První máj

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

Tak jsem to stihla a to jsem se opět bála, že to nedám. Jako skoro každý týden i tentokrát - nedostatek nápadů i inspirace. Ale mám to, hlavně díky jedné úžasné osobě - thanks, Ceec, I love you a lot! A tak vzniklo tohle nesmírně aro dílo. Doufám, že se vám bude líbit, kdyžtak dejte vědět v komentářích. A nenachlaďte se!

Vaše Dark Lord

"Tohle byl dneska už asi pátý," povzdechla si Ignácie a teatrálně si otřela pot z čela. "Jako by se všichni úplně zbláznili."

"Co čekáš?" poznamenala Sára a vzala koště, aby zametla sakurové okvětní lístky, které do obchodu zavál vítr pokaždé, když se otevřely dveře. "Vždyť je prvního máje. Lásky čas."

"A kdejaký blázen najednou nutně potřebuje lahvičku růžové vody."

"Myslela jsem, že jim prodáváš nápoj lásky."

Ignácie se zasmála a začala drbat Petržela pod krkem. Krkavec spokojeně zachrčel.

"Nic takového neexistuje."

"Co to těm chudákům tedy prodáváš?"

"Prostě růžovou vodu. Vodu s výtažkem z růží. Hezky voní, je dobrá pro pleť a navíc je neškodná."

Sára vyprskla.

"Ty jim dáváš placebo?"

"Ovšem."

"To je krutý."

"Proč? Ještě si nikdo nestěžoval. Právě naopak. Navíc je to zdravější než kdyby jim pomáhala jakákoliv magie. Aspoň doufám. Pokud si lásku svojí vyvolené bytostí nedokážou získat sami, nemyslím, že by jim nějaké kouzlo zprostředkovalo zdravý vztah."

"Asi máš pravdu," přikývla Sára.

Na chvíli obě zmlkly a Sára začala zametat okvětní lístky, které se na podlaze mezitím uskupily do záhadných útvarů.

"To nech být," poznamenala Ignácie nakonec, když viděla jak lístky před Sářiným koštětem prchají. "Brzo je to přestane bavit. Snad nám tu do té doby nikoho nevyvolají," dodala, když se lísky shromáždily do dokonalého kruhu a některé v něm začaly tvořit podivné symboly. Sára odložila koště do kouta.

"A co ty?" zeptala se. "Máš v plánu někoho políbit pod rozkvetlou třešní?"

Výraz na Ignáciině tváři byl až komicky nechápavý.

"Proč bych to dělala?"

"To teď jsme o to mluvily. Co je dneska za den?"

"Prvního května… Ale proboha! To opravdu ne! Nikdy jsem nepochopila, proč to lidé tak prožívají. Samota není vždycky příjemná, ale líbání na ústa není zrovna můj šálek čaje. A letos je celkem zima. Uvidíš, že spousta těch, co si tu byli pro různé amulety a nápoje lásky, přijde za týden pro něco proti nachlazení."

"To asi nebude z toho, že se jenom na chvíli zastavili pod stromem," poznamenala Sára. Ignácie, jak se zdálo, její komentář ignorovala.

"Ale pokud budeš chtít na odpoledne volno, řekni mi to radši hned, ať s tím počítám."

"Vlastně jsem se dneska nikam nechystala," přiznala Sára a sklopila oči. Okvětní lístky na podlaze začaly vířit, i když nebyl průvan. Postupně vytvořily asi metr vysoký sloupec, který se dál zvyšoval. Ignácie si povzdechla a zamířila do zadní místnosti. Vzápětí se odtamtud ozval zvuk napouštěné vody.

"Chystala jsem se udělat si na večer trochu horké čokolády!" ozval se přes hučení vody Ignáciin hlas.

"To zní fajn," odpověděla Sára a opět vzala do ruky koště. Vířící sloupec okvětních lístků už byl vysoký jako ona a vydával podivný hučivý zvuk. Vzduch v místnosti byl najednou plný omamné vůně a Sáře se začínala točit hlava. Začínala mít pocit, že už je v obchodě sama celé hodiny.

"Nechceš se večer trochu zdržet?" zeptala se Ignácie, která právě vstoupila do místnosti s kyblíkem plným vody. Přísným pohledem si změřila rotující sloupec růžových plátků. "Těchhle bude dneska venku plno," dodala a dobře mířeným pohybem vychrstla do sloupce vodu z kyblíku. Vodou zatížené plátky se sesypaly k zemi, kde zůstaly ležet ve vzniklé kaluži. Vůně zmizela.

"Co to bylo?" zalapala po dechu Sára. Ignácie pokrčila rameny.

"Objevují se v tomhle období a jsou neskutečně otravní. Zdá se, že tahle ulice na ně působí trochu zvláštně. No nic, dojdu pro hadr."

S prázdným kyblíkem v ruce se vracela zpátky do zadní místnosti.

"Teď by něco sladkýho bodlo," zamumlala Sára. "Můžu zůstat na tu čokoládu?" zavolala na svou šéfovou. Ta se vyklonila do dveří, na tváři široký úsměv.

"Ale jistě! Lepší než mrznout venku, nemám pravdu?"

"Jo," usmála se Sára. "Řekla bych, že jo."