Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Povedlo se mi něco, co jsem nečekala. Začít psát příběh, který bude rozdělený na dvě části. Dneska zveřejním první a příští týden (snad) tu druhou, pokud se mi povede ji dopsat. Doufejme, že ano. Taky doufejme, že se mi povede dát dohromady scénář k třetímu dílu podcastu. Kdybyste měli nějaký nápad, dejte vědět!
Tak a teď už k té povídce. Užijte si ji, nezapomeňte komentovat a příští týden se můžete těšit na pokračování!
Vaše Dark Lord
Jackovi se příliš často nestávalo, aby skončil ve sklepení, za ruce i nohy připoutaný ke zdi. Nebylo to příjemné, pokud neměl situaci pod kontrolou. Což právě teď neměl. Sklepení, ve kterém přišel k vědomí, bylo studené, vlhké a zatuchlé a železné okovy, které ho poutaly, byly nepříjemně těsné. To ovšem nebylo to nejhorší. Jeho košile, ta nová, kterou si nedávno nechal na zakázku ušít, byla potrhaná a pokrytá něčím, co vypadalo jako směs bláta a zaschlé krve.
'Tohle už z ní nedostanu,' napadlo Jacka a pokusil se potřást hlavou a nějak si z očí shrnout vlasy. I ty byly pokryté vrstvou něčeho. Jack doufal, že jde o bláto a špínu a ne něčí krev.
Protože byl ke zdi připoutaný jen za ruce a nohy, mohl se rozhlížet po svém okolí. Místnost byla skoro prázdná, až na moderní dřevěný stůl, který pod klenutým stropem působil trochu nepatřičně. Kromě několika palných zbraní na něm ležela také kuše, pár nožů a předměty, které mohly mít nějaký náboženský nebo magický význam. Typické vybavení lovců nestvůr, usoudil.
Jack obrátil hlavu doleva. Tam, spoutaný stejně jako on, byl Gaufrid. Jack si nebyl jistý, jak ho dokázali přemoci, ale zjevně se jim to nějak podařilo. Vypadal stejně mizerně, jako se Jack cítil. Dlouhý kabát, který obvykle nosil, byl pryč, a jeho oblečení bylo stejně špinavé jako Jackovo. Nehýbal se a zdálo se, že nedýchá. To bylo ovšem trochu nicneříkající, Byly chvíle, kdy mu Jack i za běžných situací musel připomínat, že lidé obvykle dýchají a bylo by zdvořilé nebo přinejmenším ohleduplné, aby dělal totéž.
"Gaufride?" pokusil se ho oslovit. Snažil se mluvit co nejtišeji, nebyl si jistý, jestli někdo neposlouchá, takže mohl jenom doufat, že ho Gaufrid uslyší.
Žádná reakce. Zkusil to znovu. A znovu. Pak se Gaufrid nepatrně pohnul.
"Jacku…?"
Jack se neubránil úsměvu.
"Jo, jsem tady. Jak ti je?"
"Domnívám se, že když jsem zemřel poprvé, cítil jsem se lépe než teď."
"To nezní moc povzbudivě. Jsi zraněný?"
"Nemyslím, že bych- Oh." Gaufrid se zarazil. "Myslím, že ano. To je nové… Vzpomínáš si, co se stalo?"
"Jenom matně… Pamatuju si rvačku a pak… Počkat, tys… tys proletěl oknem!"
"To by odpovídalo," přisvědčil Gaufrid. "Ta jediná věc, u které jsem doufal, že se mi nepovede," povzdechl si. "Horší už by byla jenom skleněná kulka."
"Budeš v pořádku?"
"Snad ano. Bude to možná trvat déle než obvykle, ale myslím, že smrtelně zraněný nejsem." Na okamžik se odmlčel. "Takže tohle bude moje krev…" pronesl zamyšleně.
"Dlužíš mi novou košili," vyhrkl Jack. Než stačil říct cokoliv dalšího, postřehl tlukot srdce. Ne, dvou srdcí. Teď už si takových věcí obvykle nevšímal. Kdykoliv bylo kolem víc lidí, snažil se podobné vjemy vytěsňovat, jinak by nebyl schopný vnímat nic jiného. Teď je ale slyšel jasně a zřetelně. Blížili se sem dva lidé. K tlukotu srdcí se teď přidaly i hlasité kroky na kamenném schodišti.
"Kde to jsme?" zeptal se Gaufrid.
"Ve sklepě, nevidíš?" zamumlal Jack nervózně. Nelíbila se mu představa, že by je příchozí přistihli, jak si přátelsky povídají.
"Ne každý máme kočičí oči," odsekl fext.
"Kousek před námi je stůl a na něm zbraně," dal se do spěšného popisování Jack. "Pistole, nože, krucifixy a tak."
"Něco skleněného?"
"Neřekl bych."
Než stačil kdokoliv z nich říct něco dalšího, v místnosti se rozsvítilo několik žárovek. Gaufrid tiše zaklel a přimhouřil oči. Jack chvíli prudce mrkal, aby se zbavil mžitků. Společně se světlem do místnosti vstoupili lidé. Byli dva, přesně jak Jack předpokládal. Pár důležitě se tvářících mladých mužů, kterým nějaký idiot dal do rukou zbraně a poslal je zabíjet kohokoliv, na koho by podle nich sedělo označení "nestvůra".
"Á, pánové se probudili," usmál se chladně ten vyšší z nich. Na tváři měl klikatou jizvu, snad od něčích drápů. "To je dobře. Aspoň se můžete podívat do očí tomu, kdo vás sprovodí ze světa."
Žádné komentáře:
Okomentovat