Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Jsem tu s dalším tématem týdne! Není to moc dlouhé a snad to bude dávat smysl, tak kdyžtak dejte vědět, jak se vám tohle minidílo líbilo. Navazuje na povídky Na lovu a Na lavičce v parku.
Příjemné čtení!
Vaše Dark Lord
Jack si přesně vybavoval chvíli, kdy slyšel poprvé tlukot srdce. Zřetelně a hlasitě, na dálku několika metrů, ne tak, jak lidé obvykle slýchali tlukot srdce, když někomu přiložili ucho na hrudník a poslouchali. Bylo to těsně po jejich střetu s upírkou Melanií. Potom, co ho Gaufrid vytáhl z napůl zasypaného hrobu.
Nevšiml si toho, když se probral. Později se ukázalo, že to bylo jenom z jednoho prostého důvodu: Gaufridovo srdce už pár století tlouklo jenom ze setrvačnosti a tak pomalu, že ho nezaregistroval jako tlukot srdce. Jack si často kladl otázku, jaktože ještě pořád funguje. Nakonec došel k závěru, že Gaufrida, stejně jako jeho samotného, drží na nohou nesmírně zatvrzelé nadpřirozené síly. A možná ještě dávka vlastní tvrdohlavosti.
Ten první tlukot srdce zaslechl těsně před tím, než se otevřely dveře a do světnice, kde byli ubytovaní, vstoupila paní Hambletonová. Matka upírky, která ho zabila. Vrhla se k nim a začala je zasypávat omluvami a otázkami. Nic z toho Jack nevnímal. Jediné, co byl schopný brát na vědomí, bylo to, jak zběsile jí tlouklo srdce. Rychle, ale stále pravidelně pumpovalo život do celého jejího těla. Život, který, jak si v tu chvíli uvědomil, v sobě necítil. A netušil proč. Jediné, co v tu chvíli věděl, bylo, že má hroznou žízeň.
To, že po ní skočil, mu došlo až ve chvíli, kdy ho Gaufrid popadl a praštil s ním zpátky do postele. Křičel a zmítal se jako divoké zvíře a paní Hambletonová vzlykala a prosila všechny svaté za smilování.
"Svatí nám asi nepomohou," řekl tenkrát Gaufrid. "Ale já bych možná mohl."
Jack se nikdy nedozvěděl, odkud pocházela první krev, kterou kdy ochutnal. Když ji Gaufrid přinesl, byla ještě teplá. A Jack pil, rychle a hltavě, pospíchal, aby se nasytil dřív, než z ní vyprchá všechen život. Když se potom jeho mysl uklidnila a on pochopil, co se přesně stalo, skoro týden odmítal všechnu krev, kterou mu Gaufrid přinesl. Byl vyčerpaný a hladový a jeho vlastní nepohyblivé srdce dunělo prázdnotou, ale jeho hrůza byla silnější. Nakonec se k němu Gaufrid posadil a detailně mu vylíčil, co by se mohlo stát, kdyby 'nejedl pořádně'. Od té chvíle se už jeho péči nebránil. Alternativa se mu líbila mnohem méně. Ticho a prázdnota z jeho hrudi nezmizely, ale aspoň se zbavil slabosti a toho šíleného pocitu žízně.
O pár století později seděl Jack na lavičce v parku a poslouchal, jak tluče srdce Tomovi. Bilo silně a pravidelně a jeho rytmus Jacka uklidňoval. Občas, když měl hodně poetickou náladu, si říkal, že srdce jeho blízkých (tedy aspoň ta funkční) bijí i za něj.
Žádné komentáře:
Okomentovat