Vlastní rukou

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

Stal se zázrak! Uprostřed zkouškovýho tu pro vás mám novou, právě napsanou povídku! Žeby zázrak? No, tak snad bude ke čtení. Užijte si ji a nezapomeňte dát vědět, jestli se vám líbila!

Vaše Dark Lord

Terry si byl jistý, že nic takového neodsouhlasil. Rozhodně ne. Něco takového by si musel pamatovat. Přesto před ním teď ležel kus papíru, na kterém byl nepopiratelně jeho podpis.

"Museli jste nějak napodobit moje písmo," řekl a zamračil se. "Tohle jsem nikdy nepodepisoval."

"Fakt?" zašklebila se Myrna. "Tak jaktože je na tom tvý jméno napsaný tvým písmem?"

"Museli jste ho nějak zfalšovat," odsekl Terry. Myrna i Puk se zatvářili jako nevinnost sama."Teď jsi mě opravdu ranil, knihovníku," prohlásil Puk dotčeně a položil si dlaň na místo, kde mívá většina lidí srdce. "Mám snad zapotřebí takovou faleš? Rozhodně ne! A dokonce ani proto, abych se pobavil! Tohle by bylo pod mojí úroveň."

"Jo," dodala Myrna, zřejmě ve snaze podpořit jeho slova.

"A Myrna to taky nebyla!"

"Jo, přesně!"

"Ta by si nedokázala ani obkreslit ruku, aniž by přidala tak o tři prsty navíc, natož přesně napodobit tvoje písmo!"

"Jo! Počkat, COŽE?"

Puk o krok ustoupil.

"Jenom opakuju tvoje vlastní slova."

"Jste oba nemožní," povzdechl si Terry. "Jak byste si jenom mohli myslet, že bych schválil tohleto?" máchl rukou kolem sebe.

"No, když jste se tě na to ptali, řekl jsi, že je to suprovej nápad a nabídl jsi, že nám dáš písemný potvrzení," vysvětlovala Myrna ochotně.

"Jo, protože to je přesně to, co bych v takové situaci udělal."

"Tak co my víme, že?" zazubil se Puk. "Třeba máš i skrytý kvality."

"Mezi ty by rozhodně nepatřil souhlas k ničení exemplářů knih, které jsou možná jediné na světě a mají tím pádem nedocenitelnou hodnotu."

"Ale no tááák, vždyť ty knížky jsou stejně vzteklý!" namítla Myrna. "Minulej týden jsi říkal, že tě jedna pokousala. Takhle se aspoň sežerou navzájem a nebudou žrát tebe!"

"A vy na tom ještě vyděláte."

"Přesně tak," souhlasil nadšeně Puk. "Je to výhodný pro všechny strany."

"Stejně jsem si jistý, že jsem nic takového neschválil."

"A kdo jinej?"

Terry se zamračil na svůj podpis.

"Mám jistá podezření…"

"Nebo si to prostě jenom nepamatuješ," usadila ho Myrna konečně.

"To se mi nezdá…"

"Moc to řešíš. Nikomu se nic nestane. A ty tvoje knížky se aspoň trochu vyřáděj."

Nezdálo se, že by to Terryho nějak přesvědčilo. Jenom sebral ze stolu papír se svým podpisem a hlasitě si povzdechl.

"Mám nějakou práci, ale na tohle se ještě podívám. Pořád vám totiž tak úplně nevěřím."

"Jen si počti!" zamávala na něj Myrna a dívala se, jak mizí mezi regály plnými knih.

"Pořád se mi dělá zle z toho, jak lžeš," povzdechl si Puk, jakmile byl Terry z doslechu.

"Ále. Je to pro dobrou věc. Víceméně. Víš, jaká to bude legrace?"

"Za tu by to stát mohlo, to je pravda… Ale i tak, lžeš, až se ti práší od huby. Tak to smrtelníci říkají, ne?"

"Jo, tak nějak. Však počkej, ještě se ti to jednou bude hodit."

Chvíli oba mlčeli. Potom se Puk zeptal: "Za jak dlouho by mohl přijít na to, že ten papír podepsal Staples?"

"Pffff, prosímtě, jak by moh'? Má jeho písmo nastudovaný z bezpo… bezro… úplně těsný blízkosti. A psal to Terryho vlastní rukou! Sice pravou, ale i tak…"

"No." Puk odněkud vytáhl sluneční brýle, které mu Myrna pro tuhle příležitost pořídila. "Tak si to užijem aspoň než to praskne, ne?"