Taneční botky

 Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

Venku je teplo a já se snažím naučit na opravný termín zkoušky, kterou zatím udělalo jenom minimum lidí. Bohužel to znamená, že dnešní oběť nebude nově napsaná, ale ze šuplíku. Je to docela příjemná povídka, snad se vám bude líbit (pokud jste ji náhodou nečetli už na podzim během Wordvemberu). 

Vaše Lordie

“Tohle je výborná práce,” usmála se Adalgarda a nazula si opravenou botu.

“Vidíte? Jako nové,” prohlásil přihrblý, plešatějící chlapík a podal jí druhou. 

“Rozhodně si svou odměnu zasloužíš,” řekla a podala mu váček mincí. Švec ho otevřel, nakoukl dovnitř a vyvalil oči. 

“Ale- tolik peněz? Urozená paní, to-”

“Jsem s tvou prací spokojená. Užij si ty peníze ve zdraví.”

Švec se hluboce uklonil.

“Díky, urozená paní. Jsi štědrá!”

“Jak jsem řekla, zasloužíš si to. Jen mi ještě řekni, nebyl jsi někdy v posledních letech někde na jihu? Třeba v Aelamu? Mám dojem, že jsem tam asi před rokem viděla podobně dobrou práci.”

“Já tak daleko na jih necestuji, urozená paní,” řekl švec omluvně. “Držím se tady v okolí. Práci tu najdu vždycky. Ale možná jsi narazila na práci některého z mých bratrů často cestují a jeden z nich mi odtamtud před nějakou dobou poslal vzkaz. Všichni jsme ševci a učili jsme se u stejného mistra.”

“To je možné,” přikývla Adalgarda. “Kdybys s ním někdy mluvil, pozdravuj ho.”

***

“Opravdu jsi potkala bratra toho ševce, urozená paní?” zeptal se Kornel toho večera, když seděli v hostinci u večeře.

“Nevěříš mi?” opáčila.

“Možná sis všimla, že věci, které lidi někdy říkají, nemusí být pravda. Někdy to je jenom zdvořilost. Tohle vypadalo, jako bys ho chtěla vychvalovat.”

“Ale já se s prací jeho bratra opravdu setkala,” namítla kněžna. “Jsem si tím jistá. Používal stejné ozdobné stehy a znak vyražený na podrážce také vypadal stejně. Nejspíš nějaký rodový symbol. Ale ano, otec si ho párkrát objednal. Taneční boty, které mi minulý rok nechal udělat, byly ty nejlepší, jaké jsem kdy měla,” dodala s trochu zasněným úsměvem.

“To zní, jako by k nim patřil nějaký příběh,” poznamenal Tasartir. 

“Možná… Vlastně to tak trochu souvisí s tím, proč jsem tady,” přiznala. “Je to asi ten rok a můj otec pořádal slavnost, které se měli účastnit naši vrstevníci z jiných rodin. Doufal, že se tam podaří nějaké potenciální… spojence? Partnery? Prostě mě a moje sestry potřeboval provdat. Všechny jsme při té příležitosti dostaly nové šaty i taneční střevíce. Nikdy jsem se vdávat nechtěla, ale ty šaty mě rozhodně potěšily. A ty taneční boty… Jak jsem řekla, byly udělané podobným způsobem jakým tenhle švec opravil ty, které mám teď. Protančila jsem tenkrát většinu noci.” Adalgarda se odmlčela. Vypadala trochu zasněně, hlavu si podpírala dlaní a dívala se někam do dálky. “Tohle vám musí znít směšně,” poznamenala po chvíli.

“Ani ne, Kornel má plesy rád,” ujistil ji Tasartir. “Moc rád. A dobře tancuje.”

Adalgarda nadzvedla obočí.

“A ty ne?”

Tasartir mlčky pokynul ke své berle. 

“Na plesy jsem chodil taky. Bylo tam občerstvení a víno. A hezké dívky. A muži…”

“Rozumím,” přikývla Adalgarda. “Na tom plese tenkrát byla taky jedna dívka. Tedy, bylo jich tam víc, ale tahle tak nějak víc zaujala moji pozornost. Většinu noci jsem tančila právě s ní a… ráno mě tak trochu… možná… našli v její ložnici. Byl to hrozný skandál, už byla zasnoubená a samozřejmě to nebylo se mnou… Její snoubenec to vzal dost dramaticky a rozhodl se, že se mi musí osobně pomstít. Po pár týdnech kdy jsem byla zavřená v pokoji, přede dveřmi i pod oknem jsem měla stráže a všechno moje jídlo někdo ochutnával, abych nebyla otrávená, se otec rozhodl, že nejlepší řešení bude poslat mě někam hodně daleko… A tak jsem skončila na cestě ke dvoru krále Euriga, na které jsem potkala tebe.”

Tasartir souhlasně zabručel. 

“Měla jsi štěstí, žes nepotkala jeho,” prohlásil a ukázal na svého bratra. “Jinak už by ses dávno dostala do potíží.”

“To je fakt,” souhlasil Kornel až moc nadšeně. “S Tasartirem se nikdy nikomu nemůže nic stát. Rozhodně by tě nenechal, aby ses zapletla s nějakým dalším děvčetem:”