Tweetnuto

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

Jelikož je pořád ještě zkouškové a já momentálně ležím v posteli a snažím se přesvědčit sama sebe, že by mi už mohlo být líp, nepodařilo se mi napsat nic nového. Nápady by byly, ale ty budu schopná dát do kupy až tak za čtrnáct dní.

Takže se mnou, prosím, mějte trpělivost, a užijte si další wordvemberovskou povídku.

Vaše Dark Lord

DOSLO MLIKO

# CASNANAKUPY

Terry nevěřil vlastním očím, když si ten vzkaz na lednici přečetl. Byl na kusu papíru, vytrženém nejspíš ze sešitu, načmáraný zelenou pastelkou. Vypadalo to trochu jako Myrnino písmo, ale odkdy by se vyjadřovala takhle?

"Myrno?" zavolal směrem do obýváku. "Tys psala ten vzkaz na lednici?"

"Có?" Z obýváku se ozvalo žuchnutí, jako by něco spadlo z gauče na zem. Pak nějaké štrachání. "Já nic nepsala!" To už Myrna stála ve dveřích. Byla zabalená v dece a v ruce držela tabulku čokolády.

"A nevíš, kde se to tu vzalo?" sundal Terry papír z lednice. Myrna se přišourala blíž.

"To je divný," zamumlala. "Něco takovýho jsem našla dneska ráno na dveřích od záchodu." Jedna její ruka zmizela někde v hlubinách deky. Když se zase vynořila, držela papír. Terry po něm chňapl.

NECO VAM TU CHYBI

# DOSELTOALETAK

"To snad není pravda," zaúpěl Terry. "Náš barák není Twitter!"

"A co se děje?" ozvala se Bethany, která právě vešla do kuchyně. Odložila na jednu židli svetr a na kuchyňskou linku tašku s nákupem.

"Někdo nám tady nechává vzkazy, co vypadají jako mizerné tweety," oznámil jí Terry. Bethany překvapeně nadzvedla obočí.

"Nebyla's to ty?" obrátila se na Myrnu. Ta v sebeobraně zvedla ruce a upustila tak deku na zem.

"Takže to nejspíš byl kocour," zabručel Terry rezignovaně. "Protože jinak si to už vysvětlit nedokážu."

"Počkat, nebyl to Lee?" napadlo Bethany.

"To je docela dobře možné," chytil se toho Terry a jeho pozornost se vrátila k Myrně, která se zrovna snažila zase sesbírat svoji deku. Jakmile ji oslovil, deku znovu upustila a zamračila se.

"Promiň, ale Lee tady nebyl skoro týden! A ten by rozhodně nebyl tak… tak…"

"Pasivně agresivní?" radila jí Beth.

"Jo. Třeba to byl Staples."

Terryho oči se zaleskly jasně modrou barvou.

"Jó, bezva, sveďte to na někoho, kdo nemá tělo!"

"To tě neomlouvá," vyplázla na něj Myrna jazyk.

"Tohle vůbec není fér!" zaprotestoval Staples dotčeně. "Přísahám, že to nedělám já."

"Tak tady asi máme ducha," povzdechla si Beth. Nezdálo se že by ji ta představa nějak rozhodila.

"Ducha, kterej předstírá, že náš barák je něco jako Twitter?" ušklíbla se Myrna.

"Tak nějak."

Terry s hlasitým povzdechnutím převzal vládu nad svým tělem a zabručel: "To už by bylo trochu moc, ne?"

"Já bych se tomu moc nedivila," opáčila Beth. Pak sebou trhla, protože z předsíně se ozvalo hlasité žuchnutí, následované zamňoukáním.

"Loki?" zamumlala překvapeně Myrna.

"Jasně, za všechno může kocour," zasmála se Beth.

"Já bych se už popravdě ani nedivil," poznamenal Terry. "Nejspíš by to nebylo poprvé." S těmi slovy vyšel do předsíně.

Skutečně tam byl Loki. Seděl u převržené misky na žrádlo a sledoval obyvatele "svého" domu mírně přivřenýma očima.

"Krmil jste ho dneska někdo?" zeptala se Beth.

"Ráno jsem spěchal do práce," přiznal provinile Terry. "Myslel jsem, že to nechám na vás… Ale asi jsem zapomněl někomu z vás dát vědět."

"Já počítala s tím, že jo nakrmí Terry," přidala se Myrna.

"Takže to by vysvětlovalo, proč se teď neválí granule všude kolem," broukla Beth. "A určitě i to, proč mističku převrátil. Nejspíš má pocit, že ho jeho otroci zklamali."

Terry se s hlasitým povzdechem vrátil do kuchyně, aby donesl pytel s Lokiho krmením. Zatímco byl pryč, Myrna si dřepla a vrátila misku na její obvyklé místo.

"A hele," ozvala se najednou, "vypadá to, že Loki se hlady naučil psát!"

Pod miskou ležel papír, na kterém bylo zelenou pastelkou napsáno:

PROSIM NAKRMIT

# CHUDAKKOCICKA