Vyvolávání

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

Hádejte, kdo má za sebou většinu zkoušek a před sebou už jenom hromadu praktických cvičení, tři seminárky a jeden test? A kdo díky tomu může konečně psát? Správně, tenhle magor. Takže díky tomu tu máte novou povídku, kterou kromě mě ještě nikdo nečetl. Překvapivě, jako většinu mých nových povídek. Tak si ji užijte a dejte vědět, jestli se vám líbila.

Příjemné čtení.

Vaše Dark Lord

Podle jejich knihy to mělo být celkem jednoduché. Nakreslit kruh, přidat vhodné znaky, zapálit svíčky. Potom pronést to správné zaklínadlo a měl se objevit démon. Aspoň v to doufali. Ta kniha vlastně mluvila o "mocné bytosti obdařené moudrostí", ale už podle postupu bylo jasné, že to musel být démon, ne? Co jiného by se tím způsobem asi dalo přivolat?

Mladý muž, který stál uprostřed kruhu, na démona nevypadal. Byl vysoký a hubený, s vlasy až na ramena a na oba vyvolávače zahlížel zpoza brýlí. Ani jeho oblečení nevypadalo příliš démonsky. Tedy pokud poslední dobou nebyly v pekle v módě vesty a košile s vyhrnutými rukávy. Podle toho, co Duncan tak nadšeně vykládal, by Paul předpokládal, že se případný démon zjeví spíš v nějaké kápi. Nebo možná nahý. Rozhodně ne oblečený jako někdo, kdo právě vstal od psacího stroje. Pravděpodobně by vůbec nevypadal jako někdo, kdo by používal psací stroj. Někde se prostě musela stát chyba, usoudil Paul. Něco se jim vyvolat podařilo, ale dle jeho názoru to démon rozhodně nebyl.

Duncan na to měl očividně jiný názor.

"Zmlkniž, obludo pekelná a poslouchej moje přání!" zahřměl tak výhružně, jak to jenom šlo vzhledem k tomu, že mu bylo patnáct a hlas mu sem tam povyskočil pomalu o celou oktávu.

"Vůbec nic jsem neřekl," namítl muž v kruhu a zvedl pohled od nápisů, které ho obklopovaly. "Ale možná bych mohl," dodal trochu rýpavým tónem. "Co má tohle všechno znamenat."

"Přivolal jsem tě z devíti kruhů pekla, abys mi byl k službám," oznámil mu Duncan obřadně.

"Ah. Z devíti kruhů pekla," opakoval přivolaný. "To by vysvětlovalo posledních pětadvacet let mého života. A já celou dobu myslel, že jsem člověk a chodím do práce. A předtím do školy."

"Nejste démon, že ne?" ušklíbl se Paul. "Říkal jsem ti, že to nevyjde," obrátil se k Duncanovi. Ten měl ale na tváři pořád ten samý odhodlaný výraz.

"Náš rituál ho sem přivolal! Musí to být démon! Kniha mluvila jasně."

"Právě, že kniha vůbec nemluvila jasně. Když se nad tím zamyslíš-"

"Možná chcete toho druhého," skočil jim do řeči mladík v kruhu. Než se Paul stačil zeptat, co tím myslí, jeho postoj se změnil. Jako kdyby se náhle úplně uvolnil. Také se zdálo, že má najednou modré oči, ale Paul si nebyl jistý, jestli to není jen světlem. Nebo jestli neměl modré oči už předtím.

"Hele, na mě to neházej!" promluvil mladík v kruhu a najednou zněl úplně jinak než před chvílí. "Nejsem žádnej démon, jsem raijuu!"

"Démon!" zalapal Duncan nadšeně po dechu a Paul by mohl přísahat, že mu ve světlě svíček nadšeně září oči.

"Žádnej démon! To jseš blbej nebo co? A ty!" rýpnul ten v kruhu sám sebe do hrudníku, "vymejšlíš pěkný blbosti. Si budou myslet, že jsem tě posednul!"

"Však je to taky pravda," odpověděl si hlasem, kterým mluvil, když se zjevil v kruhu.

"Ale bylo to dobrovolný! Máme dohodu!"

"On je posedlej," vydechl Duncan fascinovaně a popadl knihu, zřejmě, aby nalistoval stránku o vymítání. To upoutalo mladíkovu pozornost.

"Odkud máte tu knihu?"

"Z knihovny," odpověděl Paul a v tu chvíli si uvědomil, že je mu vyvolaný cizinec trochu povědomý. A taky odkud je mu povědomý.

"Duncu," zamumlal. "Vyvolali jsme si knihovníka."

"Blbost!" odsekl Duncan a dál listoval.

"Tvůj kamarád má pravdu," ozval se podrážděný knihovník. "A mně to začíná dávat smysl. Vy jste něco z té knihy pálili, že?"

Paul přikývl.

"Psali tam, že to zajistí účinnost rituálu. Dokonce tam bylo pár čistých stran k tomu účelu."

"Ovšem. To mnohé vysvětluje. Nebo přinejmenším to, proč nás to sem přitáhlo, i když já ani ten idiot, co mě kdysi posedl, nejsme démoni. Takže teď, pokud nechcete pomoct s úkoly, bych se docela rád rozloučil."

"S chemií asi pomoct nedokážete, co?" zeptal se Paul, kterému se konečně podařilo přesvědčit Duncana, aby mu knihu dal.

"Bohužel," usmál se omluvně knihovník. "Možná kdybyste potřebovali pomoc s úkolem z literatury nebo dějepisu. Nebo z alchymie, ale tu moc škol v osnovách nemá."

Duncan si dramaticky povzdechl.

"To si děláte srandu?"

"Ne, to nedělám. A pokud to hodláte zkoušet dál, měl bych vás varovat, že nevím o žádném démonovi, který by se specializoval na přírodní vědy. Navíc za své služby až moc často požadují duši, což je podle mě dost neúměrná cena. Spíš bych vám doporučil doučování."

Duncan i Paul otráveně zvedli oči v sloup. O tohle všechno se pokoušeli právě proto, aby na doučování nemuseli.

"Mimochodem, je tohle ještě Misthaven?"

"Ne, tam jsme si jenom půjčili tu knížku."

"A to jsem si říkal, že bych došel domů pěšky," povzdechl si knihovník. "No nic, asi mě budete muset zase odvolat. Víte, jak na to?"

Chlapci se na sebe rozpačitě podívali. Nad tím ani jeden z nich nepřemýšlel.

"No nic," prohlásil knihovník. "Nalistujte si stranu sto osmdesát, tam budou základy ukončování vyvolávacího rituálu. A až budete hotovi, tu knížku okamžitě vrátíte!"