Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Dneska je to na den přesně jeden rok, co jsem si založila tenhle blog. Chtěla jsem k té příležitosti napsat něco extra. Nakonec to ale dopadlo tak, že jsem po dlouhé době konečně napsala novou povídku. Tak si ji užijte a dejte vědět, jak se vám líbila.
Vaše Dark Lord
V obchodě byl neobvykle normálně působící člověk. Aspoň na první pohled tak Sáře připadal. Byl to mladý muž vysoké postavy, s brýlemi a dlouhými vlasy svázanými do ohonu. Když Sára vstoupila, prohlížel si zrovna výběr amuletů na zdi vedle krbu.
Sára si odkašlala, aby na sebe strhla pozornost. Zákazník sebou škubl a obrátil se na ni.
"Vás jsem tu ještě neviděl," zamumlal. Vzápětí se zamračil, jako by se mu nelíbilo, co právě řekl, a dodal: "Promiňte. Dobrý den."
"Mohu vám nějak pomoct?" usmála se tak přátelsky, jak to jen dokázala.
"Měl bych tady mít objednávku pro knihovnu."
"Bohužel, slečna Čejková právě odešla a o žádné objednávce mi nic neříkala."
"To mi snad dělá naschvál," zaúpěl a dramaticky zvedl oči v sloup. Potom úplně jiným, i když pořád trochu frustrovaným tónem pokračoval: "Mohl bych tu na ni počkat? Už se míjíme docela dlouho a já bych to rád konečně vyřídil."
"Myslím, že to nebude vadit," prohlásila Sára.
"Díky," řekl a poprvé od chvíle, kdy do obchodu vešel, se usmál. Sára si všimla, že má maličko křivý úsměv a napadlo ji, že komunikace s ním třeba nebude tak nepříjemná, jak se původně obávala.
Nabídla mu židli a něco k pití. Když ho po deseti minutách přesvědčila, že jde o nabídku "svobodně darovaného", a že po něm opravdu nechce nic na oplátku, požádal ji o trochu čaje. Za chvíli už voda v kotlíku v krbu (Ignácie Čejková neuznávala varné konvice a odmítala si do obchodu jednu pořídit) začínala bublat.
"Takže… vy pracujete tady v knihovně?" odhodlala se Sára načít rozhovor po nepříjemné chvíli ticha. Pokud se pamatovala, knihovna v ulici Na Rozcestí byla, nikdy si ale nevšimla, že by byla otevřená.
"Asi by se to tak dalo říct," zamumlal, jako by si sám nebyl jistý. "Vlastně je to spíš…"
"Pobočka?" navrhla Sára.
"Spíš zadní vchod. Skoro nikdo odsud do knihovny nechodí, takže bývá skoro pořád zavřený."
"V knihovně jsme dlouho nebyla," prohodila. "Nemohla bych si u vás zařídit kartičku? Aspoň bych to měla přes ulici."
"My kartičky nepoužíváme," oznámil jí se známkou pobavení v hlase. "Většina mých návštěvníků by nejspíš ani nepochopila jejich princip. Obvykle si pamatuju, co si kdo půjčil."
"Asi k vám nechodí moc lidí, co?"
Trochu zvedl hlavu a zadíval se jí do očí.
"Lidí zrovna ne."
Rukou vklouzl do kapsy a vytáhl smartphone. Krátce na něj pohlédl a zase ho odložil.
"Nevíte, kdy by slečna Čejková měla přijít? Nemám zrovna moc času." Přejel Sáru pohledem. "Ne, že by mi to nějak vadilo," dodal. Při té poslední větě Sára zaregistrovala v jeho hlase zvláštní přízvuk.
"Promiňte," povzdechl si zákazník. Jeho hlas už zněl zase stejně jako většinu času. "On si prostě nedá pokoj. Ale to je na delší povídání. Mohla byste slečně Čejkové vyřídit, že tady byl Darrow z knihovny? Předejte jí tohle," vytáhl z tašky, kterou si přinesl, dvě sklenice. V obou bylo něco, co Sára nejprve považovala za šedé kusy vaty. Pak si uvědomila, že jde o obláčky kouře. "Je to přesně to, co po mně chtěla. Ten tmavší je z ohně z letního slunovratu, tenhle světlejší ze zimního. Pro svoji objednávku se stavím tak do týdne."
Než se stačil zvednout od stolu a rozloučit se, rozcinkal se zvonek nade dveřmi. Dovnitř vstoupila majitelka obchodu a zákazník se usmál.
"Zdá se, že mám přece jenom štěstí."
"Pane Darrowe!" usmála se Ignácie Čejková. "Nečekala jsem, že se ukážete tak brzy. Přišel jste si pro svou objednávku?"
"Pokud ji už máte připravenou."
"Ale jistě," prohlásila Ignácie a protáhla se kolem Sáry za stůl. "Sáro, drahoušku, omlouvám se, že jsem ti nic neřekla. Úplně se mi to vykouřilo z hlavy. Tak, tady to je," vylovila ze zásuvky stolu objemný balík. "Poslední kopie, která je k mání."
Darrow si balík převzal a zběžně do něj nahlédl.
"Výborně, zdá se, že je v pořádku. Takže tady," přisunul k ní obě sklenice, "je na oplátku vaše objednávka."
"Cením si vaší námahy," mrkla na něj Ignácie.
"My si ceníme vaší asistentky," oznámil jí Darrow s tím divným přízvukem, načež mu ruka vylétla k ústům a on si začal celý rudý mumlat něco, co znělo jako "tohle už trochu přeháníš!" Pak se velice spěšně rozloučil a s balíkem v náručí obchod opustil. Zůstaly po něm jen dvě sklenice kouře a na zemi zapomenutá taška.
Ignácie vypadala, jako že každou chvíli vyprskne. Sára měla chuť se jí zeptat, co přesně se právě stalo. Než to ale stihla, Ignácie ji vzala za ruku a lehce ji stiskla.
"Přinesla jsem nějaké sušenky," pronesla s uličnickým úsměvem. "Nechala by ses přemluvit na ještě jeden šálek čaje?"
A Sára nemohla jinak než souhlasit. U čaje by se přece jenom mohla ještě kdeco dozvědět.
P.S.: Let me know if you know who Darrow is!
Žádné komentáře:
Okomentovat