Vítr

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

Tak mám snad konečně za sebou i tu poslední zkoušku. Doufám. Ještě uvidíme, ale snad to nebude tak katastrofální jako předchozí pokus. Protože jsem tu zkoušku ale psala dneska, tak se mi, bohužel, nepodařilo napsat nic nového. Takže tu pro vás mám další povídku z wordvemberu 2018, kterou jsem tu zatím nezveřejnila. Příští týden už snad s něčím přijdu.

Příjemné čtení

Vaše Dark Lord

---

"Páni, dneska tam pořádně fouká!" prohlásila Sára a zabouchla za sebou dveře. "Je tam pěkná kosa." Slečna Čejková s překvapeným výrazem vzhlédla.

"Opravdu? Ani jsem si nevšimla. I když je pravda, že Petržel dneska odmítl jít ven…"

Krkavec hlasitě zakrákal, jako by chtěl potvrdit její slova. Slečna Čejková vstala od svého stolu a starostlivě si Sáru prohlédla.

"Vypadáte prochladle. Sedněte si na chvilku." Popadla protestující Sáru za ruku a odtáhla ji do zadního pokoje, kde ji usadila do jednoho z umně vyřezávaných křesílek. "Udělám čaj. Nebo byste radši kávu?"

"Čaj stačí," zamumlala Sára. Vzápětí jí na ramenou přistál těžký pletený svetr slečny Čejkové. "To ani nemuselo být!" zaprotestovala. Slečna Čejková potřásla hlavou.

"Nic takového nechci slyšet. Nedopustím, aby se můj jediný zaměstnanec nachladil."

"Já jenom řekla, že venku fouká vítr."

"Oh."

"Ale čaj by byl fajn. Mám ho udělat?"

"Ani náhodou!" Slečna Čejková se zatvářila skoro dotčeně. "Musela jste vstávat a jít v tom větru ven. Uvařit vám čaj je to nejmenší, co mohu udělat." Chvíli se přehrabovala ve skříňce vedle dřezu. Po pár minutách hledání vítězoslavně vytáhla litinovou konvici. "Budou vám vyhovovat bylinky?"

"Určitě."

Sára, stále ještě zabalená v Ignáciině svetru, se zvedla a nakoukla do obchodu. Nebyla si jistá, jestli je dobrý nápad zalézt do zadního pokoje, když je obchod otevřený.

"Nebojte se, Petržel všechno pohlídá," ujišťovala ji slečna Čejková a napouštěla vodu do konvice. Kohoutky vodovodu vypadaly starobyle a teplá a studená voda byly zvlášť. "Musel by to být někdo hodně odvážný, nebo spíš hloupý, kdo by se pokoušel něco ukrást z mého obchodu."

Sára trochu nejistě přikývla. Pořád se jí to nezdálo. Ale na druhou stranu, kdyby se něco takového stalo, nebude to přece její chyba, ne? Přesto popošla do dveří, aby skrz skleněnou výlohou viděla na ulici. Slečna Čejková jen pokrčila rameny a opatrně zavěsila konvici nad oheň v krbu. Potom se vrátila ke skříňce a začala pátrat po čaji.

"Jsem si jistá, že tu někde byl," zamumlala. Chtěla zvýšit hlas a zeptat se Sáry, kam předešlého dne uložila čaj. V tu chvíli ale její podřízená vykřila. To polekalo Petržela, který začal skřehotat a plácat křídly. Slečna Čejková s povzdechem zavřela skříňku. Čaj bude muset počkat. Přistoupila zezadu k Sáře a lehce jí položila ruku na rameno.

"Co se děje?"

"Podívejte se," zamumlala Sára. Hlas se jí lehce třásl. Nataženou rukou ukazovala ven.

Venku na ulici se hemžily postavy. Bylo jich tam spousta, možná několik desítek. Převážně jezdci na koních. Většina z nich nevypadala zrovna jako lidé. Bylo tu několik elfů, pár tvorů, kteří vypadali jako rozkládající se mrtvoly a skupinka bezhlavých jezdců. Jejich koně byli šedí, se žlutě zářícíma očima a zacuchanými hřívami vlajícími v prudkém větru. Pod nohama koní se motalo několik pekelných psů - olysalých potvor s velikýma rudýma očima a tlamami plnými zažloutlých zubů.

"Ah, ano," usmála se slečna Čejková. "To je Štvaní. Občas se Na Rozcestí zastavují, především, když je takovéhle počasí. Nic si z toho nedělejte, drahoušku. Většinou nedělají problémy a pokud nevyjdete ven, neublíží vám."

"No to je hezký," zabručela Sára. Zjevně ji to příliš neuklidnilo. Slečna Čejková jí věnovala další úsměv.

"Máte na večer nějaké plány?"

"Ani ne," odpověděla Sára, zmatená náhlou změnou tématu. "Proč?"

"Možná byste měla tuhle noc spát tady. Jen pro jistotu. Koneckonců je dneska závoj tenčí než obvykle."

"Ale-"

"Nahoře mám vždycky volný pokoj. Nikdy nevíte, kdy se bude hodit. A uvařím večeři.

"To… by asi šlo," přikývla Sára. Rozhodně neměla chuť chodit ven, ani kdyby se všichni ti děsiví lovci teď vypařili. A venku navíc dál hvízdal vítr.

"Výborně!" zazářila slečna Čejková a stiskla jí rameno, ze kterého do té chvíle nesundala ruku. "Tak já připravím ten čaj."