou dlaň a potom se oběma rukama opřít do hromady střepů."
"Kuchařka…" zamyslel se Jack nahlas. "Taková zamračená, černovlasá?"
"To je ona."
"Jestli jsem si to nemyslel! Philomena, ta pradlena, co to táhne s Jonahem, je její kmotřenka!"
"To by mnohé vysvětlovalo… Snažila se jí zajistit lepší život…"
"Což zahrnovalo likvidaci starého pána. To nám zavání obviněním z čarodějnictví…"
"To abych šel o dům dál," zabručel Gaufrid.
"Chystáš se pryč?"
"Hm. Můj způsob obživy ani metody by se církevním představitelům nemusely líbit. Navíc jsem slyšel, že na jih odtud je touhle dobou hezky, a moje staré kosti potřebují trochu sluníčka."
"Ale jdi!" zasmál se Jack. Vzápětí ale zvážněl. "Ten tvůj přísný obličej mi bude chybět. A ten pocit dobrodružství taky."
"Málem jsi přišel o oči," poznamenal Gaufrid.
"I tak. Člověk občas potřebuje trochu vzrušení… Teď tu zase bude nuda."
"Neslíbil jsem ti náhodou něco?" vzpomněl si najednou Gaufrid.
"Co?"
"Nebo už nechceš vědět, jak se dají poznat známky magie? Navíc by třeba nebylo špatné mít pomocníka. Pokud se tedy naučíš pohybovat potichu a uvažovat hlavou."
Jackův kulatý obličej se rozzářil jako sluníčko.
"V tak velkorysou nabídku jsem snad ani nedoufal," prohlásil uličnicky. "Rozhodně nemám nic proti, pane Schmidte."
"Prosím," usmál se pan Schmidt. "Říkej mi Gaufrid."
Žádné komentáře:
Okomentovat