Jedna z těch nepříjemných situací

 Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

Trošku jsem se bála, že tenhle týden už povídku dohromady nedám, ale stal se zázrak a povídka je tu! Jako obvykle není dlouhá, tak se vám snad bude líbit. Přijemné čtení, hezkého Sylvestra a nový rok, který snad bude o hodně lepší než tenhle!

Vaše Lordie

“Tohle je ta největší hloupost, jakou jsem kdy slyšel,” prohlásil Sindri dotčeně a couvl ještě o krok. Zády se opřel o vlhkou cihlovou zeď a celým tělem mu proběhl nepříjemný chlad. “Jsem bard, ne upír! K čemu by mi vůbec byly nevinné spící ženy?”

“To by moh říct každej,” odfrkl si jeden z mužů, kteří Sindriho obklíčili. Trochu se potácel a táhl z něj alkohol, ale stejně jako ostatní měl něco, co Sindri neměl. Meč, který bardovi mířil na krk. Taky nestáli zády ke zdi v obklíčení.

“Ale ty jseš jeden z nich,” dodal další. “Kdo ví, jakým kouzlem jsi je vočaroval.”

“Jediné kouzlo, které mám, je moje umění,” odsekl bard a musel se ovládat, aby nezačal nervózně švihat ocasem. To by je nejspíš vyprovokovalo hned. “C-co kdybyste mě nechali jít?” navrhl opatrně. “Už se tu nikdy neukážu a vy uvidíte, že jsem nikoho ve městě neuhranul.”

“Mám lepší nápad,” zachechtal se třetí chlap. “Uvidíme, jak nám zazpíváš, když tě na žebrech polechtáme železem. A pak zjistíme, co by nám rychtář dal za vocas lesní příšery, co uhranula půlku holek ve městě!”

“Věřte mi, vaše holky mě naprosto neza- Co to děláte s tou loutnou?!” vyjekl Sindri zděšeně ve chvíli, kdy hudební nástroj zprudka dopadl na kamennou dlažbu. “Tak to jste mě už mohli rovnou zabít,” zanaříkal. 

“Proč to zdržovat?” zazubil se první opilec a Sindri ucítil, jak se mu na krk tiskne špička meče. Pálilo to, jako kdyby byla rozžhavená. Mladý troll zavřel oči. Jestli měl zemřít takhle hloupě, nemusel by se aspoň dívat na zarostlé, špinavé ksichty svých vrahů. 

“Promiňte… promiňte, pánové. Mohl bych jenom projít? Okamžíček… Hned budu zase pryč…”

Pálení na Sindriho krku polevilo a troll opatrně pootevřel jedno oko. V uličce se objevila další postava a jak se zdálo, strhla na sebe veškerou pozornost. 

“Zmiz vodsaď, dědku!” houkl jeden z opilců. Sindri otevřel i druhé oko. Cizinec na první pohled opravdu působil jako starší člověk - nahrbený, o holi, zpod kapuce mu vykukovaly bledé prameny vlasů. Do tmavého pláště byl zabalený tak, že téměř nebylo vidět, co je pod ním, Sindri si ale byl jistý, že něco skrývá. 

“Jak jsem řekl, jen procházím,” ujišťoval je cizinec a šoural se dál. Ti tři se na sebe podívali. Potom mu dva z nich zastoupili cestu. Ten třetí stále ještě držel Sindrimu pod krkem meč.  Shrbená postava se zastavila. “Hm,” udělal cizinec a maličko se napřímil. “Tak mě napadá, že tudy možná procházíme všichni,” prohlásil a vytáhl ruku zpod pláště. Uličku zalilo měkké, narůžovělo-fialové světlo. “Asi byste měli jít,” řekl důrazně s pohledem upřeným na ty tři. “Nerad bych, aby došlo k nějaké z takových těch nepříjemných situací, ve kterých bývám nucen se uchylovat k věcem jako je násilí.”

Pálivá bolest ze Sindriho krku zmizela. Troll ulehčeně vydechl a sledoval, jak ti tři pomalu odkládají meče a s prázdnými pohledy se šourají k ústí uličky. 

“Bohové,” zamumlala zakuklená postava, jakmile byli z dohledu, a pomalu se sesunula na zem. 

“Tak tebe bych tady nečekal, mistře Tasartire,” prohlásil Sindri a odlepil se od zdi, aby mohl svému zachránci pomoct na nohy. “Zní to skoro jako námět pro baladu, ne? Statečný bylinkář přispěchal na pomoc bardovi v ohrožení jako rytíř na bílém koni. Co ty na to?”

“Možná jsem jim tě měl nechat,” zabručel Tasartir a pokusil se vstát. Nohy se mu ale třásly tolik, že bez pomoci nedokázal vstát. 

“To, co jsi udělal, jsem ještě neviděl. Jak se ti to podařilo?”

“Ovlivnění mysli. Někteří ze Skrytého lidu tohle dovedou levou zadní. Pro nás ostatní je těžké i se symbolem který nám pomáhá magii usměrnit.” Třesoucí se rukou ukázal na přesýpací hodiny na dláždění. “Podej mi je, prosím.”

“Vypadáš hrozně,” oznámil mu Sindri, zatímco hodiny sbíral. 

“Většina mojí energie je pryč,” vysvětloval Tasartir. “Tohle není jako vyvolat plameny nebo způsobit přílivovou vlnu. Lidská mysl se brání a jenom prolomit něčí obrany zabere velké množství energie. Navíc to chce léta praxe, což nemají ani starší členové řádu. Během studia dostaneme jen základní informace a radu podobná kouzla v nejlepším případě vůbec nepoužívat. Když jsem to zkoušel poprvé, byl jsem pak dvě hodiny v bezvědomí.”

“Zachránils mě a ještě jsi kvůli mně porušil nařízení? Asi omdlím,” začervenal se Sindri. 

“To si nech na později. Teď musíme zmizet než si tví noví přátelé uvědomí, co jsem jim udělal.” Na okamžik se zarazil. “Půjdeš se mnou?” navrhl nakonec. “Myslím, že v tomhle stavu bych zpátky do hostince nedošel.”

“Stejně by mě nejspíš nepustili tam, kde jsem měl původně spát,” přiznal Sindri.

“Výborně! A pokud se budeš chtít zdržet, mohli bychom třeba přijít na to, co se tu- oh!” Tasartir klopýtl a kdyby ho Sindri nezachytil, skončil by znovu na zemi. 

“Myslím, že to raději necháme na zítra.”