Dva v jednom

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

Jsem zpět jako obvykle s novou povídkou, jejíž psaní jsem si dost užila, tak snad se vám bude líbit. Poslední dobou mám dojem, že se mi aspoň psaní sem na blog celkem daří (a i mimo psaní se vyskytlo pár fajn věcí, které mi poslední dobou tak nějak sladí život... you know who you are )

No, mohla bych tady povídat o svém životě, ale to by si asi nikdo nečetl, takže už přejdu k dnešní povídce. Snad se bude líbit, kdyžtak mi v komentářích dejte vědět svoje dojmy. Protože každý z nich potěší (i když v odpovídání jsem mizerná a moc se za to omlouvám)

Tak příjemné čtení

Vaše Dark Lord

Ivers a Paternoster nebyli ve městě dlouho. Vlastně to nebyl ani týden, co do Misthavenu přijeli v poměrně drahém džípu s tmavými skly a ubytovali se v jediném místním hotelu. Zřejmě se snažili působit nenápadně a splynout s okolím, ale v tak malém městečku jako je Mishaven se drby šíří rychle. Hned den po tom, co dorazili, se na titulní straně místních novin objevil nenápadný článek, který informoval o jejich přítomnosti a vyzýval místní obyvatele, aby návštěvníkům ukázali pravou misthavenskou pohostinost. Ne nadarmo se místním novinám přezdívalo Misthavenská Drbna. Následoval anonymní článek, který občany města důrazně žádal, aby nezanechávali na knihách z knihovny skvrny od vína, kečupu, krve a jiných tekutin pod pohrůžkou přísných sankcí. Jakých, to už článek neříkal, ale zněl naléhavě.

Paternoster s protaženým obličejem odložil noviny a zadíval se na svého společníka.

"Tady si z toho snad dělají legraci," prohlásil. Měl ostrý, nepříjemný hlas, který perfektně seděl k jeho ostrému, nepříjemnému zjevu. "Podívej se na tohle."

Ivers s povzdechem odložil svůj šálek kávy a naklonil se nad stolek.

"Smečka otce Tumicelliho pořádá obecní grilovačku?" přečetl nahlas. V jeho tónu bylo slyšet překvapení. "Tady se to potvorami jenom hemží," poznamenal.

"Vypadá to, že jsme narazili na hnízdo," prohlásil Paternoster a jeho chmurná tvář nabrala ještě chmurnější výraz.

"Na hnízdo," opakoval Ivers. "Myslíš jako ptačí hnízdo?"

Paternoster se zamračil. Ivers byl chlap jako hora a postavou připomínal medvěda, dokázal se ubránit vlkodlakovi v plné síle, ale rozumu moc nepobral, jak se zdálo.

"Myslím hnízdo krys," vysvětlil podrážděně. "A jestli se budou šířit do okolí…" odmlčel se, aby dodal vážnost svým slovům. Ivers si toho, bohužel, nevšiml a doslova mu visel na rtech.

"Co?" vyzvídal. "Co se stane?"

"Za chvíli se budou hemžit všude, otravovat vzduch a škodit."

"Až do teď to tak zlé nebylo," pokrčil rameny Ivers a zase se posadil. Paternoster zakoulel očima.

"Ty tomu prostě nerozumíš," zabručel.

"Mohu vám donést ještě něco?" zeptal se barista, který se znenadání objevil u jejich stolu. Paternoster si ho podezřívavě prohlédl. Byl vysoký, nesmírně bledý a dlouhé světlé vlasy měl svázané do ohonu.

"Zatím nic," odpověděl. V tu chvíli se rozřinčel zvonek u dveří a do kavárny někdo vtrhl. Mladý muž přibližně v baristově věku. Rozhlédl se kolem a nakrčil nos. Potom si všiml stolku, u kterého seděli Paternoster a Ivers a okamžitě k němu zamířil.

"Náš obvyklý stůl je obsazený," postěžoval si baristovi a obrátil se k osazenstvu stolu. "Můžu si přisednout?"

K Iversově překvapení Paternoster složil noviny a mlčky přikývl.

"Prosím."

Mladík se široce usmál a kývl na baristu. "Jako obvykle." Barista beze slova odešel.

Paternoster položil noviny na stolek a pozorně si příchozího prohlédl. Jeho vzezření bylo podivnou kombinací řádu a chaosu - bledě modrá košile s černou vestou působila na první pohled upraveně, ale když zvedl levou ruku, odhalil velikou inkoustovou skvrnu, a jeho dlouhé vlasy byly doslova všude.

"Vy jste tu noví, že?" usmál se a prohlížel si oba muže jasnýma modrýma očima.

"Nedávno jsme přijeli," opětoval mu úsměv Ivers. Paternoster mu pod stolem dupl na nohu.

"Předpokládám, že vy jste místní."

"Samozřejmě! Doufal jsem, že vás budu moct přivítat v našem krásném městě. Jak se vám tu líbí?"

"Všimli jsme si nějakých… zajímavých věcí," poznamenal Paternoster. "Všiml jste si někdy, že by se tady v Misthavenu dělo něco podivného?"

"Podivného?" Na mladíkově nepřirozeně usměvavé tváři se objevil výraz zmatení.

"Myslí paranormální jevy, nestvůry, rituály černé magie a tak," napovídal Ivers.

"Ach tak," zamumlal mladík a jeho tvář se zachmuřila. Jeho držení těla se změnilo, jak se nahrbil, a oči mu potemněly. "Hádám, že takových věcí si asi nejde nevšimnout."

Ivers otvíral ústa, nejspíš aby se ho zeptal, jestli je v pořádku, ale Paternoster mu znovu dupl na nohu. Na tváři měl varovný výraz, který nejspíš říkal něco jako 'ten člověk je nejspíš posedlý, dávej si pozor', ale stejně dobře mohl říkat taky 'barista ti dal do kávy sůl místo cukru'.

"Je to důvod, proč jste sem přijeli?"

Ani jeden z nich neodpovídal. Zrovna v tu chvíli se objevil barista s konvičkou čaje a položil ji na stolek.

"Bude to všechno?" zeptal se.

"Zatím jo," usmál se mladík a jeho oči se opět zaleskly modře. "Máš to u mě," mrkl na baristu. Ten sklopil oči.

"Vím o pár lidech, kterým by se to nelíbilo, takže se spokojím s obvyklou platbou penězi," usadil svého hosta. Ten zvedl oči v sloup. Ty mu v tu chvíli opět ztmavly a on se zatvářil rozčileně.

"A takhle to je pořád," zavrčel a opět se zadíval na Paternostera a Iverse. "Pokud máte s tímhle městem špatné úmysly, zjistím to," oznámil jim a popadl konvičku. "Tak páčko!" zahlaholil potom a modrýma očima zamrkal na Iverse stejně, jako předtím na baristu. Potom se zvedl a i s konvičkou odešel k nejbližšímu stolu, který se právě uvolnil.

"Tohle město je na tom ještě hůř, než jsme čekali," povzdechl si Paternoster. Pak si všiml Iverse, který se za podivným mladíkem díval s výrazem, ve kterém se mísilo zděšení a neskrývaný zájem, a musel ho přetáhnout novinami po hlavě.