Podzemní chodba

 Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

Určitě znáte to přísloví, že? Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se chytne covid. A po dvou letech to dohnalo i mě. Takže relaxuju a zatím se mi úplně nedaří psát, proto vám tu opět nechám aspoň další wordvemberovskou povídku. Příjemné čtení!

Vaše Lordie

"Je tu tma," poznamenal Wid. "Pořádná tma."

Měl pravdu. On, Gerda a Aldara se nacházeli v dlouhé chodbě, bez jakéhokoliv zdroje světla. Tma tu byla taková, že nic neviděl ani když si dal ruku přímo před obličej

“Docela jo,” souhlasila Gerda. 

“Cože to hledáme?” zjišťoval.

“Sošku, asi takhle vysokou,” odpověděla Aldara a Wid předpokládal, že ve tmě ukazovala rozměry. “Podle popisu má být zlatá, ale nemyslím si, že by nás nechali hledat opravdové zlato? Spíš si myslím, že bude pozlacená nebo něco takového. Možná posázená broušenými barevnými sklíčky?”

“No, tak to bude hračka,” prohlásil Wid sarkasticky. 

“Nemělo by to být těžké. Hlavní je držet se té hádanky, kterou jsme dostali…”

Někde nalevo od Wida se ozvalo zašustění a on sebou trhnul. 

“Co to bylo?!”

“Jenom jsem vytáhla z kapsy papír,” ozval se Gerdin zmatený hlas. “Jsi v pořádku?”

“Akorát jsem se lekl,” ujistil ji opatrně. “Není tu vidět na krok.”

“Je tu dost šero,” připustila Gerda. 

“Je tu tma jako v pytli,” opravil ji. 

“Já vidím docela dobře,” přiznala se Aldara a Gerda jí přitakala. 

“Vy vidíte docela dobře,” opakoval Wid chladným tónem. “To se máte.”

“Bohové,” uvědomila si Gerda. “Ty jsi člověk, co?”

“Páni, jak tě to napadlo?” odsekl Wid.

“Takže ty nevidíš vůbec nic?” ozvala se Aldara. 

“Narozdíl od někoho? Ne. Jsme v podzemní chodbě, do které nejde žádné světlo. I kdyby tu vedle nás stála kněžka bohyně Bremphine s celým doprovodem a všichni byli úplně potichu, ani bych si jich nevšiml.”

“Mohly bychom tě vzít každá z jedné strany a vést tě,” napadlo elfku.

“Takže vám budu úplně k ničemu.”

“Co nějaké světelné kouzlo?” napadlo Gerdu. “Takové věci se vy dva učíte, ne? Tančící světla nebo tak něco?”

“To je to, co jsme si měli po poslední hodině trénovat?” ujišťoval se Wid. “Protože jestli jo, tak zrovna to si nepamatuju.”

“Bohové. Aldaro?”

“Tančící světla?” zamumlala elfka. 

“Jo. To se učí hned na začátku, ne?”

“Nevím, jestli to zvládnu,” přiznala. “Nejsem v magii dobrá.”

“Hloupost,” nesouhlasila Gerda. “Studuješ na mága, ne? Orákulum by tě tam nezařadilo, kdybys v tom nebyla dobrá.”

“No, možná se Orákulum spletlo!”

“A víš co? Možná jo! Já bych si na tvém místě aspoň vážila toho, co dělám!”

“Tak proč si nevážíš toho, co máš dělat teď?”

“Protože jsem nikdy bojovníkem být nechtěla!” vykřikla Gerda. Wid ji sice neviděl, ale přísahal by, že je určitě úplně rudá. “Celej život jsem doufala, že budu mágem a teď můžu jenom koukat, jak na to ty kašleš!”

“Myslíš si, že já jsem se o to prosila?” odsekla Aldara. 

“No tak, holky…” Wid pozvedl ruce ve snaze je naslepo uklidnit. “Myslím, že jestli se tu poperete, známku nám to nejspíš nezlepší. Co takhle místo toho zkusit spolupracovat?”

“Nech toho, Wide.”

“Ne, myslím to vážně! Úkolem těchhle cvičení není naučit se co nejefektivněji hádat, ale spolupracovat! Každá z vás se původně chtěla zaměřit na něco jiného. Co kdybyste si vypomohly tím, co víte? Aldara ví, jak správně nabrousit meč, ty Gerdo zase znáš teorii těch základních kouzel! Hádat se můžete potom.”

Chvíli bylo ticho, přerušované jen rozpačitým šoupáním nohou. Pak se ozvala Gerda: “Máš nějaké základní komponenty?”

“Myslím, že všem studentům magie dávali ten samý balíček…” zamumlala Aldara.

“Podívej se, jestli v něm máš sušenou světlušku. Nebo takovou malou ampulku s fosforem.”

“Je tohle světluška?”

Wida napadlo, že kdyby někdo někdy přišel s představením, které by se jenom poslouchalo, mohl by z toho mít docela úspěch. 

“Výborně. Formuli si pamatuješ? A gesto?”

“Myslím, že ano.”

“Tak, teď se postav tady, tu světlušku vezmi do jedné ruky. Vyber si, kterou pro tebe bude snazší udělat to gesto. Tak, teď se chvíli soustřeď… V hlavě si představ vznášející se světelné koule. Máš? V tom případě… teď!”

Před Aldařinou dlaní jemně zazářilo sigilium kouzla. V prostoru se objevila jasně zářící světelná koule, pak druhá, třetí… Nakonec jich bylo celkem pět, jemně se pohybovaly ve vzduchu kolem Aldary, která je fascinovaně sledovala. 

“To jsem udělala...já?” vydechla.

“To bylo něco úžasného,” promluvila hned vedle ní Gerda. 

“Výborně!” zajásal Wid. “Tak, jestli už je v ráji klid, můžu se taky podívat na tu hádanku, co máme vyluštit?”