Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Tak mám za sebou půlku celkem masakrózního týdne... Asi bych si ani neměla stěžovat, vzhledem k tomu, že ve škole je všechno v pohodě a o víkendu mě čeká jenom jedna hodinová přednáška na Trpasliconu, ale z nějakého důvodu neustále zápasím se svými emocemi a každý den se přesvědčuju, že psát dál má smysl. Zatím se mi to naštěstí celkem daří, tak snad to vydrží.
A teď už k té dnešní povídce - přeju vám příjemné čtení a dejte vědět, jak se vám líbila!
Vaše Dark Lord
Sedával na kameni několik metrů od břehu jezera a hrával na housle. Zvolil si k tomu překrásné místo - kout jezera obklopený stromy, jejichž větve se nakláněly nad vodní hladinu, nízký břeh, který se mírně svažoval k vodě. Kámen, na kterém sedával, byl nejspíš oblázek, který tam kdysi upustil nějaký obr. Veliký, hladký a odlišný od všech kamenů v okolí. Měl ho rád. Byl dost prostorný na to, aby se na něm dalo sedět, a jeho hudba se odsud nesla přes hladinu celého jezera.
Rád by někdy hrál pro někoho. Vzpomínal si, že před mnoha lety sem na břeh přicházely lesní žínky, aby při jeho hudbě tančily. Když nad tím uvažoval, uvědomil si, že je už hodně dlouho neviděl. Kam se poděly? A kde byli mladí lesní trollové, kteří se k nim občas za svitu měsíce přidali?
Byly časy, kdy k jezeru občas zabloudili lidé. Obvykle chodili na opačnou stranu jezera pro vodu, ale někdy se objevili až u jeho kamene. Hrával jim rád, i když na jeho hudbu občas reagovali podivně. Někteří z nich si ucpávali uši a s křikem utíkali, jakmile přiložil smyčec na struny. Ti, kteří zůstali, se z nějakého důvodu mnohdy pokoušeli dojít k němu. Někdy je zkoušel varovat, naznačit jim, že kolem balvanu je hluboká voda. Jako by ho ale neslyšeli. On ale musel hrát, nemohl se zdržovat zachraňováním smrtelníků, kteří byli příliš hloupí na to, aby se neutopili. Možná, že proto sem časem přestali chodit. Utopilo se jich příliš mnoho.
Trochu ho to mrzelo. Byl rád, když měl publikum, a poslední dobou si začínal připadat opravdu osaměle. Před pár dny se ale jeho štěstí obrátilo. Když při západu slunce seděl na kameni a hrál, zahlédl na opačném břehu jezera drobnou postavičku. Jenom tam stála, s hlavou mírně nakloněnou, jako by poslouchala. Další den se objevila znovu, o něco blíž. Potěšilo ho to. Možná to ještě nemusí vzdávat. Jestli ještě vytrvá, možná k sobě pomalu ale jistě přiláká nové publikum. A možná jeho nové publikum bude dost chytré na to, aby se neutopilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat