Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Doufám, že si užíváte prázdniny, popřípadě je aspoň přežíváte. A protože je středa, mám tu pro vás obvyklou povídku. Tak příjemné čtení!
Vaše Dark Lord
Ulice Na Rozcestí byla přesným opakem všech ulic v Sářině městě. Zatímco tam byly ulice lesklé od deště a přemíry vánočního osvětlení, ulice Na Rozcestí byla pokrytá vrstvou nadýchaného sněhu, který doplňovaly plynové lampy z devatenáctého století. I bez toho vánočního osvětlení působila mnohem vánočněji než zbytek města a i když Sára neměla zimu ráda, musela to uznat i ona.
V Ignáciině obchodě bylo příjemné teplo. Zdálo se, že dnes byla majitelka připravená včas, už bylo zatopeno a když Sára vešla, Ignácie se právě vynořila ze zadní místnosti se dvěma kouřícími hrnky.
"Jdeš právě včas!" usmála se na ni. "Je tam zima?"
"Hrozná," potvrdila Sára. "Ve městě taková kosa není, ale tady musí být hezkých pár stupňů pod nulou. Tedy venku. Tady je příjemně."
"Myslela jsem si to," pokývala Ignácie hlavou. "Čokoládu?"
"Ano prosím!" Sára se skoro vrhla po nabízeném hrnku a opatrně se napila. Čokoláda byla hustá, sladká a horká, přesně to, co Sára potřebovala.
"Ty jsi moje záchrana," povzdechla si Sára spokojeně. "Někdy mě to budeš muset naučit."
"Tu čokoládu? Není na tom nic těžkého. Teď si ale pojď odložit a trochu se ohřej u ohně."
Sára poslušně zamířila dozadu. Měla tuhle část rána moc ráda, i když tomu předcházela nutnost vstát z vyhřáté postele a dohrabat se do práce. Možnost posedět u praskajícího ohně, popíjet kávu nebo horkou čokoládu a klábosit s Ignácií za to stálo. I když to trvalo jen do chvíle, kdy dorazil první zákazník. Což se tentokrát stalo přesně ve chvíli, kdy si Sára sundala kabát a posadila se. Než se dostala zpátky do obchodu, málem se polila čokoládou a několikrát zakopla o vlastní nohy.
Uprostřed obchodu stál Darrow a vypadal utahaně. V tmavých vlasech měl mouku a nesl několik tašek.
"Přišel jsem vám popřát hezké svátky," zamumlal. "Veselé Vánoce, šťastný nový rok a tak."
"Nechcete se na chvíli posadit?" zeptala se ho starostlivě Ignácie. "Vypadáte utahaně."
"Měl bych jít," protestoval. "Mám ještě nějaké povinnosti."
"Hloupost, jste můj oblíbený zákazník," usadila ho Ignácie. "Sáro, drahoušku, podala bys nám zezadu židli?"
Za chvíli už všichni tři seděli v obchodě a Darrow měl svůj vlastní hrnek horké čokolády.
"Nezdržím se dlouho, ještě musím zaběhnout na skřetí trh," vysvětloval Darrow a usrkával čokoládu. "Ale chtěl jsem se tu stavit aspoň s cukrovím a tak. Poslali mě," dodal rozpačitě.
"To je od vaší přítelkyně hezké," neodpustila si Sára. Darrow se svou čokoládou málem zadusil.
"Asi bych měl běžet," zamumlal, když se mu podařilo znovu nadechnout. "Jak říkám, mám ještě hodně povinností." Po cestě ke dveřím několikrát malém zakopl. Pak se s rukou na klice zarazil. "Málem bych na něco zapomněl!" vyjekl a znovu se obrátil. V očích se mu namodrale leskly světla svíček z Ignáciina stolu. Zalovil v jedné tašce a vytáhl pozlacenou snítku jmelí. "Prý se má darovat. Můžu vám ho tu pověsit?"
Ignácie s pobaveným úsměvem přikývla. Darrow odložil všechny svoje tašky a natáhl se ke stropu. Sára mu chtěla přisunout židli, ale pak si uvědomila, že Darrow je o pořádný kus vyšší než ona a strop pro něj není tak vysoko. Za okamžik už zase stál u dveří s rukou na klice.
"Tak tedy hezké svátky a mějte se tu dobře!" zamrkal. Pak se vypařil a zůstal po něm jen hlasitě klinkající zvonek nade dveřmi a jemný zlatý prach snášející se od stropu.
"To to musel věšet zrovna nad nás?" poznamenala Sára. Odpovědí jí byl jen Ignáciin vědoucný úsměv.
Žádné komentáře:
Okomentovat