Pletené dobrodružství

 Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

Máme tu další týden a s ním dojíždíme to ochlazení (a nachlazení), co nám začalo před týdnem. S mým psaním je to pořád takové nějaké všelijaké, ale beru nápady na povídky, tak se, prosím, ozvěte! (hlavě pokud by ty nápady byly tématické k pridu). Pro dnešek jedna šuplíková, tak si ji užijte! 

Vaše Lordie

Nephele měl báječný den. Snídaně ve školní jídelně se výjimečně povedla, stejně jako oběd, a potom se dozvěděl, že odpolední výuka z neznámých důvodů neproběhne. Ideální doba pro jeho oblíbenou volnočasovou aktivitu - pletení. Nephele využíval jakoukoliv příležitost k tomu, aby mohl plést, za poslední týden ale mnoho času neměl. O to větší bylo jeho nadšení, když se mohl o tři hodiny dříve než obvykle vrátit do svého pokoje a začít sbírat klubíčka vlny. Po celém pokoji jich měl několik, převážně v místech, kde se klubíčka obvykle nenacházejí. Většinu z nich někam odložil v zamyšlení, aniž by uvažoval, jestli je později najde. Díky tomu se z jejich hledání stalo jedno velké dobrodružství. 

První klubíčko, které se mu podařilo najít, odpočívalo mezi botami u dveří, další dvě byla na poličce mezi knihami. Čtvrté, to nejmenší a dle jeho názoru i nejhezčí, bylo na oltáři pro Nebeského hada. Nephele si matně vzpomínal, že asi před měsícem usoudil, že by z něj jeho bůh mohl mít stejnou radost jako on sám. Páté klubíčko bylo nacpané ve velkém hrnku, který si položil na okno jako okrasu. Šesté, sedmé a osmé byla uložená v jeho vlastní posteli, přikrytá dekou, jako kdyby šlo o jeho vlastní děti. Nejdéle mu trvalo najít to poslední. Nakonec ho objevil pod polštářem svého spolubydlícího, kam ho dal on sám, aby mu pomohl od nepříjemných snů. 

Jakmile Nephele všechna svá klubíčka shromáždil, vyrovnal je na svou postel ve skupinkách po třech. 

“Myslím, že upletu šálu, mohla by se hodit třeba Aldaře,” usoudil nahlas a pak se chvíli rozhodoval, kterou vlnu na ni použije. Nakonec vybral trojici v odstínech červené a oranžové. “Jsou to veselé barvy,” prohlásil. “A ona potřebuje něco, co jí rozjasní den. Tedy kromě Gerdy.”

Spokojen se svým rozhodnutím vrátil zbylá klubíčka na původní místa (včetně toho pod polštářem svého spolubydlícího) a pustil se do práce. S tichým pobrukováním nahodil první řadu a začal plést. Jeho plánem bylo uplést červenou šálu, na které by se střídaly oranžové a žluté proužky. Sotva ale upletl pár řad a přidal oranžovou vlnu, aby přidal první proužek, červené klubíčko mu sklouzlo z klína, odkutálelo se přímo k otevřeným dveřím na chodbu a dveřmi někam pryč. 

“Hm,” zamumlal Nephele zamyšleně. “Tohle bude zajímavější, než jsem čekal.” Klidně dopletl první barevný proužek a pak vstal. Mezi svými věcmi našel plátěnou brašnu, kterou si zavěsil přes rameno. Do ní dal klubíčka, která hodlal při pletení používat a vyrazil hledat ztracené klubíčko. Nijak u toho nespěchal, jen se vyloudal z pokoje a pomalu následoval červenou přízi mizející někde za rohem, pravděpodobně na schodišti do nižších pater. Přitom pokračoval v pletení a jemně si u toho broukal. Byl zázrak, že nikde nezakopl a do ničeho nenarazil. Ostatní studenti mu uhýbali z cesty a vrhali za ním zmatené pohledy, nezdálo se ale, že by to Nephelemu nějak vadilo. Soustředil se pouze na pletení a očividně si své malé, pletené dobrodružství náležitě užíval. 

Klubíčko, které se mezitím dál koulelo chodbami kolejní budovy, se mezitím činilo, aby to jeho dobrodružství stálo za to.