Mlžný brouk

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní a vítám vás v novém roce!

Doufám, že to zatím jde... Bohužel, jak se dalo čekat, nestihla jsem napsat dnešní povídku, takže tu pro vás mám aspoň jednu ze šuplíku. Nebo alespoň z Wordvemberu 2017. Tahle tu snad ještě nebyla... Tak příjemné čtení a dejte vědět, jak se vám líbí!

Vaše Dark Lord

"Tohle je trochu děsivé," poznamenal Terry, když otevřel tašku, kterou mu dr. Smith podal. "Myslíte to vážně?"

"Smrtelně vážně," přikývl dr. Smith. "Budeš se divit, ale navzdory všeobecné představě to má význam."

"Dobře," zamumlal Terry a vylovil z tašky masku. Byla vytvarována tak, aby zakrývala celý obličej a s výjimkou zasklených otvorů pro oči ji tvořil převážně dlouhý, zobákovitý útvar. Jak si Terry všiml, byl dutý. Neuvěřitelně to připomínalo masku, jakou nosili moroví doktoři v jeho učebnici dějepisu na střední škole. Patřilo k ní ještě cosi, co přípomínalo včelařskou kombinézu, vysoké boty, rukavice, hábit s kapucí a nízký klobouk se širokou střechou.

"A já myslel, že tohle už vyšlo z módy."

"Tam, kam jdeme, to budeme potřebovat. Nebude tam úplně čistý vzduch."

"Nechtěl jsem vám nic říkat, ale v dnešní době se už používají plynové masky."

"Vím, ale tady nejde o filtraci vzduchu, ale o tohle."

Dr. Smith vytáhl ze své brašny dva látkové pytlíčky a jeden Terrymu podal. Ten ho okamžitě se zájmem otevřel a přivoněl si.

"Meduňka?"

"A ještě pár dalších, ale meduňky je tam nejvíc. Uklidňuje a my budeme něco na uklidnění rozhodně potřebovat. Podej mi, prosím, svou masku."

Terry poslechl a dr. Smith vysypal obsah jednoho z pytlíků do zobáku. Potom ho uzavřel jemnou síťkou.

"To by mělo stačit," řekl spokojeně. "Tak pojď, pustíme se do toho."

* * *

V té části parku Terry ještě nebyl, ale hned poznal, že je tam něco v nepořádku. Mlha, který se tam líně převalovala mezi stromy, jako by byla hustší a hmotnější než jinde.

"Teď se oblékneme," oznámil mu dr. Smith a začal na sebe natahovat kombinézu, následovanou ostatními kusy podivného oděvu. Terry spěšně udělal totéž. Jakmile byli ustrojeni, vzal dr. Smith do ruky uzavíratelný igelitový sáček.

"Tak, můžeme jít."

"Můžu se jenom zeptat, co přesně hledáme?" zajímal se Terry. Musel mluvit dost nahlas, protože maska jeho slova dost tlumila.

"Zdroj téhle mlhy. Jistě tě napadlo, že nebude přirozená. Měl by jím být brouk, asi takhle velký," roztáhl dr. Smith prsty na vzdálenost asi tří centimetrů," s leskle šedými krovkami. Nesahej na něj bez rukavic a za žádnou cenu si nesundávej masku."

Terry, s myšlenkou, že o něčem takovém už slyšel nebo četl, přikývl. Vstoupili do mlhy.

Místy byla ještě hustší než se na první pohled zdálo. Bylo to jako procházet mrakem, všude bílá tma, ze které se co chvíli vynořil strom. Neuběhlo ani pět minut a Terry zjistil, že se mu dr. Smith ztratil. Nejprve zachoval klid. Park nebyl tak velký, aby se v něm mohl ztratit, ne?

V příští chvíli zjistil, že se ztratil. Neměl tušení, kde přesně je, ani kde je jeho společník. Pokusil se zavolat, ale nikdo mu neodpověděl. Chviličku zůstal stát na místě a přemýšlel. Když zůstane na místě, dr. Smith ho jistě najde. Když ale zůstal v klidu, pocítil najednou, jak se ho pomaličku zmocňuje pocit úzkosti. Jako by někde poblíž bylo nesmírné nebezpečí. Musel se odtud dostat!

Rozběhl se, aniž by uvažoval, kam. Neobratně se vyhýbal stromům, které se nořily z mlhy přímo před ním. Cítil, jak mu v krvi stoupá adrenalin. Musí rychle pryč!

A potom přehlédl větev. Uhodila ho přímo do obličeje a samozřejmě smetla ochrannou masku. Terry, zadýchaný ze svého úprku, se zhluboka nadechl. Okamžitě ho zachvátila panika. Nevěděl, co je jejím důvodem, netušil, čeho se bát. Prostě ho popadla neskutečná hrůza a nedokázal se jí zbavit. Svezl se na kolena a schoulil se do klubíčka. Jako vystrašené zvíře se snažil působit co nejmenší. Pevně zavřel oči a připravil se na jakýkoliv strašlivý osud, který ho mohl čekat.

O pár minut později mu kdosi něco přitiskl na obličej.

"Pořádně se nedechni!" přikázal mu hlas se slabým přízvukem. Ucítil vůni meduňky. "Tak je to správně. Ja. Gut. Dýchej. Pomalu."

Brzy se uklidnil natolik, že si masku dokázal přidržet sám. Když vzhlédl, zjistil, že se nad ním sklání dr. Smith. Za děsivou maskou nebylo poznat jak se tváří, ale jeho hlas zněl starostlivě. Terry si masku upevnil a vstal. S úžasem zjistil, že se mlha začíná rozplývat. Chtěl se na to zeptat, ale dr. Smith jen pozvedl sáček, který si nesl s sebou. Byl lehce nafouklý a plný hustého bílého kouře.

"Podařilo se mi ho najít," oznámil dr. Smith. "Jsi v pořádku?"

"Myslím, že ano. Nechtěl jsem…"

"To se stává. I já se takhle několikrát ztratil. Naštěstí jsi v té mlze nebyl příliš dlouho, jinak by to pro tebe mohlo mít poněkud nepříjemné následky. Můžeš chodit?"

Terry se pokusil udělat krok a zjistil, že má poněkud nejisté nohy. Dr. Smith se tiše zasmál.

"To přejde. Jsem si jistý, že budeš v pořádku?"

"Co uděláte s tím broukem?" zajímal se Terry a opřel se o nejbližší strom ve snaze získat rovnováhu.

"Pošlu ho do nějaké jeskyně na Druhé Straně, kam patří. Tam by od něj měl být pokoj. Máme štěstí, že se k nám tyhle potvory dostávají jen výjimečně."

"To znamená?"

"Tak jednou za patnáct let."

"Nejsem si jistý, jestli mě tahle informace uklidnila… A doktore?"

"Ano?"

"Prosím, neříkejte o tomhle holkám. Nikdy by mi pak nedaly pokoj."

Smith se usmál.

"Můžeš se na mě spolehnout."