Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Tak se mi zase podařilo něco sesmolit, na poslední chvíli jako obvykle. Such wonder. Much wow. Snad to bude ke čtení.
Tudíž vám přeju příjemnné čtení a budu ráda, když mi dáte vědět svoje pocity a názory (na tuhle povídku, samozřejmě. Pokud si ale chcete povídat o pocitech nebo celkově o čemkoliv, můžete zkusit zprávu autorovi vlevo na liště nebo facebookovou stránku tohoto blogu, kterou najdete zde)
Vaše Dark Lord
V lesích kolem Misthavenu se pohybovalo něco velikého, šupinatého a lesklého. Misthavenské noviny tvrdily, že je to krokodýl, což bylo značně nepravděpodobné. Podle místního rozhlasu se jednalo o obřího hada nebo možná "nějakou suchozemskou nebo vzdušnou obdobu lochnesské příšery, pokud mi rozumíte. Něco podobného tu bylo naposledy v sedmdesátých letech a požadovalo to po nás princeznu. Starší ročníky si to jistě ještě vybaví." Potom následovala důležitá zpráva o tom, že se v celém městě začaly ztrácet knihy.
Podle Terryho to byl zatraceně hloupý knihowyrm, který se z nějakého podivného důvodu rozhodl, že mu knihovna nestačí a vypravil se na výlet. To by samo o sobě asi ani nevadilo, kdyby nešlo o největšího jedince v knihovně, zvíře o pěkný kus delší než osobní auto, vybavené párem křídel a neukojitelnou touhou hromadit knihy. A Terry si odmítal i jen představit, co by se stalo s knihami po pár týdnech v lese. Takže bylo třeba se vypravit na lov.
O lovu knihowyrmů a práci s nimi byly v knihovně minimálně dvě knihy. Jedinou nevýhodou bylo to, že také patřily mezi knihy, které si uprchlík vzal na cestu. To znamenalo, že Terry musel o pomoc požádat jedinou osobu, která by s něčím takovým mohla mít zkušenosti.
"Musím tě ale varovat, že jsem se honu na wyrma účastnil jenom jednou a to bylo ještě před francouzskou revolucí," upozornil ho dr. Smith, když ho Terry navštívil v ordinaci. "Je možné, že budu mít v některých oblastech téhle problematiky zastaralé informace."
"Pokud nehrozí ztráty na životech, bylo by to fajn," prohlásila s úsměvem Bethany, která si kvůli tomu vzala volno v práci. "Jinak bereme jakékoliv tipy."
"Předně doporučuji uvařit pořádný kotel čaje."
"S tím už jsme začali. Lee se ještě pořád snaží rozdýchat těch patnáct sáčků čaje v jednom hrnci," hlásil Terry. "Bude to pořádný zabiják, ale Satomi to takhle má ráda."
"Satomi?"
"Tak se jmenuje náš uprchlík. Aspoň Staples to tvrdí."
"Sehr gut. Dál budete potřebovat knihy, které společně s čajovými sáčky poslouží jako návnada, a nějaký vozík, ideálně něco, s čím se dá rychle pohybovat."
"Co auto?"
"Nein, auto není příliš dobrý nápad. Bude nutné, abyste knihowyrma nalákali tam, kde ho chcete mít, v tomto případě do knihovny." Dr. Smith se zamyslel. "Tenkrát jsme použili dvoukolák tažený nejrychlejším koněm ve městě, ale to jsme se snažili wyrma jen dostat z rathausu do jeskyně v nedalekém lese. Teď budete potřebovat něco menšího."
"Mám v knihovně takový ten vozík, který si beru, když ukládám víc knih najednou," navrhl Terry.
"Výborně. Dovedeš rychle utíkat?"
"Co? Počkat, vy chcete, abych ji já nalákal dovnitř?"
"Promiňte, doktore, ale vy chcete po Terrym aby někam běžel?" ozval se nečekaně Staples. Terry sebou trhnul. Neměl rád, když nad jeho tělem někdo znenadání převzal vládu. "To se nezlobte, ale horší návnadu by mohla dělat snad jenom stará Jekatěrina a i ta má možná lepší fyzičku."
"No dovol?" přerušil ho Terry, ale Staples ještě nebyl hotov.
"To bych spíš nominoval někoho, kdo je o něco míň zničitelný."
"Možná bych věděl, koho požádat o pomoc," poznamenal dr. Smith zamyšleně. "V tom případě ale budeme muset počkat do večera.
***
Nově navrženou návnadou byl Jack a i kdyby se kvůli němu nemuselo čekat až zapadne slunce, stejně by dřív nemohli začít. Až do setmění totiž trvalo než Tom Crespo a pár dalších členů místní vlčí smečky knihowyrma vystopovali. Zdálo se, že než si Satomi našla úkryt pod železničním mostem, prolezla v okolí města každý kout. Teď spokojeně podřimovala na hromadě nakradených knih a ve večerním šeru slabě světélkovala.
"Tak jo, teď už to můžete nechat na mně," prohlásil Jack a zamrkal. Tom sklopil oči a zdálo se, že se červená, ale to mohl být i odraz zapadajícího slunce.
"Hodně štěstí," zamumlal. "Zkusíme ji nasměrovat na tebe."
Plavovlasý upír se usmál a pevněji sevřel držadlo vozíku.
"Mám ve vás plnou důvěru."
"Pokusíme se tě nezklamat," řekl Tom a na chvíli se zadíval Jackovi do očí. Potom na sebe kývli.
"Tak jdeme na to. Jen doufám, že Terry nezapomněl otevřít dveře."
"Myslím, že ani on by tě nezklamal."
"Gaufrid tvrdí, že se v něm ještě nikdy nezmýlil, tak bude mít snad pravdu i tentokrát." Jack se na okamžik odmlčel. "Nezašel bys potom na drink?"
"Jenom pokud se nenecháš převálcovat drakem!" zasmál se Tom a vyrazil za ostatními členy své smečky.
Závod s wyrmem mohl začít.
Žádné komentáře:
Okomentovat