Ulice Na Rozcestí

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

Trochu mi hrabe ze školy (pletu si konverzaci a konzervaci), z Night Vale (poslední epizoda mě málem dodělala a všechno, co píšu je mírně Night Vale-ish) a nedokážu vytvořit ani jednoduchou dějovou linku! Takže pro dnešek tu pro vás mám aspoň takové povídání, snad bude mít tu správnou atmosféru.

Příjemné čtení, dejte mi vědět svoje dojmy!

Vaše Dark Lord

Představte si ulici. Asi ne úplně takovou, jaká vás napadne jako první. Představte si užší ulici. A dlážděnou. Bez aut, lemovanou starými domy. Takové uličky obvykle bývají jen krátké a spojují dvě větší ulice nebo třeba ulici a náměstí. Tahle ne. Táhne se skoro donekonečna. Mohli byste jít celé hodiny, možná i dny a nedošli byste na konec. Opravdu. Nemá cenu to zkoušet.

Takže máme ulici. Je dlážděná a lemovaná starými domy, jak jsme si řekli. Různě se klikatí a zahýbá, ale i když se jmenuje Na Rozcestí, nekříží se s žádnou další ulicí. Občas se do ní nějaká ulička vlévá jako potok to řeky, ale stejně jako řeka potok ji tahle ulice pohltí a vleče ji s sebou kamsi do dálky.

Když se po této ulici budete procházet, všimnete si několika věcí. Za prvé: slunce tu vždy buď vychází nebo zapadá. Možná si budete myslet, že to není nijak nápadné věc, ale zkuste si jít v pravé poledne na nákupy a najednou zjistit, že slunce je těsně nad obzorem! Říkám vám, toho si všimnete. Zároveň si také všimnete, že na ulici obvykle nebývají žádní lidé. Tedy, možná někdy na někoho narazíte, ale to jen výjimečně. A obvykle to jsou jen další návštěvníci ulice, skoro nikdy místní.

Pokud se chystáte na nákupy, navštivte místní pekařství. Je to malé, příjemné místo, kde to voní čerstvým chlebem, který ve vás vyvolá pokušení tu zůstat na věky. Absolutně nikdo se tam nepokusí ukrást vaši duši nebo pozřít celou vaši bytost. Opravdu. Vážně.

Místní starožitnosti už znáte. Že ne? Hloupost. Určitě jste se tam už někdy zastavili, aspoň ve snu. Pokud se vám podaří uniknout pekařství i šepotajícím stínům v obchodě s domácími potřebami, určitě se tam zastavte. Když ne pro starožitnost nebo bylinky, tak aspoň na šálek čaje.

Jestliže vás ani to nenaláká, pojďte klidně dál, jestli se odvážíte. Pro jistotu teď sledujte, kudy projdete a kolikrát. Ulice Na Rozcestí se sice klikatí jen dvěma směry, ale přesto dokáže být značně matoucí. Možná, že cestou narazíte na staré dveře ve zdi, za kterou, jak se zdá, je neudržovaná zahrada. Na dveřích je napsáno "Knihovna - zadní vchod". Když se odvážíte, můžete na ně zaklepat. Občas je za nimi jen neudržovaná zahrada. A občas vám otevře zamračený tmavooký mladý muž se symbolem oka na dlani a zeptá se vás, jestli si chcete půjčit knihu. V tom případě bude za dveřmi tmavá ulička lemována policemi plnými knih. Někde tam možná bude cedulka, která bude hlásat "Misthaven - město, které uchvátí vaši duši!" To už není součást ulice Na Rozcestí, ale pokud chcete, klidně vstupte dál. Možná, že vás tam čeká nějaké zajímavé dobrodružství.