Saň

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

Tak mám kompletně za sebou semestr (včetně té poslední zkoušky) a můžu se konečně věnovat čtení, přípravě přednášky na Trpaslicon (přijďte!) a snad taky nějakému tomu psaní. Zatím se mi podařilo dát do kupy aspoň dnešní povídku. Dejte vědět, jak se vám líbila (and bear with me, I am not the best with children or writing children)

Příjemné čtení.

Vaše Dark Lord

---

"Tati! Tati!"

Arthur Darrow s povzdechem odložil brýle a pohlédl na svého syna, který se se slzami na krajíčku zastavil ve dveřích jeho pracovny.

"Ano, Terry? Co se děje?"

"Ona mě štve!" oznámil mu devítiletý chlapec, zjevně rozčilený na nejvyšší míru. Krátké tmavé vlasy mu trčely do všech stran a v ruce držel zmuchlaný kus papíru.

"Předpokládám, že tím 'ona' myslíš svou sestru, je to tak?"

"Jenom jsem se ho zeptala," ozval se z chodby dotčený hlas a vedle Terryho se vynořila Julie. Převyšovala ho skoro o půl hlavy, ale vlasy, obvykle učesané do úhledných copánků, měla teď stejně rozježené jako její dvojče. Arthur doufal, že se ještě nestihli poprat. K tomu nedocházelo příliš často, ale sem-tam to hrozilo.

"Dobře, vysvětlíte mi někdo, o co tu jde? Jeden po druhém, prosím."

"Jenom jsem se chtěla podívat, co to kreslí," začala Julie, zjevně odhodlaná se obhájit za každou cenu. Byla z nich dvou obvykle ta rozvážnější, ale pokud se dostali do nějakého sporu, byli oba hádaví až hrůza.

"Zeptala se mě, proč má ten drak jenom dvě nohy!" skočil jí do řeči Terry a zamával Arthurovi před očima oním zmuchlaným papírem. Tomu pomalu začínalo docházet, o co tu vlastně jde. Poslední dobou byly podobné záležitosti poměrně časté. "A přitom to vůbec není drak!"

"Takže předpokládám, že jsi to Julii v klidu vysvětlil."

"Začal být protivnej," žalovala Julie. "Odseknul mi."

"Nemá mít blbý otázky," zabručel Terry a dramaticky se ke své sestře otočil zády. Arthur si znovu povzdechl.

"Dobře, Terry. Mohl bys Julii vysvětlit, co jsi přesně kreslil? Zjevně si tím nebyla jistá."

Terry něco zamumlal.

"Srozumitelně, prosím. A zkus se při tom otočit naším směrem."

"Kreslil jsem wyvernu," oznámil Terry přes rameno a opět se zadíval někam pryč.

"Ale vypadá to jako dr-" začala Julie, ale Arthur ji pohybem ruky umlčel.

"Napadlo tě, že ostatní třeba nebudou vědět, co wyverna je?"

"Myrna to ví."

"No jó, Myrna je úplně dokonalá," vyprskla Julie podrážděně.

"Nech ji být," zamračil se Terry. Zdálo se, že každou chvíli definitivně vybuchne.

"Terry, obávám se, že Myrna tu není, aby Julii vysvětlila, co to je, takže to asi budeš muset udělat ty. Jsem si jistý, že se tě Julie nechtěla svou otázkou nějak dotknout, nemám pravdu?"

"Jenom jsem byla zvědavá," přiznala Julie tiše. "Vypadá to trochu jako drak, ale ne úplně."

"Zase by ses mi smála," zabručel Terry. "Jako když jsem kreslil toho skřítka."

"Vypadal jako moucha!"

"Oni takhle vypadaj!"

"Vždyť ani neexistujou!"

"Tak to by stačilo!" zasáhl Arthur. "Julie, nevyjadřuj se prosím k Terryho kreslení, a ty, Terry, pokud se tě tvoje sestra na něco zeptá, nebudeš se chovat, jako by tě vzala po hlavě bačkorou. Věř mi, že klidné vysvětlení není tak těžké. Rozumíme si? Nerad bych vám zabavil pastelky jen proto, že se zase pohádáte."

Obě děti zamumlaly, že rozumějí a Arthur se usmál.

"Výborně. Vidíte, že to jde. Tak a teď bychom mohli jít pomoct mamince s večeří."

Terryho výraz se rozjasnil. Vaření měl moc, rád, což Arthura příliš nepřekvapovalo. Ten chlapec zdědil po rodině své matky lásku k věcem, které měly svůj řád a přesné postupy. I Julii vaření bavilo, i když ona raději experimentovala a její kuchařské pokusy skončily kuchyní úplně pokrytou omáčkou. Arthur chtěl ale vyřídit ještě něco, než se dvojčata začnou předhánět, kdo bude dřív v kuchyni.

"Ale nejdřív bys nám mohl říct, co je vlastně ta wyverna."

Terry přikývl, poněkud rozptýlený myšlenkou na pomoc v kuchyni.

"Wyverna je saň," řekl a byl pryč.