Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Chtěla jsem vám napsat povídku, ale nějak na to nemám myšlenkovou kapacitu... Tak tu pro vás mám aspoň další zápis do Potvorníku! Opět to není úplně specifická bytost, ale k tomu se snad už příště dostaneme.
Takže příjemné čtení, hezké Velikonoce a v pátek pozor na vlkodlaky!
(a nezapomeňte dát vědět, jak se vám článek líbil, jakékoliv ohlasy vždycky pomůžou a potěší)
Vaše Dark Lord
Changelings
Changeling, v češtině podhozenec nebo podvrženec, je označení pro věc nebo tvora, kterého nějaká nadpřirozená bytost vyměnila za lidské dítě. Je to fenomén, který se objevuje v poměrně velkém množství folklórů, jak v tom keltském, tak i v germánském a slovanském, a historky podobné příběhům o podvržencích by se určitě našly i jinde. Děti kradli elfové, trollové, divoženky, někdy, nejspíš když už církev nepřipouštěla nic jiného, i sám ďábel.
Důvody nadpřirozených únosů byly různé a často se lišily podle bytostí, které je prováděly, nebo oblastí, kde se udály. Poměrně časté byly historky o tom, že víly (promiňte mi to označení, ale fakt mě zrovna teď nenapadá, jak bych to jinak opsala) rodily ošklivé děti, takže je radši měnily za ty hezčí, lidské. Podle jiných příběhů potřebovaly jejich děti lidské mateřské mléko, aby přežily kojenecký věk (to se občas řešilo i únosy dospělých žen, které bývaly za práci kojné v zásvětní říši bohatě odměněny), popřípadě víly vůbec děti mít nemohly a tak místo lidských novorozeňat nechávaly v kolébce třeba očarovaný kus dřeva. Stejně často zřejmě nadpřirozené bytosti považovaly lidská obydlí za pečovatelské jednotky, kam mohly uložit své přestárlé - stařík na sebe vzal podobu nemluvněte, nahradil lidské dítě a už si jen užíval, jak se o něj všichni starají. V ostatních případech mohlo jít taky jenom o zlomyslnost, popřípadě touhu si z ukradeného dítěte vychovat poslušného služebníka. Ve skotském folklóru se lidské děti dokonce využívaly jako daň peklu (jak se zdá, pro vílí dvory bylo peklo něco jako mafie nebo vláda - stačilo odvádět daně a byl od něj pokoj). A pak tu taky byli trollové, kteří došli k závěru, že je mnohem víc nóbl, když je jejich dítě vychováno v lidské rodině a z lidských obydlí si udělali něco jako soukromé penzionáty pro jednoho.
Podvržené děti byly často popisovány jako churavé, nerostly a někdy ani nemluvily, zato měly pořádný apetit a většinou toho snědly víc, než by bylo pro normální dítě jejich zdánlivého věku normální. Pokud nebyly tiché a zamlklé, mohly být naopak hlučné, často plakat a křičet, ve starším věku (pokud se ho dožily) pak mohly být extrémně zlobivé. Mohly se taky projevovat jako mnohem starší, než ve skutečnosti měly být. Mnohdy se lišily taky vzhledem, mohly mít velikou hlavu a oči, někdy ostré zuby a v některých případech dokonce i plnovous.
Víra v podvržence byla v minulosti tak zakořeněná, že dokonce existovaly návody, jak se jich zbavit. Poměrně časté byly dva způsoby, které se tak trochu vylučovaly. Jednou možností bylo s podvrženým dítětem zacházet uctivě a laskavě s nadějí, že to jeho matku potěší a vrátí se pro něj. Bohužel tu byla taky možnost podvržené dítě týrat a ubližovat mu. V takovém případě se měla objevit jeho matka, rozzuřená, že je s jejím potomkem špatně zacházeno, a vrátit pravé dítě zpátky. V některých oblastech se doporučovalo udělat před dítětem něco podivného, zpravidla začít vařit vodu nebo pivo ve vaječných skořápkách. Pokud se dítě začalo smát, nebo to nějak komentovat, bylo to jasné, vzhledem k tomu, že nejčastěji byly unášeny nepokřtěné děti (takže novorozenci). Když bylo takové dítě odhaleno, obvykle zmizelo, třeba vyletělo komínem, a v domě se opět objevilo to unesené.
Za vírou v podvržence se velmi často mohlo skrývat něco, co nemělo s nadpřirozenem vůbec nic společného. Za podvržence byly považovány autistické děti i děti které se narodily s nějakým mentálním nebo fyzickým postižením. Pokud dítě náhle zemřelo, mohly za to nadpřirozené bytosti, které to skutečné unesly a nechaly místo něj očarovanou náhradu, která po pár dnech "umřela" (to aby se po dítěti nikdo nesháněl). Nejhorší na tom bylo, že tento přístup často stál lidské životy, protože děti, považované za podvržence, byly často týrány ve snaze dostat zpátky "pravé dítě". V roce 1826 byla v Irsku žena jménem Anne Rocheová odsouzená za vraždu svého čtyřletého vnuka Michaela Leahyho. Tři dny po sobě ho koupala v řece Flesk, až ho utopila, ve snaze "vyhnat vílu". Nebyl to zdaleka jediný případ týrání nebo zabití týkající se víry v podvržence a ve všech případech nešlo jenom o děti.
Bridget Clearyová žila na sklonku 19. století v hrabství Tipperary v Irsku. Byla mladá a nezávislá a v jejích šestadvaceti ještě s manželem neměli žádné děti, což bylo na tu doby zřejmě podezřelé. Když v roce 1895 onemocněla a její manžel Michael čekal na příchod lékaře, začal z nějakého důvodu nabývat podezření, že Bridget unesly víly a místo ní je v domě podvrženec. To vyvrcholilo, když se s několika dalšími vesničany pokusil podvržence zapudit. Kolem 16. března 1895 se začalo v okolí mluvit o tom, že ji už nějakou dobu nikdo neviděl a Bridget začala hledat místní policie. Našli ji 22. března, pohřbenou v mělkém hrobě, její tělo zmrzačené a popálené. Michael Cleary tvrdil, že svou ženu nezabil, ale jenom vyhnal vílu, která ji nahradila. Trval na tom, že se skutečná Bridget co nevidět vrátí. Samozřejmě se nevrátila a on strávil patnáct let ve vězení za vraždu.
Tohle skončilo trošku depresivně... Bohužel, není toho moc, co by se o podvržencích dalo říct hezkého. Je to ovšem zajímavé téma, o kterém jsem už docela dlouho chtěla něco napsat (kromě těch pár povídek, které jste určitě už četli)
Zdroje:
https://www.lorepodcast.com/episodes/11 - mimochodem, Lore, ze kterého jsem mimo jiné pro tenhle článek čerpala, je úplně super podcast, který můžu jedině doporučit
Žádné komentáře:
Okomentovat