Jezdec

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

Už jsem myslela, že to zase nestihnu, ale mám tady další krátkou povídku, tentokrát pro změnu o Ignácii! Mám dojem, že je to letos první... No, každopádně si ji užijte a nezapomeňte mi napsat, jak se vám líbila!

Vaše Dark Lord

"To je zase větrno," poznamenala Sára a sledovala, jak se ulicí Na Rozcestí žene Štvaní. "Tihle se tu asi nezastaví, co?"

"Doufám, že ne!" zasmála se Ignácie a vyšla ze zadní místnosti se dvěma kouřícími hrnky. "Kakao?"

"Ano, prosím."

Ignácie jí podala jeden hrnek a s druhým se posadila na stůl.

"Rozhodně bych jim neradila v tomhle počasí ani otevírat dveře."

"Byl tu někdy někdo z nich? Jako tady v krámě?"

"Mám dojem, že se tu kdysi jeden z nich sháněl po hrotech na šípy. Bohužel zrovna nebyly na skladě."

"Hmmm, smůla pro něj."

"Docela by mě zajímalo, co by nám mohli nabídnout," poznamenala Ignácie a napila se. V tu chvíli silný poryv větru rozrazil dveře do obchodu a ona se málem polila. "My o vlku," zamumlala, "a vlk…"

Tmavá postava, která vstoupila do obchodu, vyplňovala celý rám dveří. Poté, co vešla, zůstala stát v otevřených dveřích.

"Pokud chcete nakupovat, pojďte dovnitř a zavřete za sebou dveře," řekla Sára pevným hlasem. "Dost tu táhne."

Mohutná ruka se pohnula a dveře se zavřely. Lovec udělal krok a ozářilo ho světlo lampy. Byl vysoký, se širokými rameny, a hlavou se skoro dotýkal stropních trámů. Hlavou, která narozdíl od zbytku těla nebyla lidská.

"Doslova o vlku," řekla Ignácie a seskočila ze stolu. "Jak vám můžeme pomoct?"

Zubatá tlama se pootevřela a vydralo se z ní hluboké zavrčení.

"To budete muset zopakovat," pronesla Sára opatrně. Vlčí muž trochu rozpačitě sklopil oči. Ignácie a Sára si vyměnily pohled. "Zkusíte nám to aspoň nějak naznačit?" usmála se Sára povzbudivě.

Vlčí muž chvíli přemýšlel a tmavé oči mu těkaly kolem. Potom pomalu, jako by se bál, že tím způsobí nějakou nepříjemnost, zvedl ruce a začal si jimi přejíždět po pažích.

"Je vám zima?" zkoušela Sára. Vlčí muž trochu nejistě přikývl a začal rukama ukazovat něco dalšího.

"Vítr?" hádala Sára dál. "Je vám v tom větru zima? Nebo…" povzdechla si. "Takovéhle hry mi nikdy moc nešly."

"Plášť?" navrhla Ignácie. Odpovědí bylo nadšené ňafnutí a překotné kývání hlavou. "Ovšem!" rozzářila se Ignácie. "V takovém počasí je dobré se přiobléknout. Sáro, máme tu ještě nějaké pláště?"

"Podívám se," řekla Sára, trochu zklamaná, že na to nepřišla sama. Odložila hrnek a zamířila ke skříni v rohu obchodu. Jedním pohybem ji otevřela a povzdechla si. "No nazdar."

"Copak?"

"Máme tu jenom tohle." Sára vytáhla ze skříně poslední plášť. Byl dlouhý a měl kapuci a velikou sponu. Také byl vyrobený ze spousty pestrobarevných kusů látky.

"Oh… No… Bohužel, je to to jediné, co momentálně máme," řekla Ignácie směrem k zákazníkovi. Ten naklonil hlavu. Chvíli na tu barevnou věc jenom zíral. Potom přikývl a jeho zvířecí tlama se roztáhla do grimasy, která musela být úsměvem.

"Opravdu?" opáčila Sára.

Vlčí muž znovu přikývl a plášť si od ní vzal. Elegantním pohybem si ho přehodil přes ramena. Přes svůj hrozivý vzhled vypadal docela šťastně.

"Co nám za něj nabídnete?" zeptala se Ignácie. Vlčí muž opět zvedl ruce a ukázal na koženou šňůrku, kterou měl kolem krku. Bylo na ní zavěšeno několik zubů, kus parohu a malý plátěný váček.

"Takové věci chrání před vámi někoho ochrání, nemám pravdu?" ujišťovala se Ignácie. Vlčí muž kývl. "Dobrá, to beru."

Zákazník znovu zavrčel. Pak si náhrdelník přetáhl přes hlavu a upustil ho do Ignáciiny nastavené ruky.

"Výborně," usmála se. "Bylo nám potěšením s vámi obchodovat."

Z vlčího hrdla se vydralo jedno poslední zavrčení. Potom obchodem prolétl další poryv větru, jak se otevřely dveře, a pak byl klid.

Divocí jezdci venku se chystali k odjezdu. Jejich tmavé pláště vlály v prudkém větru. A mezi nimi jeden jasně barevný a strakatý.