Pochůzky

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

Povedlo se mi něco, co jsem považovala skoro za nemožné, totiž napsat středeční povídku už v neděli. Navíc z ní mám docela dobrý pocit, tak snad se bude líbit i vám. Užijte si čtení a dejte vědět, jak se vám líbila. Já jdu zírat do knížky, kterou mám do pondělka přečíst, a poslouchat, jak venku prší.

Vaše Dark Lord

P.S.: Vzpomínáte si, jak jsem tady loni zveřejnila pár přeložených epizod podcastu Welcome to Night Vale? Tak nějak se k tomu vracím. Začala jsem spolupracovat s blogem http://wtnv-transcripts.blogspot.com/, kde jsou momentálně dvě epizody, které jsem pomáhala překládat (Divocí psi a Pšenice a pšeničné produkty), a do budoucna tam budou i další! Takže pokud máte rádi hodně divné a divně creepy věci, určitě tam mrkněte

Tak, a teď už k té dnešní povídce.

"Nečekala bych, že budeš trávit páteční večer zrovna takhle," prohlásila Bethany a znovu se zadívala na seznam, který jí Terry dál, spolu s několika dalšími papíry."Myslíš obcházením lidí, co do knihovny nevrátili včas knížky, nebo procházkou kolem města?" zeptal se Terry a sevřel kladivo, které držel v ruce, o něco pevněji.

"Myslím to obcházení lidí. Ta část s procházkou zní logičtěji, měl bys to dělat častěji. Prospělo by ti to."

"Nedělám to tak často."

"Procházky? Ne, to neděláš. Jsi bledší než Jack a ten už je dvěstě let po smrti."

"Mluvím o těch upomínkách," povzdechl si a vzal si od Bethany jeden z papírů, které držela."Většina místních ví, že má knížky vracet včas a já navíc posílám upomínky, ale občas to prostě nestačí."

"Takže to řešíš tak, že jim rezavými hřebíky přitloukáš na dveře výhružné zprávy."

"Nejsou až tak rezavé," namítl a vytáhl jeden hřebík z kapsy. Byl hranatý, skoro deset centimetrů dlouhý a pokrytý slabou vrstvou rzi. "A ty zprávy nejsou tak výhružné."

"V tomto domě se nachází kniha nebo knihy, které patří obecní knihovně. Pokud nebudou co nejdříve vráceny, zaplatíte," četla Beth nahlas Terrymu přes rameno. Nebylo to pro ni příliš těžké, vzhledem k tomu, že byla přinejmenším stejně vysoká jako on.

"Jo, pokutu," zamumlal Terry, přiložil ceduli ke dveřím a přidržel u její vrchní části hřeb.

"Zní to spíš, jako by měli zaplatit životem. Nebylo by jednodušší poslat jim esemesku?"

"Tohle je standardní knihovnická procedura," prohlásil a rozmáchl se kladivem. Několika údery se mu podařilo hřeb zatlouct a kladivo mu při tom sklouzlo jen dvakrát.

"Nikdy jsem o tom neslyšela," prohlásila Bethany.

"To proto, že nejsi knihovník. Nečetla jsi naši příručku."

"Knihovníci mají příručku," opakovala zmateně.

"Mhm," přikývl Terry a zalovil v brašně, kterou měl zavěšenou přes rameno. Vylovil postřikovací láhev, podobnou té, jakou používali doma na postříkání pokojových květin. "Vlastně jsou to spíš poznámky, ale já bych to do budoucna rád přepsal a udělal z toho opravdovou příručku," dodal a postříkal upomínku hustou, tmavě červenou tekutinou. Beth nakrčila nos.

"To je krev?" zeptala se podezřívavě.

"Jo, víceméně," broukl Terry. Vzápětí si všiml Bethanina výrazu a zrudl. "Nikoho jsem nezabil," řekl rychle omluvným tónem. "V-v knihovně máme jednu knihu, která začala před pár měsíci najednou krvácet. Zatím se nám nepodařilo zjistit proč. Tak tu krev aspoň nějak využívám."

"Tak, že ji stříkáš na upomínky?"

"Působí to tak víc dramaticky. A spousta místních stejně ví, jak dostat krev z většiny povrchů, takže se nemusím trápit tím, že se dostane na dveře. Mají vracet knížky včas." Spokojeně si prohlédl svoje dílo a vrátil láhev zpátky do brašny. "Tak, tady jsme hotovi. Mohl bych se podívat na ten seznam?"

Beth mu seznam beze slova podala a Terry vytáhl tužku, kterou měl zastrčenou za uchem.

"Tak, tohle máme, tohle taky," mumlal a zaškrtával jména. Pak se najednou zastavil. "Ale ne. Proboha. Na tohle bych zapomněl."

"Co?"

"Tam chodím nerad," ukázal na poslední jméno, které nebylo zaškrtnuté. "Na zahradě u nich bývá něco, co označují za čivavu, ale já bych spíš řekl, že je to něco jako čupakabra. Posledně mi podrazila nohy a pokusila se mi sežrat ucho. Asi si myslela, že jsem pošťák. Bohužel její majitel, nebo možná spolubydlící, tím si nejsem jistý, není nikdy schopný vrátit knížky včas."

"No, ještě že tu s sebou máš mě," prohlásila Beth a mrkla na něj. "Budu tvoje protičivaví ochranka."