Nové místo

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

Tak už mi začala škola a i přes to se mi nedaří psát. Takže tady je aspoň něco malého. Trošku to navazuje na minulý týden. Příjemné čtení!

Vaše Dark Lord

V Olegově teritoriu se objevilo nové místo. Ráno proběhlo jako obvykle. Uvítal u hlavního vchodu svého oblíbeného otroka, dovolil mu, aby ho nakrmil a podrbal za ušima, a vyrazil na obhlídku. Zkontroloval všechna svá oblíbená místa na spaní a dokazoval svou nadřazenost všem malým okřídleným tvorům, kteří se mu náhodou připletli do cesty. V jednu chvíli uvažoval, že by mohl jednoho z nich sníst, ale nevoněli zrovna lákavě a někteří z nich byli navíc pokrytí tvrdými šupinami, které by bylo obtížné prokousnout. Už se chystal jít dohlédnout na svého otroka, když se objevilo to nové místo.

Na první pohled vypadalo zářivě a točivě a Olegovi připomínalo jednu z těch splývavých věcí, které ve svém obydlí jeho otrok věšel přes průhledné zdi pro jeho zábavu. Pokusil se tedy na tu věc zavěsit stejně jako to dělával, když ho otrok bral s sebou. Packy mu prošly skrz, jako by to byla voda. K věšení to tedy nebylo. Škoda. Rozhodl se tu věc alespoň očichat. Voněla podezřele. Jako vetřelec. Možná to byly nějaké divné dveře?

Oleg se připlížil těsně k té zářivé točivosti. Těsně u ní byl pach silnější. Někde na druhé straně musel být vetřelec, který by mohl ohrozit jeho území. O to by se měl někdo postarat. A prošel tou neznámou věcí na druhou stranu.

Když se o několik hodin později znovu ocitl v úzké chodbičce, byl sám se sebou nesmírně spokojený. Právě pro sebe zabral nové území a zahnal vetřelce, který se v něm pohyboval. Vyžadovalo to hodně syčení, prskání a ohánění se drápy, ale stálo to za to. A to, že jeho soupeř byl mnohonásobně větší a zubatější, mu vůbec nepomohlo.

Tak. Teď byl čas zkontrolovat otroka a donutit ho, aby mu otevřel konzervu navíc.