Poslední slovo

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

Už jsem se bála, že dneska ani nic nenapíšu, protože jsem ráno měla zkoušku a následně vůbec žádný nápad na psaní (ona je to poslední dobou se psaním vůbec bída, měla bych trochu zabrat, než začne zkouškové období). Ale přece jenom se mi podařilo něco sepsat (All hail the Glow Cloud za téma týdne!) a tady to je.

Takže jako obvykle, příjemné čtení a dejte mi vědět svoje pocity a dojmy.

Vaše Dark Lord

"To je všechno?"

"Všechno."

"Takže to myslíš vážně? Nic víc mi k tomu neřekneš?"

"Stejně bys zase myslela, že si vymýšlím."

"Oh." Julie nadzvedla obočí a zatvářila se trochu dotčeně. "Tak fajn."

"Fajn," zamumlal Terry.

"Fajn," zopakovala jeho sestra a Terry zvedl oči v sloup.

"Dobře," prohlásil, zvedl se a odešel z místnosti dřív, než stihla Julie cokoliv říct.

A takhle to bylo pořád. Ať už se bavili o čemkoliv, řešili jakýkoliv problém, oba museli mít poslední slovo. Jakákoliv debata se tudíž zvrhla v hádku, ve které se překřikovali a snažili se toho druhého umlčet. Oba dva znali úsloví "moudřejší ustoupí", ale jak se zdálo, za celý svůj život se ani jeden z nich nerozhodl být tím moudřejším. Tedy, Terry to jednou zkusil. Vydržel to přibližně deset minut. Možná, že to byl jeden z důvodů, proč spolu moc často nemluvili.

"Vás poslouchat je teda požitek," řekla Terrymu Myrna, když vešel do kuchyně, na tváři otrávený výraz. "Nemůžu říct, že by mi to chybělo."

"Dík za podporu," zabručel a podrbal Lokiho za ušima. Veliký kocour začal slastně příst.

"Měli byste se naučit jeden druhého poslouchat," doporučila mu Juliina přítelkyně Darcy, která seděla s Myrnou a Bethany u kuchyňského stolu. "Jste pořád sourozenci a záleží vám jeden na druhém. Aspoň doufám," dodala.

"Možná byste měli víc mluvit o svých pocitech," navrhl mu Lee, který seděl na zemi, takže o něj Terry málem zakopl. "Nedostatek komunikace může zničit jakýkoliv vztah, i ten rodinný."

"Odkdy jsi ty odborník na vztahy?" zaúpěl Terry. Než stačil Lee odpovědět, ozval se Jack, který seděl v rohu místnosti na kuchyňské lince.

"Všichni máme nějaký zkušenosti."

"Co děláte všichni u nás v kuchyni?"

"Bydlíme tu," ozvaly se zároveň Bethany a Myrna.

"Já jsem tu na návštěvě," přidala se Darcy.

"Já jenom zaskočil na kus řeči," přiznal Lee.

Jack se zašklebil.

"Mně došlo kafe," prohlásil. "Už bych měl jít, Tom na mě čeká. Zase jsem se zakecal," zasmál se a seskočil na zem. Bethany mu podala plechovku s nápisem 'káva' a on s poděkováním zamířil ke dveřím.

"Tohle není možný," povzdechl si Terry.

"Radši tomu věř," prohodil Jack tichým hlasem, když ho míjel. "Znal jsem bratra a sestru, jejich vztah se úplně rozpadl a ještě to nedali dohromady. A už to bylo dvacet let. To není zrovna lákavý, ne?"

"Těšila se na tebe," řekla Darcy s úsměvem. "Možná nevěří všem těm šílenostem, co se tu údajně dějí, ale těšila se, že tě uvidí."

Terrymu proběhly hlavou myšlenky na to, jak měl tenhle víkend v jeho představách probíhat. Chtěl Julii ukázat, kde pracuje a pár dalších zajímavých míst ve městě. Potom ale jeho chování zajelo do starých kolejí a plány byly zapomenuty. Možná by to ještě mohl napravit.

"Já se taky docela těšil," přiznal rozpačitě. "Dejte mi chvilku," dodal a vrátil se do obývacího pokoje. Julie tam pořád ještě seděla na gauči a s trochu skeptickým výrazem si prohlížela místní noviny.

"Tohle město je fakt pošahaný," prohlásila, když vešel do místnosti, a odložila noviny. Na titulní straně se skvěl článek, o nějakém místním občanovi, kterému přes noc místo nehtů narostly na prstech zuby. "Kdo si ty zprávy vymýšlí?"

"To není výmysl, toho chlapíka jsem vážně viděl," ujistil ji Terry. "Potřást mu rukou byl dost divný pocit."

"Kecáš," opáčila.

"Nemusíš mi věřit, jestli nechceš," řekl a pokusil se smířlivě usmát. (Podle Staplese to vypadalo spíš jako kdyby mu bylo špatně, ale aspoň se snažil) "Omlouvám se za to předtím," dodal.

"Jako bych na to nebyla zvyklá," zasmála se.

"Nechceš...nechceš se projít? Mohli bychom se zastavit u mě v práci."

"Páni. Že bych se konečně podívala do toho zázračnýho labyrintu, ve kterým pracuješ? To si nemůžu nechat ujít."

"Fajn," usmál se Terry, tentokrát už o dost přirozeněji.

"Fajn."

"Fajn."

"Hele, nech toho, jo?"