Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Welcome to the year 20biteen! (or 20noneteen? I mean, 2019)
Tak se mi podařilo zase něco sesmolit, tentokrát po dlouhé době na téma týdne. Snad to bude mít hlavu a patu a tenhle blog vykročí do nového roku správnou nohou.
Příjemné čtení
Vaše Dark Lord
Láska bolí.
Obzvlášť, když to není ta láska, jakou většina lidí očekává. Když je to "něco méně" než tolik idealizovaná romantická láska.
Víte, z čeho mám největší strach? Že mě lidé, na kterých mi záleží, opustí kvůli někomu jinému. Někomu by se to mohlo zdát směšné. Tohle se přece stává běžně! Člověk si najde toho svého "někoho" a s chce pak trávit co nejvíc času. Ideálně zbytek života. S přáteli se občas sejde, ale vztah má přece přednost, ne? Aspoň já jsem vždycky měla pocit, že to tak bývá. Lidská bytost touží po vztahu a když ho dosáhne, snaží se trávit co nejvíc času se svou drahou polovičkou, někdy na úkor ostatních.
Tohle vlastně píšu z pohledu jednoho z těch "ostatních". Romantický vztah jsem nikdy neměla, ani po něm nijak zvlášť netoužím. Všem ostatním ho přeju, pokud ho ke svému životu potřebují, ale já ho mít nemusím. Jak už jsem ale zmínila, poměrně často zápasím se strachem, že mě ostatní opustí právě kvůli nějakému partnerovi. Už mnohokrát jsem byla ujištěna, že to tak rozhodně nebude a osobě, se kterou jsem o tom mluvila, jsem za to nesmírně vděčná.
Vím, že tohle všechno možná zní trochu nesouvisle a nejspíš jsem se i trochu opakovala, ale muselo to ven. Takže: pro všechny, kdo mohou zažívat podobné obavy jako já: Nebojte se o tom se svými blízkými mluvit. Pomáhá to víc než se pořád jenom strachovat. Komunikace je navíc dobrým základem jakéhokoliv vztahu, ať jde o romanci nebo o přátelství.
A pro vás z druhé strany té mojí "rovnice": Nezapomínejte na lidi, kterým na vás záleží. Mají vás rádi. A láska někdy bolí, ať už je jakéhokoliv druhu.
Žádné komentáře:
Okomentovat