Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Po tom včerejším závodu s časem jsem to dneska stihl ještě celkem v klidu. Povídka je sice kratší než ty předchozí, ale snad si ji užijete i tak.
Trym
„Něčeho bych se napil,“ povzdechl si Tasse. Seděl na otevřeném okně v Mařině pokoji, zabalený do jedné z jejích strakatých dek a díval se ven, na hvězdnou oblohu.
„Můžu donýst vodu,“ nabídla Mara a spustila nohy z parapetu na podlahu.
„Spíš něco ostřejšího.“
„Můžu ti do ní přidat trošku prášku z těch pálivejch papriček, co si v zeleninový zahradě pěstuje mistr Rahim.“
Pohled, který jí Tasse věnoval, byl mírně zděšený.
„Kdyby to aspoň byla horká čokoláda…“ zamumlal. „Ale já myslel spíš něco…alkoholického? Stačila by jenom kapička…“
„To ti tvoji bohatý rodiče dovolej?“ nadzvedla Mara obočí. „Nasávat po nocích?“
„Myslíš, že to je něco, co bych dělal před nimi?“ zasmál se. „Ti mi povolili tak možná čas od času sklenku vína u večeře, takhle bych se pít opravdu nenaučil.“
Mara vytáhla nohy zpátky na parapet. Její maminka měla doma vždycky lahev nějaké pálenky nebo domácího vína od sousedů a Mara z ní občas tajně upila. A někdy to ani nemuselo být tajně, hlavně pokud měla její rodina hosty. Předpokládala ale, že u boháčů byly tyhle věci trochu jiné. „Jak ses to teda naučil?“
„Většina kuchyní ve velkých domech má přístup do nějakého sklepení. A součástí sklepení bývá nějaký vinný sklípek.“
„Tak víno, jo?“
„Nejen… ale zrovna můj otec má vinný sklípek dost velký na to, aby se hned nepoznalo, že něco chybí. Takže hlavně víno.“ Tasse se najednou napřímil a spustil nohy dolů z parapetu. „Teď mě napadá, Kalle odvedle má tenhle týden službu v kuchyni, že? Myslíš, že by nás pustil dovnitř?“
„Chceš do toho zapojit Kalla?“
„Proč ne?“
„Taky z toho bude něco chtít.“
„Tak ať, o kapičku něčeho se podělit můžeme,“ pokrčil Tasse rameny a slezl z parapetu. „Ale jenom kapičku!“
Maru znovu překvapilo, jak rychle se Tasse dovede pohybovat, pokud jde o jídlo nebo alkohol. Boty, se kterými si obvykle dával na čas, měl obuté v rekordním čase a ze dveří skoro vyběhl, provázen klapáním hole na dřevěné podlaze. Mara ho dohnala až ve chvíli, kdy už klepal na sousední dveře.
Než se Kalle uráčil připloužit ke dveřím, uplynuly skoro dvě minuty, během kterých Mara Tasseho málem odtáhla zpátky do svého pokoje. Než se pro to ale rozhodla, dveře se se zavrzáním otevřely a do chodby vykoukl rozespalý člověk přibližně v jejich věku. Tmavé kudrny mu trčely do všech směrů a na sobě neměl nic kromě volných lněných kalhot, ve kterých patrně spal. Tasse tiše zalapal po dechu a Mara do něj zezadu trochu drcla. Teď nebyl čas na hloupé okukování. Naštěstí měl Tasse očividně srovnané priority, protože velice rychle nasadil široký úsměv.
„Kalle! Nevzbudil jsem tě, že ne? Poslyš, ty máš tenhle týden službu v kuchyni, že?“
„Mhm?“ zamručel Kalle.
„Takže určitě víš i kde se tam dá sehnat něco k pití?“
Kalle zamrkal.
„Myslíš jako alkohol?“
„Myslím jako alkohol,“ přikývl Tasse nadšeně.
„Tak počkej,“ řekl Kalle a dveře zase zavřel. Hlomození, které se začalo ozývat z jeho pokoje, napovědělo, že se zřejmě zpátky do postele nechystá. Úplně jasné to bylo, jakmile dveře zase otevřel a vyšel do chodby znovu, tentokrát už i v košili a botách. „Jdem,“ prohlásil. „Vím, kde je klíč od vinnýho sklepa. A když probudíme i Gittu, ukáže nám, kde přesně mistři skladujou medovinu.“
„Tak to už můžeme rovnou probudit i Zandera,“ navrhl Tasse. „Zmiňoval něco o tom, že ví, kde má mistryně Luitgarda tu svoji palírnu.“
„Tak tohle je ta tvoje kapička?“ zasmála se Mara.
„Taková kapička alkoholu se musí brát vážně,“ upozornil ji Tasse. „Obzvlášť, když se o ni má dělit tolik lidí.“
„V tom případě bysme teda neměli nic zanedbat,“ pokrčila Mara rameny. „Co kdybyste teda vy dva zašli pro Gittu a vyrazili obhlídnout tu kuchyň a sklípek a já zatím zkusím, jestli se mi podaří něco vytáhnout ze Zandera.“
„Tak to zkus rovnou zjistit, jestli jsou vzhůru i Amra a Priska, ať to stojí za to,“ navrhl Tasse. „Sejít se pak můžeme u mně v pokoji, mám tam o místo k sezení navíc.“
Žádné komentáře:
Okomentovat