Jezírko

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

Už se mi to taky krátí, v pondělí mi konečně začíná škola. A ještě předtím si užiju rodinnou svatbu, kde se mě, doufám, nikdo nebude ptát, kdy se budu vdávat taky já. A dneska jsem napsala povídku! Je krátká, ale je. Tak si ji užijte a dejte vědět, jak se vám líbila.

Vaše Dark Lord

Kousek za okrajem Misthavenu bylo jezírko. Když člověk věděl, kde ho hledat, bylo to obvykle jen pár minut chůze od hlavní silnice. Tak to ovšem nebylo vždycky. Terry se o něm doslechl krátce po svém příjezdu, ale objevil ho až asi na popáté. Obával se tehdy, že cestu znovu nenajde, ale jak se zdálo, jezírko pro něj od té chvíle zůstalo na svém místě.

Bylo to poklidné místo - nevelké jezírko obklopené stromy, jejichž větve se skláněly až k hladině. Na břehu leželo několik balvanů, které přímo vybízely k usazení se a odpočinku. Kdosi je uspořádal do dokonalého kruhu. Terry se zásadně usazoval mimo kruh, tak aby viděl do něj, na cestu po které přišel, i na jezírko. Většinou si s sebou vzal knihu. Tentokrát ne. Místo toho kolem sebe udělal solí kruh, dostatečně velký na to, aby mohl natáhnout nohy, opřel se zády o kámen a zavřel oči.

Ticho, které si chtěl užít, netrvalo dlouho. Ozval se zvuk, jako když se něco velkého noří z vody. Následovaly šplouchavé kroky doprovázené občasným zadrnkáním a pak slunce, jehož paprsky doteď jemně hřály Terryho obličej, zakryla postava. Terry pootevřel oči.

"Lee," zamumlal. "Nevěděl jsem, že naděláš tolik hluku, když lezeš z vody."

"To bylo varování," usmál se nokken. Jeho obvyklou košili s logem Vílího kruhu nahradil jakýsi oděv ze síťoviny a z něj i z dlouhých vlasů mu crčela voda. V rukou držel housle. "Kdybych se vedle tebe najednou zjevil bez jediného zvuku, vyděsil bych tě."

"Hm," zabručel Terry a zase oči zavřel.

"Obvykle si s sebou bereš knížku," poznamenal Lee a posadil se do bezpečné vzdálenosti od soli.

"Obvykle mám pocit, že jsem tu sám," odsekl Terry.

"Já vím. Nechtěl jsem tě vyrušit, ale...nevypadáš nejlépe."

"Někde v knihovně se otevřel portál nebo co. Nic z něj nevylezlo, ale bylo slyšet hrozné vřeštění. A pak se u nás doma objevilo pár pixiů a tvrdili, že mi něco dluží a musí mi až do úplňku sloužit. Já chci jenom trochu klidu. Bolí mě hlava."

Lee zvedl svůj nástroj a přiložil smyčec ke strunám. Zahrál několik tónů, tak tichých, že je přes šumění stromů kolem skoro nebylo slyšet. Terry nijak nezareagoval. Přidal tedy několik dalších tónů. Pak znovu přestal a nejistě se ohlédl.

"Pokračuj, prosím," pobídl ho Terry, oči stále zavřené. "Tohle je celkem příjemné. Myslím, že nadpřirozená uklidňující hudba je přesně to, co potřebuju."

Lee poslechl a pokračoval, stále stejně tiše a jemně, vděčný, že ho pro změnu jednou někdo poslouchá.