Dračí vesta

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

Na tenhle týden jsem měla docela dost plánů. Udělat zápočet. Napsat povídku. Napsat (a možná i nahrát) něco dalšího. Místo toho mě bolí v krku, skoro nemluvím a postrádám energii na cokoliv, včetně psaní. Tak tu pro vás mám aspoň jednu povídku z Wordvemberu 2017. Užijte si ji a dejte vědět, jak se vám líbila!

Vaše Dark Lord

Terry toho o svém předchůdci moc nevěděl. Snad jen to, že odešel opravdu ve spěchu. Zůstal po něm plně zařízený dům, ve kterém teď Terry a jeho kamarádky bydleli, a veliká, zapečetěná truhla v knihovně. A samozřejmě podivný stroj na mátu, který se stal Myrninou nejoblíbenější věcí v domě. Hned vedle ledničky, samozřejmě.

Co se týkalo truhly, dr. Smith se právě rozhodl, že bude lepší, když ji otevře. Dokonce se vytasil i s písemným potvrzením, že to má povoleno. Terry si nebyl jistý, jestli byl podpis na papíře, který mu byl ukázán, skutečný, ale usoudil, že v tom může dr. Smithovi věřit. Teď tedy stáli před Terryho pracovním stolem a dr. Smith svíral v ruce páčidlo.

"Jste si jistý, že to není něco jako Pandořina skříňka?" zeptal se Terry trochu nejistě. "Kdo ví, co tam může být schované…"

"Rozhodně nic nebezpečného," ujistil ho dr. Smith a přejel rukou po pečeti.

"Tím si jste naprosto jistý?"

"Stoprocentně."

Dr. Smith vsunul páčidlo do úzké mezery pod víkem a zabral. Nezdálo se, že by vynaložil mnoho síly, ale pečeť okamžitě praskla a víko povolilo. Zámek vypadal jako přetržený.

"Tak se do toho dáme," prohlásil dr. Smith a podal páčidlo Terrymu. Ten trochu zmateně potřásl hlavou a odložil ho na stůl. Pak vykročil směrem k truhle, aby viděl, co je v ní, ale Smith ho pohybem ruky zarazil.

"Chvíli počkej, ještě se musím o něčem ujistit."

Jak odklopil víko, ozvalo se zadrnčení a z truhly cosi vylétlo. Dr. Smith upadl naznak a zaklel. Hned se ale zvedl. Z hrudi mu trčel opeřený konec šipky z kuše.

"Zatraceně," zamumlal. "Takovou košili už neseženu."

Terry se pokusil něco říct, ale nedokázal víc než jen zmateně zírat. Sledoval, jak dr. Smith vytahuje šipku. Nikde nebyla vidět žádná krev. Pokud si všiml, jak se na něho Terry dívá, nedal to najevo. Nebo na to byl zvyklý. Zřejmě si toho ale všiml, protože zabručel tiché: "Na to si zvykneš." Pak vytáhl z truhly kuši a i s šipkou ji opatrně odložil na podlahu.

"No vida," zabručel, když vzal do rukou první věc, která ležela pod kuší. "Tohle by se ti v takovýchhle případech mohlo hodit."

"Co je to?" zajímal se Terry, který se rychle vzpamatoval, a klekl si vedle něj. Dr. Smith držel v ruce něco, co připomínalo vestu. Kdyby to bylo ušité z látky ovšem. Což nebylo.

Terry si jako malý přál hada a aby matce dokázal, že by se o něj opravdu staral, zjistil si o nich úplně všechno. Věděl tedy přesně, jak vypadá svlečená hadí kůže. Hned se na to zeptal.

"Vím, vypadá to jako had," souhlasil dr. Smith. "Ale ve skutečnosti jde o vestu ze svlečené dračí kůže. Zajímalo by mě, kde Abbott přišel zrovna k téhle…"

"Proč, jsou vzácné?"

"To bych řekl. Draků je málo a jejich kůže má na Druhé straně hodnotu i několika životů. Většina zbraní skrz ni vůbec nepronikne."

"Vyrábějí je Jiní?"

"Obvykle ano. Slyšel jsem o jednom případu, kdy dračí vesty dělal i smrtelník, ale to už je dávno."

Terry vzal vestu do rukou. Byla překvapivě lehká, ale také celkem měkká. Původní barva se již nedala rozeznat, teď byla kůže lehce šedá. Na ramenou byla ozdobená několika černými pery. Terry na ně dr. Smithe upozornil.

"Mein Gott," zamumlal dr. Smith a přidal pár slov, kterým Terry nerozuměl. "Asi vím, komu ta vesta dřív patřila," dodal. "Předpokládám, že víš, kdo je Puk?"

"Asi nemyslíte tu černou věc, co se do ní buší hokejkami, že ne?"

"Ne. I když pár ran hokejkou by tenhle Puk určitě zasloužil."

"Naprosto vám rozumím."

Dr. Smith se usmál a Terry, trochu překvapený tím nenadálým projevem vřelosti, mu úsměv oplatil.

"Takže můj předchůdce - pan Abbott - musel Puka nějak přelstít? Jinak by mu tu vestu nedal, ne?"

"Rozhodně doufám, že ji neukradl, to by mohlo mít následky i pro tebe. Ale ne, nevěřím, že by cokoliv kradl."

Chvíli oba mlčeli, jako by ani jeden z nich nevěděl, co říct. Potom se dr. Smith znovu povzbudivě usmál.

"Možná by sis ji měl nechat."

"To myslíte vážně? Nebudou z toho potíže?"

"Pokud ji Abbott získal poctivě a nevzal si ji s sebou, když odcházel, patří knihovně. Klidně ji můžeš používat. Rozhodně se ti bude hodit v případě, že budeš otevírat podobnou truhlu."

"Můžu se na něco zeptat?"

"Týká se to té střely?"

"Ano."

"V tom případě ne."

Dr. Smith se až příliš pozorně zadíval do truhly.

"Podívej!" zalapal po dechu. "Není tohle astroláb?"

Bylo naprosto zřejmé, že dál se na to téma nechce bavit. Terry pokrčil rameny a s myšlenkou, že tomu později přijde na kloub, se pustil do zkoumání obsahu truhly.