Sladké zdřímnutí

 Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

Tak už zase nechodím do školy! Ale dobrá zpráva je, že jsem si z koleje přivezla masku morového doktora, takže jsem perfektně vybavená. Horší už to je s inspirací, nějak ji nemůžou najít. Neviděl ji někdo? Možná si budu muset na někoho počíhat a inspiraci mu ukrást... Aspoň bych pak nemusela neustále zveřejňovat jenom povídky ze šuplíku. No, třeba se mi už konečně příští týden něco povede. Zatím si užijte wordvemberovskou povídku, která je pro změnu z minulého roku (ty starší už mi došly).

Vaše Lordie

“Terryyyyy… Hej, Terry! Ty spíš?”

“Huh? Co?” Terry zamžoural do nenadálého světla, které mu z otevřených dveří posvítilo o očí. “Ne, cvičím na housle.”

“Nech toho. Jsou tři hodiny odpoledne.”

Podle hlasu to byla Myrna, ale Terry z ní viděl jenom siluetu proti jasnému světlu z chodby. Zašátral rukou na noční stolek po brýlích. 

“Právě. Skvělá doba na cvičení hudby.”

“Terryyyyy!”

Konečně se mu podařilo brýle najít a nasadit. Skutečně to byla Myrna a měla náruč plnou něčeho velikého a chundelatého. 

“Proč teďka spíš?”

“Protože jsem nespal v noci,” odsekl. “Problém v knihovně. Teď je víkend. Odpočívám. Je to všechno?”

“Přišel za tebou Oleg.”

Myrna kocoura položila na zem. Ten ze sebe vydal něco mezi zamňoukáním a zavrněním a zamířil rovnou na Terryho postel. Tam se mu se sebevědomím sobě vlastním uvelebil na břiše.

“Tak jo, to bude asi všechno,” prohlásila Myrna. “Přijď na večeři.”

Dveře se zavřely a ložnici opět pohltila tma. Netrvalo ale ani pět minut než se dveře opět otevřely a do pokoje vklouzl kocour o hodně větší a chlupatější než Oleg.

“Loki?” zamumlal Terry v okamžiku, kdy ho ta obří chlupatá koule málem zadusila, předtím než se uvelebila vedle něj. Potom se chvíli zdálo, že bude mít Terry konečně klid. Tedy aspoň než se dveře opět otevřely.

“Knihovníku? Terry?” 

Terry hlasitě zaúpěl.

“Co chceš, Lee?”

“Ve městě se mluví o stínové bytosti, která se zjevuje za soumraku. Myslel jsem, že bys to možná chtěl prozkoumat?”

“Teď ne, prosím. Postrádám jakoukoliv energii. Jak ses sem vůbec dostal?”

“Někdo nechal dveře do tvé ložnice otevřené.”

“Loki!” zabručel Terry. Kocour ho ignoroval. “Fajn, mohl bys je zavřít?”

“Jistě.”

Dveře se zavřely.

“Možná bys měl spát víc pravidelně, budeš potom víc odpočatý.”

Terry otevřel oči. 

“Lee.”

“Ano?”

“Lee.”

“To je jméno, pod kterým mě znáš.”

“Lee, když jsem tě žádal, abys zavřel dveře, myslel jsem, že zůstaneš na jejich opačné straně.”

“Oh.”

“Měl jsem náročnou noc a náročné ráno. Z knihovny jsem se dostal až v poledne a teď si potřebuju odpočinout.”

“Oh, rozumím. Omlouvám se za svou nezdvořilost. Nechám tě odpočívat.”

“Bezva, díky.”

Lee položil ruku na kliku dveří.

“Mimochodem…”

“Lee, chci se vyspat!”

“Jistě, jistě! Jenom jednu krátkou otázečku…”

Terry zabořil jednu ruku do Olegovy srsti a druhou do Lokiho. 

“Fajn. Ptej se.”

“Je běžné, že ti ve tmě světélkují oči?”

Teď byl Terry úplně vzhůru. 

“Cože?”

“Není to tak výrazné, nedá se říct, že by vyloženě zářily, ale rozhodně světélkují. A než na to narazíš, ano, vím, že Staplesovy oči také světélkují, ale Staplesovy oči jsou modré.”

“To je nesmysl,” zamumlal Terry s pohledem upřeným někam na strop. Jako by čekal, že tam zahlédne nějaký odraz. 

“Obávám se, že je to fakt.”

“Hm. Je něco, co by to mohlo způsobovat?”

“Někde jsem slyšel, že vystavování se čisté magii může mít na smrtelníky zvláštní vliv… Ale kdo ví, co je na tom pravdy… No nic, měl bych tě nechat odpočívat. Doufám, že mi odpustíš to moje nezdvořilé chování. Doufám, že se budeš brzo cítit lépe!”

“Hm,” řekl Terry. Na okamžik ho oslnilo světlo z chodby, než se dveře opět zavřely a ponechaly ho ve tmě. Pravý čas na jeho vytoužené sladké zdřímnutí. Pokud se mu po tomhle rozhovoru podaří usnout.