Lovci a kořist, část 2

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

Jsem zase tady, i s pokračováním příběhu z minulého týdne. Snad vás moc nezklame nebo tak něco, snažím se psát mezi tou kupou seminárek a dalších nesmyslů, co mám ještě do konce měsíce stihnout. O další epizodě podcastu ani nemluvě. Takže, kdybyste si chtěli připomenout první část, najdete ji tady. A teď už k tomu pokračování. Přeju příjemné čtení!

Vaše Dark Lord

Jack se kousnul do rtu. Měl sto chutí zjizvenému lovci odpovědět a nějak chytře ho odpálkovat, ale věděl, že by si v současné situaci nijak nepomohl. Maximálně by ho vyprovokoval k něčemu, co by mohlo mít nepříjemné následky pro něj nebo pro Gaufrida, který na tom po svém střetnutím se zavřeným oknem nebyl právě nejlépe.

"Než ale začneme s tou pravou zábavou," dodal zjizvený a vylovil z kapsy pouzdro na cigarety, "zajímalo by nás pár věcí." Vytáhl cigaretu a pokynul druhému lovci. Ten byl o něco menší, s nakrátko ostříhanými zrzavými vlasy. Přikývl, vybral si z hromady zbraní veliký stříbrný krucifix a ležérním krokem přistoupil ke Gaufridovi.

"S upíry jsou jenom potíže," řekl. "Hlavně tady v okolí. Chceme vědět, kde se ukrývá místní klan."

Gaufrid neodpovídal. Hlavu měl skloněnou, dýchal tak slabě, že to skoro nebylo znát, a pohled měl upřený někam na podlahu.

"Hej!" oslovil ho zrzek podrážděně. "Na něco jsem se tě ptal!"

Nic. Žádná odpověď. Jacka na okamžik napadlo, jestli Gaufrid náhodou znovu neztratil vědomí. Rychle ale došel k závěru, že to tak nejspíš nebude. Pokud byl Gaufrid už předtím při vědomí, znamenalo to, že se jeho stav zlepšuje. Znovu si uvědomil, jaké mají oba štěstí, že technicky vzato nejsou naživu.

Zrzek Gaufrida uhodil do tváře.

"Odpověz!"

Gaufrid dál mlčel.

"Jen počkej, však ty se rozpovídáš," ušklíbl se zrzek a tentokrát uhodil Gaufrida krucifixem. Hrana kovového předmětu mu na tváři zanechala šrám, na jehož okraji se objevila trocha tmavé krve. Zjizvený lovec se nepříjemně zachechtal.

"Tak co, hrdino? Povíš nám, kde najdeme ty tvý kámoše?"

Gaufrid ještě chvíli mlčel. Potom, dřív než se zrzek stačil znovu rozmáchnout, pomalu napřímil hlavu a přísně se na něj zadíval.

"Nevím, o čem mluvíte."

"My ti to vysvětlíme," ušklíbl se zrzek. "Upíři. Takový ty svině, co sajou lidem krev. Jako ty. Chceme vědět, kde se schovává místní klan. Když nám to řekneš, možná tebe a tady tvýho kámoše zabijeme rychle."

"To je právě ten problém," řekl Gaufrid a v jeho hlase nebyly žádné známky bolesti nebo strachu. "Upíři nemají klany. Jsou to ze zásady samotáři. Je to jako kdybyste hledali smečku tygrů. Pokud jste lovci, měli byste to vědět."

"Snažíš se z nás dělat idioty?" vyhrkl až moc rychle ten zjizvený.

"Vůbec ne. Pokud z vás někdo kdy dělal idioty, byl to váš učitel, jestli vám tohle neprozradil."

"Jak máme vědět, že nekecáš? Třeba hraješ o čas. Čekáš, až tě tvůj klan přijde osvobodit. Ale máš smůlu. Venku je bílej den."

"A?"

"Žádnej upír nevydrží na slunci."

"Pokud by to bylo myšleno doslova, tak souhlasím. Obávám se, že na povrchu slunce by nevydržel žádný tvor, živý ani nemrtvý. Pokud jde pouze o sluneční záření… Řekněme, že by dotyčný upír musel strávit hodně času na přímém slunci, aby to měl fatální následky. Kdo vás, mein Gott, učil?"

"Co vás to zajímá?" odsekl zrzek nervózně a Jack se potutelně usmál. Gaufridův upřený pohled a přísný hlas zabíral.

"Pokud jste samoukové, není se za co stydět," pokračoval Gaufrid, teď o něco konejšivěji. Kdyby nebyl připoutaný ke zdi a pokrytý svou vlastní krví a kdoví čím ještě, působilo by to možná skoro komicky. "I já musel na spoustu věcí přijít sám. Třeba na to, jak poznat upíra," dodal a kývl směrem k Jackovi. Ten lehce přikývl a udělal něco, co by většina neznalých lidí nečekala. Proměnil se ve stéblo slámy.

V tomto stavu nebylo ani v nejmenším problém proklouznout z okovů na špinavou podlahu. Jako jedno stéblo nebyl schopen dokonale vnímat své okolí. Většina jeho soustředění padla na to, aby udržel podobu. Kdyby se proměnil v kupku slámy přibližně stejného objemu, jako byl on sám, bylo by to snazší. Tohle byla ovšem situace na stéblo. Pohybovat se v této podobě nebylo úplně snadné, zvlášť když tu nebyl žádný průvan, který by ho nadnášel. Měl ale štěstí, podařilo se mu pohybovat se směrem ke stolu se zbraněmi a dokonce se i vyhnout zjizvenému lovci, který zděšeně křičel a snažil se na něj šlápnout. Jakmile byl dostatečně blízko u stolu se zbraněmi, proměnil se zpátky.

Okamžitě se mu zatmělo před očima. Kdyby se proměnil pozvolna, nestalo by se to, ale tohle byla situace, která vyžadovala rychlost. Poslepu sáhl před sebe a podařilo se mu nahmatat nejprve roh stolu a potom i několik zbraní. Aniž by nad tím přemýšlel, popadl do každé ruky pistoli a zamířil je směrem, kde podle jeho odhadu stáli oba lovci.

Rozkoukal se celkem rychle a ukázalo se, že má skutečně štěstí. Oba lovci se na něj dívali jako vyděšení zajíci a ani se nepohnuli. Přesně jak si Jack myslel. Byli to prostě dva idioti, kteří měli víc štěstí než rozumu.

Chtěl říct něco trefného jako: "Vypadá to, že karta se obrátila." Místo toho z něj vypadlo jenom: "Pusťte ho."

Zrzek roztřesenou rukou zajel do kapsy a vylovil klíč od okovů. Zatímco zápasil se zámky, Jack zvedl oči v sloup.

"Takhle to daleko nedotáhnete."

"C-cože?" vykoktal ten zjizvený.

"Kdysi dávno jsem byl stejný idiot jako vy dva. A víte jak to dopadlo? Umřel jsem. Moje jediné štěstí bylo, že jsem měl fajn učitele."

"A-ale vždyť ty jsi- Co sakra jsi?"

"Rozhodně ne takový idiot jako vy," zabručel Gaufrid a mnul si zápěstí. "Občas je trochu idiot, ale narozdíl od vás dvou umí používat hlavu a nelovit vlastní kolegy."

Klíč od okovů zazvonil na dláždění, jako ho zrzek překvapením upustil.

"Vy jste-"

"Ano. Jsme tu ze stejného důvodu jako vy. Jenže narozdíl od vás víme, že nic jako klan upírů ve městě není. Jen jeden, pořádně starý a zkušený. A teď musí mít ohromnou radost, protože si myslí, že jste eliminovali nás dva a budete pro něj snadná kořist."

"Ty lžeš!" vyhrkl zjizvený.

"Prosil bych trochu úcty, jsem už starý muž. Měl bych pro vás nabídku. Toho upíra dopadneme společně. Tím pádem pomůžeme městu, vy dostanete odměnu a navíc se poučíte o tom, jak upíři ve skutečnosti fungují. Pokud se ukáže, že jsem neměl pravdu, můžete mě zastřelit jednou z těch svých hraček," mávl rukou k Jackovi, který pomalu sklonil pistole.

Zjizvený se zatvářil zamyšleně. Chvíli očima těkal z Gaufrida na Jacka a na svého zjizveného společníka. Nakonec přikývl.

"Platí," řekl a bezmyšlenkovitě přejel rukou po drobném křížku, který mu visel na krku.

"Ty svoje hračky si můžete nechat," dodal Gaufrid. "Mohly by se vám hodit a já vás nehodlám nikam poslat nepřipravené. Nerad bych, aby se někde rozkřiklo, že z Gaufrida Smithe se vyklubal špatný učitel."

"Vy- vy jste…!" vydechl překvapeně zjizvený lovec, neschopen dokončit větu.

"Zdá se, že jsem," zabručel Gaufrid. "Aspoň tedy zatím nikdo moji existenci nezpochybnil. Ale pokud to znamená, že se na mě budete dívat jako na nějakou filmovou hvězdu, propadnu se do hlubin a vy si s tím upírem budete muset poradit sami. A věřte mi, kdybyste se s ním setkali sami jen se svými zkušenostmi, bude se vám po mně a po Jackovi zatraceně stýskat."