Volné odpoledne

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

Jsem zpět, a i když jsem se už bála, že to nedám, podařilo se mi napsat povídku! Dokonce mám i lepší náladu než před týdnem, takže hod laptopem se bohůmdík nekoná. Takže tady ji máte. Snad se vám bude líbit.

Vaše Dark Lord

"Člověk, který tohle napsal, neměl zrovna přehled," prohlásila Ignácie a zalovila v krabici, která byla ještě z poloviny plná popcornu. Sára neměla tušení, jakým záhadným způsobem jí popcorn vydržel až do konce filmu.

"Proč myslíš?" zeptala se opatrně. Film, který právě viděly, se jí líbil a Sára doufala, že měl v sobě dostatek fantaskna, aby zaujal i její šéfovou.

"Zakleté artefakty takhle nefungují. Můžeš mi věřit, rukama mi jich už prošla docela pěkná řádka. Žádný neexistuje, aby vyřešil všechny problémy nějakého adolescenta."

"Byl to jenom film. Navíc superhrdinský film. Ty nikdo nepíše tak, aby byly realistické."

"Možná… Ale nebilo tě to do očí? Amulet, který svému nositeli dává štěstí. Kdyby to bylo skutečné, tak se při každé dávce štěstí stane neštěstí někomu jinému."

"To je-" Sára se zarazila. Uvědomila si, že přesně to si během filmu myslela taky. "To je pravda. A zní to o dost zajímavěji…"

"To bych řekla," usmála se Ignácie a vylovila další hrst popcornu. "A rozhodně by se to neprojevovalo tak, že hrdina při pádu z věže najednou získá schopnost létat. Spíš by neuvěřitelnou shodou okolností pád přežil jen s několika vážnými frakturami. Oproti smrti rozbitím se o dlážděný chodník se stále ještě dá mluvit o štěstí. Takhle podobné věci fungují."

"Jak jsem řekla, byl to jenom film."

"Lidi by takové věci měli vědět," trvala na svém Ignácie. "Představ si, že by někdo přišel do obchodu a chtěl, abys mu prodala nějakou podobnou hloupost!"

"Až na to, že nikdo takový nepřijde. Kdyby ses zeptala kohokoliv, kdo byl teď tady v kině, všichni ti potvrdí, že vědí, že to byl jenom film. Většina z nich se těžko požene na dobrodružnou výpravu za nalezením nějakého kouzelného předmětu."

"V tom se právě pleteš. Asi by ses divila, ale mnoho lidí, kteří náhodou zabloudí Na Rozcestí a do našeho obchodu, se ptá právě na podobné věci. Někdy je to skoro hloupé. 'Promiňte, nemáte něco, co by vyřešilo všechny moje problémy?' Nic, co by řešilo problémy za ostatní, neexistuje!"

"Jako ta ženská minulý týden," napadlo Sáru.

"Přesně tak. 'Máte něco, co by mi pomohlo získat práci?' Madam, pokud sedíte doma a tu práci se nesnažíte najít, nepomůže vám ani Svatý grál!"

"Počkat, Svatý grál dělá takové věci?"

"Právě že ne. Vlastně si ani nejsem jistá, jestli vůbec existuje, dost možná to byly jenom povídačky. Rozhodně nevím o nikom, kdo by mu byť jen přišel na stopu, aby dokázal jeho existenci."

Během hovoru se přesunuly kousek dál od vstupu do kina. Vyšly z něj jako poslední, ale prodavačka lístků se na ně z okénka za prosklenými dveřmi mračila. Asi měla strach, že odeženou návštěvníky.

"Mrzí mě, že se ti ten film nelíbil," řekla Sára, jakmile jim prodavačka přestala věnovat pozornost. Byla si jistá, že už musí být rudá až za ušima. Tohle mělo být příjemné volné odpoledne! To nemohla vybrat něco jiného?

"To jsem přece neřekla." Ignácii hrál na tváři překvapený úsměv. "Měla jsem nějaké připomínky, ale popravdě řečeno jsem se docela bavila. Už jsou to roky, co jsem byla v biografu. Navíc v tak příjemné společnosti…" S mrknutím naklonila krabici s popcornem k Sáře. "Takže co teď?

"Myslela jsem, že bychom mohly zajít na zmrzlinu."

"Výborně, zmrzlina bude na mě!" Sára ani nevěděla jak, ale najednou ji Ignácie držela za ruku. "A potom bychom se mohly projít v parku. Už dlouho jsem nebyla v parku, který se návštěvníky nepokoušel zabít."