Horké proudy

 Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

Doufám, že si užíváte jaro a to teplejší, i když trochu nevyzpytatelné, počasí. Kdyby vám ale náhodou ještě byla zima, mám tu pro vás tématickou povídku, snad si ji užijete!

Vaše Lordie

“Gerdo! Hej, Gerdo!”

Gerda se ani nemusela rozhlížet, už z druhé strany jídelny viděla, jak na ni Hiltrud mává. Vedle ní seděla Mysttyn, trpaslice, která jí pomáhala s obecnou řečí a naproti nim Wid. Gerda si u výdejního pultu rychle vyzvedla oběd a zamířila směrem k nim. Sotva se posadila, Wid ji hlasitě uvítal: “Gerdo! Ještě, že jsi tady! Potřebuju něco vyřešit. ”

“Pokud mě u toho necháš najíst, tak prosím.”

“Říkal jsem tady holkám o svém brantranci Melvenovi. On hodně cestuje a pak mi ze svých cest posílá dopisy a tak. Jednou mi třeba posílal dopis z nějakého přístavního města daleko na jihu. Psal, že mi posílá nějaký amulet na ochranu proti zlodějům, ale než ten dopis došel až domů, někdo ten amulet ukradl…”

“Dobře… a o co přesně jde? Řešíte ztracený amulet?”

“Ne, to byl jen příklad. Tentokrát je na severu, na pobřeží moře. On je diplomat, takže se většinou zdržuje v královských městech, ale rád si čas od času udělá výlet na venkov nebo někam do přírody, aby poznal zemi, kterou právě navštěvuje. Tentokrát ho hrabě, který se o něj v době jeho pobytu má starat, vzal do takové malé rybářské vesničky někde úplně na severu země. Prý tam dokonce viděl pál trollů!”

“To by dávalo smysl,” přikývla Gerda. “V zimě je na severu dlouho tma a naši lidi lépe snášejí zimu. Hodně mých příbuzných cestuje na zimu na sever, aby pomáhali tamním ledařům, rybářům a dřevorubcům. Jedna moje teta je rybářka a vždycky na jaře se vrací se spoustou sušených, nakládaných a kvašených ryb.”

“Tys někdy měla kvašenou rybu?” ošil se Wid. “Prý je to hnus. A strašně smrdí.”

“Náhodou…” ozvala se Hiltrud. “Kvašené ryby není tak špatné.”

“Množné číslo,” upozornila ji Mysttyn jemně.

“Ah. Nejsou? Nejsou. Nejsou tak špatné.”

“Ty jsi od moře, Hiltrud?” napadlo Gerdu. Vysoká orkyně rozpačitě přikývla. 

“Celá moje rodina námořníci. Jsou námořníci,” opravila se. “Oni hlídají lodě před…” chvilku hledala to správné slovo. “Jak říct banditi, ale na moři?” zeptala se Mysttyn rozpačitě. 

“Piráti.”

“Chrání lodě před piráty?”

“Ano.”

“Takže tys vyrůstala na lodi?” vykulila Gerda oči. Hiltrud stydlivě přikývla. 

“O tom nám budeš muset někdy něco povědět.”

“Zkusím to,” slíbila Hiltrud.

“Budu se na to těšit! A teď, Wide, o co tedy jde? Myslím, že jsem to ještě úplně nepochopila.”

Hiltrud se usmála.

“Zkus… jak se to říká? Dojít k věci?”

“Jo, dojdi k věci.”

“Tak tedy,” povzdechl si Wid. “Melven mi psal o divném úkazu, ke kterému tam na severu dochází. Víte, jak úplně na severu v zimě všechno zamrzá? Tak to moře, u kterého byl, prý ne. Říkali mu, že moře u té vesnice ještě nikdy nezamrzlo a díky tomu mohou chytat ryby celý rok. Je to normální? Já si myslím, že je za tím nějaké kouzlo, ale tady Hiltrud tvrdí, že je to naprosto přirozené a kouzla s tím nemají co dělat.”

“Nemám tušení,” přiznala Gerda. “U moře jsem v životě nebyla a v lese, kde jsem vyrůstala byla jenom řeka, která napájela jezero. Když byla hodně tvrdá zima, zamrzlo obojí. Neřekli k tomu tvému bratrancovi něco?”

“Nic nezmiňoval.”

“A ty,” obrátila se k Hiltrud, “víš, co to způsobuje?” 

Orkyně vážně přikývla. 

“Víte jak teče řeka? Je v ní ten…” zamumlala nějaké nesrozumitelné slovo v orkštině s pohledem upřeným na Mysttyn.

“To znamená něco jako ‘běžící slzy hory’,” překládala Mysttyn. “V tomhle smyslu by to znamenalo proud.”

“Proud!” zopakovala Hiltrud a přikývla. “Tak. V moři jsou takové proudy. Studené, horké. Když jsou podél pobřeží studené proudy, chladno je i na pobřeží. Když horké, pak je tepleji i na pobřeží a moře nezamrzá.”

“Takže žádná magie?” ujistila se Gerda. 

“Ne. Ví to moje matka i její matka. Ta mi o tom pověděla. Žádná magie.”

Gerda pokrčila rameny a obrátila se k Widovi, který Hiltrud úplně visel na rtech.

“Žádná magie.”