Čirost

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

A je to tady, začalo mi zkouškové a nestíhám psát, i když bych hrozně ráda. Ale v pondělí mě čekají pomocné vědy historické a na ty se prostě naučit musím. Takže si připomeneme jednu z mých wordvemberových povídek! Tahle tu snad ještě nebyla.

Přeji příjemné čtení, nezapomeňte mi sdělit svoje pocity a názory a pokud máte také zkoušky, tak hodně štěstí!

Vaše Dark Lord

Narazil na to místo úplně náhodou. Zase bloudil Olegovi v patách knihovnou a snažil se najít grimoár, který si chtěla vypůjčit jedna z jeho zákaznic. Terry zrovna zahnul za roh, když si všiml, že se jeho kočičí průvodce zastavil.

"Olegu? Co se děje?"

Oleg se ani nehnul a zíral na místo před sebou.

"Co to tam máš?"

Terry popošel o něco blíž. Ukázalo se, že Oleg stál na okraji jezírka. Terryho už nepřekvapilo, že v hlubinách knihovny něco takového našel. Bylo okrouhlé, ohraničené třemi řadami kamenů, s křišťálově čirou vodou. Terry si byl jistý, že nikdy předtím neviděl nic tak dokonale průhledného. Vycházelo z něj slabé světlo, podobné hvězdným lampám, které se mu vznášely nad hlavou. Mladý knihovník se naklonil, aby lépe viděl. Zdálo se, že jezírko sice není nijak široké. Na jeho dně ležela lucerna, ze které vycházelo to světlo. Terryměl nejdřív pocit, že je docela maličká. Potom si ale uvědomil, že to není tak docela pravda. Jen se zdála malá, protože byla daleko.

'Ta voda musí být dokonale čistá,' napadlo ho a chtěl ustoupit, aby tu dokonalost nějak nenarušil. Potom si všiml svého odrazu. Mihotal se, i když hladina jezírka byla rovná jako sklo, a v očích mu sem-tam zahořely modré plamínky. To se stávalo jenom když kontrolu nad jeho tělem převzal Staples, ale Terry si byl jistý, že právě teď má otěže pevně v rukou on. Navíc si byl jistý, že kousek za svým odrazem zaregistroval siluetu Rohatého muže, svého stínového průvodce. Poslední dobou mu nevěnoval moc pozornosti, uvědomil si. Trochu nesměle mu zamával. Rohatý muž mu odpověděl kývnutím hlavy.

Co to mělo znamenat? Mělo to jezírko ukazovat pravdu? Nebo skryté věci? To, co chce člověk vidět? Nebo si jen hrálo se smysly toho, kdo se díval?

Náhle se Oleg protáhl a zamňoukal. Jeho odraz se několik vteřin ani nepohnul, potom však udělal totéž. Terry na to chvíli zmateně zíral. Brzy se však vzpamatoval. Nepřišel sem, aby se díval do jezírka. Musí najít ten grimoár. Později si může tuhle oblast projít a zmapovat.

Následoval Olega další uličkou mezi knihami. Byla dost úzká a Terry si byl jistý, že být trochu mohutnější, asi by se tudy neprotáhl. Kniha, kterou hledal, byla hned za další zatáčkou, v polici prorostlé velmi vytrvalým jasanem. Zabalil ji do látkové tašky, ve které knihy po knihovně nosil, a Olegovi v patách se vracel z bludiště regálů.

Jeho zákaznice seděla u stolku ve vstupní místnosti a usrkávala z podivně tvarovaného šálku zlatavou tekutinu. Byla to stará dáma s křivým nosem, vrásčitým obličejem a zažloutlými zuby, které by Terry spočítal tak na prstech jedné ruky.

"Mám tady tu vaší knihu, paní Jekatěrino," oznámil jí, když vešel. "Ale poprosil bych, aby na ní příště nebyly ty fleky od vína."

"To nebylo víno, chlapče," zasmála se stařena překvapivě příjemným hlasem se silným přízvukem.

"Popravdě ani nechci vědět, co to bylo," zabručel Terry. "Hlavně když se postaráte, aby to tam tentokrát nebylo."

"Udělám, co budu moct." Zvedla se a s pomocí zakroucené hole se došourala až k němu. Terry vybalil knihu z tašky.

"Tady, prosím. Výpůjční doba je měsíc, pokud ji budete potřebovat déle, dejte včas vědět."

Paní Jekatěrina přikývla a vzala si knihu. Chvilku v ní listovala, přejížděla hubenými prsty po stránkách, až nakonec přikývla: "Výborně, to je ono." Zasunula knihu do brašny, kterou měla přes rameno, a začala se přehrabovat v taštičkách a váčcích, které měla zavěšené kolem pasu. "Co já ti za to dám, hošíčku?"

Terry ji mlčky sledoval. Už dávno věděl, že nemá smysl se se zákazníky hádat. Takhle to v Misthavenské knihovně fungovalo.

"Á, tady je to!" zvolala stařena a cosi vytáhla z váčku na boku. Vtiskla to Terrymu do dlaně. "Za půjčení knihy," dodala. "Třeba se ti bude hodit."

"Jsem poctěn," zamumlal Terry. Už dávno věděl, že tady se neděkuje. Věnovala mu skoro bezzubý úsměv a odbelhala se ven na ulici. Terry za ní ještě zavolal pozdrav, ale byl si jistý, že ho nejspíš už neslyší. Vrátil se tedy pohledem k předmětu, který mu dala.

Byl to kus krystalu, jen o trochu větší než mince. Byl zploštělý, přibližně kruhového tvaru a dokonale čirý. Terry si ho přiložil k oku. Bylo skrz něj vidět. Trochu matně a zkresleně, ale pořád stejně dobře. Napadlo ho, že kdyby byl kdokoliv jiný, možná by s pomocí toho krystalu dokázal prohlédnout Závoj. Možná. Třeba ho někomu půjčí, aby si tu teorii ověřil. On sám pro něj ale bude muset najít jiné využití. Protože pro něj je Závoj mezi světy čirý i bez pomoci krystalů a jezírek.