Valčík s nepřítelem

 Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

Je tady skoro plesová sezóna, i když v současné situaci to je spíš taková plesová sezóna bez plesů. Ale abychom si tu atmosféru aspoň maličko užili, mám tu pro vás jednu povídku tak trochu plesovou! Inspiroval ji playlist, který jsem nedávno našla (tady), tak si ji užijte a nezapomeňte komentovat! Příjemné čtení.

Vaše Lordie

Mrazivá noční obloha se třpytila jako černé šaty poseté tisícovkami drahých kamenů. Jakmile to Niku napadlo, rychle se v duchu pokárala. Správně by to přirovnání mělo být naopak. Jenže Nika se té převrácené myšlence v tu chvíli nedokázala ubránit. Rozhodla se z toho obvinit desítky postav ve společenských šatech, které vířily vyzdobeným sálem. Ještě jednou se ohlédla na jasnou zimní oblohu a obrátila se zpátky do sálu. Jako velitelka královské stráže nemusela stát na místě jako ostatní, místo toho dohlížela na to, aby královský ples proběhl hladce a bez katastrofy.

Nika přelétla pohledem tančící hosty a začala uvažovat, odkud se vzala ta představa černých šatů s hvězdami z drahých kamenů. Ať se dívala jak jen chtěla, nezahlédla žádné černé šaty. Sem tam nějaký oblek, ale šaty ne. Spíš než hvězdnou oblohu připomínali hosté rej motýlů. A ona v bílé, zlatě zdobené slavnostní uniformě, k nim patřila. I když narozdíl od nich nevířila sálem za zvuků taneční hudby. Byla celkem spokojená s tím, že může jen pozorovat hosty. Možná přemýšlet, koho by vyzvala k tanci, kdyby se rozhodla tančit. Rozhodně bylo z čeho vybírat, ať už by měla zájem o kohokoliv.

Pohybem ruky zadržela sluhu roznášejícího nápoje a vzala si skleněnou číši vína. Ochutnala. Bylo maličko nakyslé, ale rozhodně ne to nejhorší, které její pán mohl svým hostům nabídnout. Samozřejmě, že tentokrát se snažil dát na odiv veškeré svoje bohatství. Znovu se napila - opravdu nebylo špatné - a vyrazila na cestu po obvodu sálu. Na druhé straně bylo schodiště vedoucí na terasu, ze které bude celý sál dobře vidět. Měla štěstí, po letech praxe se dokázala dostat, kam potřebovala, bez toho, aby došlo k nějaké nehodě nebo srážce s tanečníky.

Jak se obratně proplétala davem vířících barevných šatů, zahlédla koutkem oka něco, co jí připomnělo myšlenku na hvězdné nebe a drahokamy. Pohyb něčeho tmavého na schodišti. Nika přidala do kroku a vyhnula se dalšímu kroužícímu páru. U paty schodů se ani nezastavovala a pokračovala nahoru. Ne, nezmýlila se. Přibližně v polovině schodiště stála dáma v dlouhých černých šatech, zdobených drobnými broušenými kameny a s pohledem upřeným na tančící páry. Rudé rty měla pevně semknuté a v ruce držela číši vína. 

“Lady Margot z Grimthornu,” oslovila ji Nika. “Doufala jsem, že vás ve zdech královského paláce už neuvidím.”

“Takovou událost jsem si přece nemohla nechat ujít,” usmála se lady Margot a napila se. Její rtěnka zanechala na skle šmouhu, která vypadala jako od krve. “Překvapila jsem vás?”

“To ne. Doufala jsem, že se neobjevíte, ale bylo mi jasné, že si něco takového nenecháte ujít.”

“Výročí dne, kdy se náš vznešený král chopil moci? Ani náhodou. Navíc jsem byla pozvaná.”

Nika se zastavila na schodě, na kterém lady Margot stála, a upřeně se jí zadívala do obličeje.

“Co máte za lubem?”

Margot se usmála. Pak se naklonila blíž, tak blízko, až se rty skoro dotýkala Ničiny tváře. Její parfém, jemný ale omamný, velitelce stráže znovu připomněl mrazivou zimní noc.

“To byste chtěla vědět, že?” zašeptala. Pak se odtáhla a svižně vyrazila po schodech nahoru. Nice chvíli trvalo, než se jí podařilo popadnout dech. Když se jí to konečně povedlo a dostatečně se probrala, následovala lady z Grimthornu tak rychle, jak jen mohla, aby ji neztratila z dohledu. 

Dohnala ji na terase. Jak se zdálo, lady Margot neměla v úmyslu sál opustit. Zády se opírala o kamenné zábradlí a volnou rukou si laškovně pohrávala s náhrdelníkem.

“Věděla jsem, že se vám po mně stýskalo,” prohlásila, jakmile byla Nika v doslechu. 

“Váš poslední kousek skoro stál život mě i pár mých mužů,” odsekla Nika. “Chci se jenom ujistit, že nedojde k nějaké další tragédii.”

“To budete muset dávat pořádný pozor,” poznamenala lady Margot a mrkla na ni.

“To nejspíš ano,” souhlasila Nika chladně. Pohledem odhadla svou sklenici vína. Pak ji rychle dopila a prázdnou podala služebné, která nad schodištěm očekávala kohokoliv, kdo by mohl potřebovat nějakou asistenci. Rázným krokem přistoupila k dámě v černém. 

“Lady Margot z Grimthornu, smím vás požádat o tanec?”

Lady Margot překvapeně zamrkala.

“To je… poněkud nekonvenční zpusob,” přiznala rozpačitě. To už ale vedle ní stála služebná s podnosem. Margot pokrčila rameny a odložila svou číši vína. “Prosím, kapitáne,” řekla směrem k Nice a lehce se uklonila. “Jsem ve vašich rukou.”

Nika ji jednou rukou vzala kolem pasu, druhou jí nabídla. Margot ji chytila a nechala se vést. Dalo se předpokládat, že jako šlechtična ze starobylého rodu tančit dovede, ale přesto to Niku z nějakého překvapilo. Sama nezůstávala nijak pozadu, znalost tance k rytířství patřila. 

“Jste dobrá,” poznamenala lady Margot dřív, než Nika sama stačila cokoliv říct. “Kdybych vás měla zařadit podle lidí, se kterými jsem tančila dnes večer, řekla bych prvních...pět. Možná první tři. Bude škoda, jestli si po dnešním večeru už nezatančíte…”

“Nápodobně,” opáčila Nika a vedla lady Margot do otočky. “Nesmírně by mi chyběly naše společné chvíle.”

“Takže se vám přece jen stýskalo!” zasmála se Margot.

“Jen nedělejte ukvapené závěry. Možná se mi stýskalo jenom po pohledu na vás za mřížemi.”

“Ať už s mřížemi nebo bez nich, dívala byste se při tom na mě.”

“A věděla bych, že tentokrát nemáte žádný nůž, který byste mi mohla položit na krk.” Nika navedla lady Margot do záklonu, při kterém se její tmavé, pečlivě učesané vlasy skoro dotkly podlahy. Margot ještě zaklonila hlavu a přivřela oči.

“Neříkejte, že se vám to nelíbilo,” zašeptala sotva slyšitelně a Nika se na okamžik musela soustředit, aby ji nepustila. 

Jakmile bylo obě znovu pevně nohama na zemi, přehodila si lady Margot najednou ruce a převzala vedení. Nika byla několik vteřin dezorientovaná, než si uvědomila, že se točí v opačném směru a Margot ji víceméně drží v náručí. Byla sebejistá, elegantní a očividně také zvyklá vést. 

“Uvolněte se,” pošeptala Margot Nice do ucha. “Jste nějaká napjatá.”

Nika neodpovídala. Najednou neměla věci pod kontrolou, což se jí obvykle nestávalo. Margot, jak se zdálo, byla přizpůsobivější. A právě teď měla navrch. Navíc byla blízko. O hodně blíž, než Nika předpokládala, když ji požádala o tanec.

“Jen jsem myslela, že byste si třeba chtěla trochu odpočinout,” pokračovala Margot. Její hlas zněl konejšivě, skoro přátelsky. “Jen se uvolněte a nechte mě vést. Vím, co dělám.” Navedla Niku do otočky a znovu ji chytila kolem pasu. Její ruka na Ničině zádech jemně hřála. Nika na okamžik zavřela oči a nechala se jen unášet hudbou a svou taneční partnerkou. Skoro okamžitě si uvědomila, jaká je to hloupost. Tohle všechno jsou přesně ty věci, které by neměla dělat. Možná to bylo tím vínem, nebo snad Margotiným parfémem… Nebo možná tím, že lady Margot byla ve skutečnosti jedinou osobou, se kterou měla tuhle noc chuť tančit. Navzdory tomu, že mohla opravdu skončit s nožem na krku.

Znovu otevřela oči právě ve chvíli, kdy ji lady Margot navedla do záklonu. Možná, že teď by mohla…

“Teď zase vy,” zamumlala lady Margot a jak se opět zvedaly, naklonila se znovu k jejímu uchu. “To vedení vám jde přece jenom lépe,” poznamenala a Nika si byla jistá, že tentokrát jí na tváři nechala šmouhu od rtěnky. 

Hudba nabrala na dramatičnosti a Nika se opět ujala vedení. Neodtáhla se, spíš naopak. Kdyby byla lady Margot ještě blíž, nejspíš by splynuly v jednu bytost.

“Jak se říká, své nepřátele si drž nejblíž, že?” zasmála se dáma v černém. I ona se ale zdála být méně soustředěná než před chvílí. Nika v duchu uvažovala, jestli jí tváře zčervenaly tancem nebo něčím jiným.

“Přesně tak,” opáčila Nika a přestože stále neměla úplně všechno pod kontrolou, začínala mít pocit, že v tom aspoň není sama. “A víte co? Myslím, že téhle zásady se budu držet celý zbytek večera.”