Bloudíme v kruhu

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

Jsem pořád ještě naživu! A i když se mi stále nedaří psát tak moc, jak bych chtěla, jde aspoň něco. Jako třeba dnešní povídka. Jde o téma týdne (nebo aspoň šlo, dokud tenhle blog fungoval na blog.cz), takže pokud by vám ucházely souvislosti co se týče příběhu nebo postav, navštivte, prosím, rubriky Misthaven a Starožitnosti Ignácie Čejkové (viz. Rozcestník).

Přeji příjemné čtení a nezapomeňte dát vědět, jak se vám povídka líbila!

Vaše Dark Lord

Po ulici Na Rozcestí se už po několikáté ploužily dvě postavy. Šly ve stejném směru, po stejné straně už asi po páté. Sára je pozorovala skrz výkladní skříň a začínalo jí jich být líto. Asi před půl hodinou začalo pršet a nezdálo se, že by mělo v nejbližší době přestat. Ti dva se krčili pod větrovkou a tiskli se jeden k druhému, ale nezdálo se, že by to pomáhalo. Nakonec se Sára rozhodla a otevřela dveře obchodu.

"Hej, vy dva! Pojďte se schovat!" zakřičela přes ulici a doufala, že ji ti dva přes sílící déšť uslyší. Zdálo se, že se dvojice o něčem dohaduje. Nakonec se ale oba rozběhli přes ulici a Sára jim rychle uhnula z cesty a pak za nimi zavřela dveře.

Chvíli jenom stáli uprostřed obchodu a vytřásali si z vlasů a oblečení vodu. Sára okamžitě poznala Darrowa, který se u nich před pár měsíci stavoval pro zásilku. Byl pořád stejně hubený a vážný, s vlasy na ramena. S ním byla dívka nejspíš přibližně v jeho věku, stejně vysoká jako on. Narozdíl od něj působila vyrovnaně a celkem přátelsky. A taky trochu jako někdo, kdo by neměl problém někde vyrazit dveře, pokud by to bylo třeba.

"Říkala jsem si, že vypadáte trochu ztraceně," řekla Sára dřív, než stačil kterýkoliv z nich otevřít ústa. "A nevypadá to, že by ten déšť plánoval přestat," dodala.

"Tak trochu tady bloudíme v kruhu," usmála se omluvně dívka a prohrábla si světlé vlasy. "Protože někdo," šťouchla loktem do Darrowa, "si zabouchnul dveře do knihovny a nám teď nezbývá nic jiného, než čekat, jestli je naše kamarádka najde zevnitř."

"Proč jste sem nezašli dřív?" ozval se Ignáciin starostlivý hlas ze zadní místnosti. "Nemá cenu snažit se dostat kamkoliv, dokud takhle prší. Ulice vás nepustí! Pojďte se posadit ke krbu, trochu se osušíte a dostanete trochu čaje."

"Co za to?" zabručel Darrow nedůvěřivě.

"Prohlídku knihovny," mrkla na něj Ignácie a Darrowova společnice se hlasitě zasmála.

"To by mohlo jít, ne?"

Darrow se zašklebil.

"Přece to nebude tak zlé jako chodit dokola v dešti a doufat, že se Myrna neztratí v knihovně!"

"Kdyby aspoň byla bouřka," zamumlal Darrow a oči se mu modře zaleskly. Vzápětí se znovu zamračil. "Ne," prohlásil. "V dešti chodit nebudeme. Souhlasím s nabídkou."

"Výborně!" tleskla Ignácie, čímž vzbudila Petržele, který polekaně zatřepal křídly ve snaze nespadnout z bidélka. "Dáte si čaj nebo kávu?"

"Já bych docela brala kafe," přiznala dívka. "Ale jemu udělejte kakao, jestli to bude možné. Potřebuje něco hodně sladkého."