Čítárna

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

Tak už jsem si zase myslela, že snad ani nic nenapíšu. Mám tak trochu blázinec, včera mi přestalo svítit auto a v práci rekonstruujou záchody, takže všichni návštěvníci chodí do roubenky, kde bývá obvykle klid (a taky jedna jediná další toaleta v areálu). Takže sranda. Ale povedlo se mi to! Sice jsem u toho měla plnou hlavu Night Vale a členovců (poslouchejte podcasty, jsou super!), ale povedlo se.

Pokud se budete chtít zorientovat, tato povídka volně navazuje na povídku Dva v jednom.

Jako obvykle, příjemné čtení a dejte vědět, jak se vám povídka líbila!

Vaše Lordie

"Můžu vám nějak pomoct?" pronesl Terry tónem, který naznačoval, že nemá v úmyslu nikomu pomáhat. Měl k tomu, aspoň podle svého názoru, dobrý důvod. Muži, kteří právě vstoupili do knihovny, byli ti dva, co se ve městě objevili před pár týdny. Nelíbili se mu. Dívali se kolem sebe moc podezřívavě. Na to měl v Misthavenu právo jenom on.

"Sháníme tohle." Menší z obou návštěvníků mu podal kus papíru. Písmo na něm bylo skoro nečitelné, ale Terry byl zvyklý na svůj vlastní rukopis a tohle nebylo až tak odlišné. Navíc měl přesně tuhle knihu nedávno v ruce a nápis na jejích deskách si dobře pamatoval.

"Poměrně náročná literatura," poznamenal. "Ale je vidět, že máte dobrý vkus. Pokud vás tedy zajímají latinské grimoáry."

"Chceme se dozvědět něco o životě tady ve městě," usmál se přátelsky vyšší z návštěvníků. Ten menší se zamračil a dupl mu na nohu.

"V tom případě bych mohl doporučit spíš něco jiného," zadíval se na ně Terry tak upřeně, jak jen mohl. S potěšením sledoval, jak uhýbají pohledy. "Ale pokud na tom trváte… Jen vás musím upozornit, že studium téhle knihy je povoleno jen na místě. Nepůjčujeme ji od té doby, co ji někdo vrátil plnou stonožek. Byla hrůza to uklízet. Můžu vám ji donést do čítárny."

"Do čítárny," opakoval menší muž a jeho pichlavé oči těkaly sem a tam. "To by bylo skvělé."

"Následujte mě, prosím," řekl Terry s úsměvem a na okamžik zalitoval, že nedal prostor Staplesovi, když ti dva vešli do knihovny. Byl mnohem lepší v předstírání přátelského chování. Alespoň na někoho, kdo nedokázal lhát.

Misthavenská knihovna donedávna neměla čítárnu. Terry na ni narazil nedávno, když náhodou zabloudil při ukládání vrácených knih. Vlastně to byla větší křižovatka mezi policemi, ale bylo tu pár stolů se židlemi.

"Počkejte tady, za chvíli se vrátím s vaší knihou," zamumlal. "Tedy… s naší knihou, na kterou se chcete podívat… To je jedno." Nechal ty dva v čítárně a spěšně se vzdálil. Nechtěl je nechávat samotné, především ne ve své knihovně.

Zarazil se. Teprve teď mu došlo, že celou dobu uvažoval o misthavenské knihovně jako o své knihovně. A o Misthavenu jako o svém městě. To bylo absurdní. Knihovna mu nepatřila a nepatřilo mu ani město. Samozřejmě. Jak ho to mohlo napadnout?

Tiše zahvízdal, v naději, že Oleg je někde v doslechu. Tiché zamňoukání a náhlá přítomnost jisté mourovaté koule mu prozradila, že byl opravdu poblíž. Kocour si knihovníka přeměřil kritickým pohledem a potom vyrazil mezi police. Terry si byl jistý, že ví přesně, kam má jít. Několikrát se pokusil zjistit, jak je to možné, ale veškerý jeho výzkum byl zatím bezvýsledný. Teď ovšem nebyl čas o tom znovu spekulovat.

"Musíme se postarat o ty vetřelce," řekl Olegovi. "Myslíš, že by se tu někde našla ještě jedna stonožka?"