Mé včerejší já

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

Pozdě, ale přece! Mám tady dnešní povídku, která je zároveň i #wordvember povídkou, takže ji najdete přímo i na mojí facebookové stránce (kde taky najdete všechny ostatní wordvemberovské povídky). Tak příjemné čtení!

Vaše Dark Lord

"Tohle je naprostá katastrofa," prohlásil Terry s pohledem upřeným na hromadu věcí na stole. "Všechno jsem to měl mít hotové už včera."

"Tvoje včerejší já na to zapomnělo?" zeptala se soucitně Myrna a položila mu ruku na rameno. Terry se na ni se zmateným výrazem otočil.

"Cože? O čem to mluvíš?"

"O tvým včerejším já. Nebo už to prostě nestihlo?"

"Měl jsem toho už dost. Splašilo se nám pár knih a já je musel nahánět. Neměl jsem pak kapacitu udělat si ani čaj, natož dát do kupy svůj stůl a zjistit, co je potřeba.

"Tvoje včerejší já mělo fakt těžkej den, co?"

Terry se na Myrnu zadíval pohledem, ve kterém se mísila únava s nepochopením. Chvíli to vypadalo, že chce něco říct. Nakonec se jenom obrátil zpátky ke stolu a začal rovnat rozházené papíry.

***

"Hej, Beth! Tvoje včerejší já asi zapomnělo vyhodit lahvičku od toho jahodovýho šampónu!"

Bethany opatrně přistoupila ke dveřím do koupelny.

"Co prosím?"

Dveře se otevřely a ven vykoukla Myrna zabalená do ručníku.

"Chtěla jsem- ne počkej, nechoď sem, je tady úplná potopa! Chtěla jsem si umejt vlasy, ale někdo zapomněl vyhodit prázdnou lahvičku od šampónu a nová tady není."

"To jsem nebyla já."

"Jo tak… TERRY!" zaječela Myrna do chodby. Beth potřásla hlavu.

"Křičet nemá smysl, před chvílí vyrazil do práce. Možná bys tady mohla přestat kapat a místo toho se podívat do skříňky pod umyvadlem. Trochu mě překvapuje, že to tvoje včerejší já nevědělo."

Myrna dramaticky zakoulela očima.

"Moje včerejší já si nepotřebovalo umejt vlasy."

"Tak si to třeba bude pamatovat aspoň tvoje zítřejší já."

Myrna se na Beth podívala, jako by neměla tušení, o čem mluví.

***

"Hej Terry, tvoje včerejší já zapomnělo vyhodit lahvičku od šampónu."

Terry pomalu odložil hrnek čaje a upřeně se zadíval kamsi do dálky. Zdálo se, že touží být někde hodně daleko.

"Vážně?" řekl pomalu. "A já myslel, že to bylo tvoje já z předminulého úterý."

"Nemluv hlouposti!" zamračila se Myrna, zatímco Bethany vedle ní se marně pokoušela skrývat pobavený úsměv. "Někdo ho používal včera a moje včerejší já to nebylo! Ani Bethanino."

"Hm," pronesl Terry. "Zajímavé. Ale já to nemohl být. Mám svůj osobní šampon a ty bys rozhodně neměla šanci ho najít. Kde je, to vím jenom já."

"Je za tím květináčem s plastovou kytkou v rohu koupelny?" zkusila štěstí Beth.

"Hej!"

"Tak kdo ten šampón, sakra, krade?" zamyslela se Myrna nahlas.

"Možná sem z budoucnosti přicestovalo tvoje já z popozítří," zabručel Terry.

"Tohle je vážná věc!" upozornila ho Myrna. "Jestli to není nikdo z nás…"

"Nepřespával tady v poslední době Lee?" napadlo Beth.

"Jo, ale vlasy si tady nikdy nemeje. Nemá rád vodu z vodovodu."

"A nikdo jiný se tady v poslední době nezastavil…"

Zavrzaly dveře a do kuchyně vklouzl kocour Loki. Zamířil přímo k Terrymu a hbitě mu vyskočil na klín. Terry ho automaticky začal hladit.

"Třeba tu máme nějakého hodně čistotného domovoje? Nebo nisseho nebo tak něco," navrhl.

"Ten by toho nespotřeboval tolik, ne?" namítla Beth.

"Hygiena nadpřirozených bytostí není zrovna moje expertiza," přiznal Terry a zabořil ruku do Lokiho srsti. "Mimochodem, všimly jste si, jak se Lokimu poslední dobou leskne srst? A zajímavě voní… Trochu jako po jahodách."