Vánoce

Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!

A doufám, že si užíváte hezké, nebo aspoň snesitelné Vánoce, jakékoliv jiné svátky, které třeba slavíte, nebo aspoň prázdniny. Dneska tu pro vás mám něco, co by se tak trochu dalo označit jako "vánoční speciál". To by se dalo přeložit asi jako trochu jiný formát s vánoční tématikou. Tak vám třeba i dva dny po Štědrém dni zvedne náladu.

Příjemné čtení

Vaše Dark Lord

---

Terry počtvrté odehnal ze svého stolu Olega a konečně zavázal provázek na balíčku.

"No, to by bylo," zabručel a odložil nůžky.

"Pořád nechápu, proč to děláš," pohnuly se jeho rty vzápětí. Terry si hlasitě povzdechl a zvedl ze svého pracovního stolu zrcátko.

"Co máš za problém?" zabručel podrážděně a pořádně se na Staplese zamračil.

"Nechápu, k čemu je tahle tradice dobrá. Co z toho máš? Plynou z dávání darů nějaké výhody?"

"Mám dobrý pocit z toho, když můj dárek někomu udělá radost."

"Pffft, radost! Toho se nenajíš. Zajistí ti to aspoň spojenectví do budoucna?"

Terry se na chvíli zamyslel. Jak má tohle vysvětlit tvorovi, který neuvažuje jako on?

***

Myrna si přisunula židli blíž k oknu. Vánoce patřily mezi její nejoblíbenější části roku, naprosto milovala tu spoustu jídla, i to, jak se všechno kolem třpytí. Teď se zrovna pokoušela zavěsit do okna barevné svíčičky a už začínala pociťovat nevýhody svého nevelkého vzrůstu. Možná by měla počkat, až dorazí Terry nebo Beth…

Ale ne, to Myrna nechtěla. Nechtěla být nikomu nic dlužná kvůli nějaké výzdobě. Postavila se na židli na špičky a pokusila se dosáhnout na háček na horním rámu okna. Jak jen se jí to podařilo loni? Jednou nohou se opřela o opěradlo židle a natáhla se ještě trochu víc, doufajíc, že pod ní ta židle nepodjede.

***

Bethany se opět procházela po skřetím tržišti. Tentokrát byla připravená, v batohu měla několik skleniček medu, sněžítko a pár ručně vyráběných vánočních ozdob. A smlouvání si celý rok trénovala na Myrně.

"Dobré odpoledne," usmála se na stařenu s tváří podobnou vlašskému ořechu. "Ráda bych se vás zeptala na tohle," ukázala rukou na amulet s několika plíšky zdobenými spletitým motivem. "Co byste mi o něm pověděla?"

Vrásčitá tvář skřetí ženy se roztáhla v širokém úsměvu.

"Zajímavá volba," řekla chraplavým hlasem. "Záleží ovšem na tom, jestli by byl pro vás nebo pro někoho jiného."

***

"Já to říkám pořád, vy lidi jste blázni," prohlásil Staples, zatímco Terry zamykal knihovnu. "Dávat ostatním věci jenom tak? Vy nemáte žádný pud sebezáchovy."

"Vždyť jsem ti to už vysvětloval," povzdechl si Terry a pokusil se potřetí nezakopnout o Olega.

"Vždyť to nedává smysl ani jako výměnný obchod! Věci, které si vyměníte, ani nemají podobnou hodnotu."

"To možná ne," potvrdil Terry, strčil klíče do kapsy a vzal Olega do náručí. "Ale udělat někomu radost tu hodnotu vyrovná."

***

"Nepotřebuješ pomoct?"ozvalo se těsně za Myrnou ve chvíli, kdy jí židle podklouzla. Zaječela a pokusila se znovu získat pevnou půdu pod nohama. Pak ji někdo chytil do náručí.

"Mám tě," zazněl jí v uších Leeův hlas.

"Měl bych zmínit, jak směšné je věšení svítících šňůr do oken při tvojí výšce?"

"Ty máš, co říkat, Puku," zasmál se Lee a pomohl Myrně na nohy. Teď si je konečně mohla oba prohlédnout. Oba měli na hlavách santovské čepice, ta Pukova byla navíc doplněná barevným řetězem. Nezdálo se, že by z toho byl nadšený, spíš trochu zmatený. Vedle Leeho vypadal směšně malý a Myrna si uvědomila, že není o moc vyšší než ona sama.

"Já ta světýlka pověsím," prohlásil Lee. "Vy dva se zatím můžete postarat o kuchyň."

Myrna radostně zavýskla.

"Jdu pustit koledy!"

"Kole-co?!" ozval se Puk zmateně. "Já přišel na film!"

"Říkal jsem ti, že dneska to bude jiné," upozornil ho Lee. "Ale jsem si jistý, že se ti to bude líbit."

***

"Opravdu s tím nechcete pomoct?" zeptal se už asi po páté lešij ze stánku na okraji skřetího tržiště. Beth jenom mávla rukou.

"Přece vás nebudu zdržovat od ostatních zákazníků. Hned venku mám auto, takže ho ani neponesu moc daleko."

"Ovšem, ta vaše 'auta'," zašklebil se lešij. Na to, že jeho tvář tvořila převážně kůra, byl překvapivě expresivní.

"Pro mě i moje auto je obrovská čest nést stromek z vašeho lesa," ujistila ho Beth se širokým úsměvem. Nezdálo se, že by to lešijovi příliš zvedlo náladu.

Beth shodila batoh ze zad a chvíli v něm hledala. Nakonec vylovila poslední skleničku medu.

"Že jste to vy, mohli bychom uzavřít ještě jeden obchod."

***

"Myslel jsem, že už budeš doma, poznamenal Terry, když Beth zaparkovala na příjezdové cestě. Byl úplně ověšený balíčky a z ramene mu visel kocour.

"Trochu jsem se zdržela na nákupech," vysvětlovala Beth zatímco vykládala nákup z auta. "A mám i stromeček."

"Stromeček?" začal Terry zmateně. "Nikde nevidím žádný-"

Přímo za ním si někdo odkašlal a Terry polekaně nadskočil.

"Promiňte!" výše, jakmile si uvědomil přítomnost lešije před domem a trochu nabral dech. "Skutečně bych vás tu nečekal. Můžeme vám za vaše služby něco nabídnout?"

"Svou odměnu jsem již dostal," ujistil ho lesní duch.

"Jenom tě chtěl vidět," zasmála se Bethany. Terry zakoulel očima.

"Brzo na mě začnete vybírat vstupné," zabručel.

V domě se svítilo. V okně obývacího pokoje bylo vidět Leeho, jak zavěšuje drobné třpytivé hvězdičky. V kuchyni se právě Myrna snažila nastříkat Pukovi do vlasů šlehačku.

"Měli bychom jít dovnitř," prohlásil Terry. "Než náš dům lehne popelem."

"Velmi oceňuji vaši laskavou pomoc," usmála se Beth na lešije a Terry zmáčkl kliku u hlavních dveří…

***

***

Ignácie Čejková postávala před vchodem do svého obchodu a od úst jí stoupaly obláčky páry. Ulice Na Rozcestí byla naprosto klidná. Ještě klidnější než obvykle. Plynové lampy ozařovaly výkladní skříně i dlažbu slabým, žlutým světlem, od pekárny se linula vůně čerstvě upečeného chleba a z oblohy se snášely drobné vločky. Většina oken v ulici byla temná, jen z výlohy Ignáciina obchodu se ještě linulo světlo. Skoro všechno bylo tak, jak má být. No, skoro.

Slečna Čejková sáhla do kapsy a vytáhla hrst tmavého prášku. Chvíli vyčkávala a potom, když ulicí právě prolétal závan větru, obsah své kapsy vyhodila do průvanu. Vzduch se naplnil jemnou vůní, která by někomu připomínala kořeněné svařené víno, někomu perník a někomu prostě domov. Kdesi v dálce se rozezněly zvonečky a lampy zazářily o něco jasněji. Jako by chtěly všem připomenout, že ráno opět vyjde slunce a bude na obloze o něco déle. V tu chvíli se z obchodu ozval Sářin hlas a oznamoval, že kakao je hotové. Ignácie Čejková se usmála. Teď už bylo všechno tak, jak má být.