Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Tenhle týden mi začalo zkouškové období (už mám jednu zkoušku splněnou!), takže se vám moc omlouvám, ale budu vám muset poskytnout jenom povídky ze šuplíku, přesněji řečeno z Wordvemberovského šuplíku. Hrozně ráda bych napsala něco nového, ale momentálně na to nemám čas, energii, ani inspiraci. Mrzí mě to obzvlášť proto, že na konci ledna tenhle blog oslaví svůj první rok a já bych k té příležitosti moc ráda něco napsala. No, uvidíme, možná na to přece jenom dojde.
Zatím přeju hezký zbytek dne a příjemné čtení
Vaše Dark Lord
Úder. A další. Buch-buch, buch-buch. To bylo první, co Jack slyšel, když se k němu někdo blížil. Občas to zaslechl dřív než kroky. Zpočátku ho to děsilo, protože to v něm vzbuzovalo hlad. To bylo hodně nepříjemné. Postupně došel k názoru, že člověk, který se stane upírem by měl dostat aspoň nějakou příručku, která by mu radila, jak se s podobnými věcmi vypořádat a co všechno čekat. Po dvou stech letech usoudil, že ji asi bude muset napsat sám.
Jack se protáhl jako kočka a na chvilku se odvrátil od zářícího monitoru. Už dávno nepociťoval fyzickou únavu, ale i tak si čas od času potřeboval oddechnout. I když nepotřeboval ani dýchat. Venku už bylo světlo a on by si raději šel lehnout, ale účetnictví se samo neudělá. Proto tu občas seděl až do osmi, někdy i do devíti hodin a zápolil s ďábelským přístrojem, o kterém se mu v dětství ani nesnilo.
Tlukoty srdcí, které se ozývaly na ulici, už ani nevnímal. Musel se naučit jim nevěnovat pozornost, protože jinak by se z toho zbláznil. Někdy uvažoval, jestli to je to, co se stalo Melanii. Jestli se zbláznila ze všech těch tlukotů, které slyšela kolem sebe.
Jedno ze srdcí se náhle přiblížilo natolik, že jeho tlukot prostě musel vzít na vědomí. Věděl, co to znamená. Někdo ho přišel navštívit. Jack chvíli poslouchal. Tlukot byl zrychlený, jako by jeho tajemný návštěvník spěchal. Jak vstoupil na schodiště vedoucí k Jackově suterénnímu bytu, přidal se k tlukotu jeho srdce ještě zvuk kroků. A pak vůně.
Všeobecně se má za to, že podle pachu se orientují vlkodlaci. Mají přece jenom blízko k vlkům a psům, takže se to od nich čeká. Je ale málo známo, že nejsou jediní. Jack by z hlavy dokázal vyjmenovat tolik Dobrých sousedů, kteří měli stejně citlivý čich, a nestačily by mu na to prsty na obou rukou. Kdysi dávno dokonce potkal jednu Jagu, která byla slepá a spoléhala se především právě na čich. Jack se od ní tenkrát dozvěděl pár poměrně zajímavých věcí.
Navzdory přesvědčení většiny lidí měli upíři k vlkům skoro stejně blízko jako vlkodlaci. Často se na to zapomínalo, pravděpodobně díky podobě, jakou dostali v popkultuře. Upíři se prostě měnili maximálně v netopýry a dost. Jack ale věděl své. Kdysi na sklonku devatenáctého století strávil skoro týden proměněný v kupku slámy ve stodole nějaké stařeny. Gaufrid měl tenkrát podezření, že je to Baba Jaga a unáší děti. Ta baba si ale nikoho nechtěla pustit k tělu, takže vyšetřování padlo na Jacka a jeho měňavé schopnosti. Příliš se tím nechlubil, byla mu tenkrát strašná zima a málem ho sežrala koza, ale vždycky, když někdo zmínil netopýry, vzpomněl si na to.
Jack si uvědomil, že se nechává unášet myšlenkami na minulost, místo aby se měl na pozoru před nezvaným návštěvníkem. Narovnal se tedy a zavětřil. Pach nebyl nijak zvlášť silný, ale přesto Jack zaregistroval jemnou vůni čaje a zašlého papíru, mísící se s něčím elektrickým. Výborně. Takže se nemusí bát. Znovu se zaposlouchal do tlukotu srdce. Byl teď trochu klidnější. Tedy až do chvíle, kdy se návštěvník zastavil před Jackovými dveřmi. Tehdy se jeho srdce znovu zrychlilo. Jen nepatrně, ale Jack to poznal a usmál se. Nebyl škodolibý, ale měl rád, když z něj lidé měli respekt.
"Pojď dál, Terry! A neboj se, vím o tobě," zavolal na svého hosta. Srdce za dveřmi poskočilo, zřejmě leknutím, a klika se pohnula. Terry vstoupil a zamumlal pozdrav. Jack mu věnoval jeden ze svých úsměvů a spokojeně poslouchal, jak se jeho tlukot srdce pomalu uklidňuje. Výborně. Měl rád respekt, ale nerad viděl, když z něj jeho přátelé měli strach.
Žádné komentáře:
Okomentovat