Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Mám tu nový překlad a k tomu i pár oznámení. Tak za prvé: od teď budu zveřejňovat povídky jenom ve středu. Ukázalo se totiž, že nejsem schopná si něco psát dopředu ani mít každý týden připravené dva příspěvky. Moc se za to omlouvám, ale bude to pro mě tak jednodušší.
A za druhé: to, jestli zveřejním povídku nebo překlad, bude víceméně namátkové (z toho důvodu, že nevím, co budu mít připraveno).
Jinak pokud máte zájem sledovat můj blog více, mrkněte na mou facebookovou stránku, narazíte tam na všechny novinky 
Tak, a teď už k dnešnímu překladu. Jelikož jsem naprosto nemožná, nepodařilo se mi přeložit další epizodu Night Vale včas (možná to taky bylo, protože mě navštívila Iharo a já měla tím pádem výmluvu). Takže zde je, prosím, překlad úžasné povídky, kterou jsem objevila na níže uvedené adrese.
Příjemné čtení, my dear pumpkins.
Vaše Dark Lord
P.S.: Tato povídka má dva aspekty, které se mi na ní nesmírně líbí. Kdo na ně přijde, nic sice nevyhraje, ale bude pochválen a pokud se dostaví na Whocon (nebo na Creepycon), řeknu si mu/jí/jim o autogram.
Moje sestra a já… jsme velmi odlišní lidé.
Já měla vždycky to, čemu říkám "žirafí postava", vytáhlá, vysoká. Amy byla průměrně vysoká s postavou tvaru přesýpacích hodin. Já byla ve společnosti outsider, ona vyloženě společenský typ. Já si v patnácti prošla coming outem jako asexuál. Celkem často mi během našeho dospívání říkala, že jsem cvok a nikdo mě nikdy nebude mít rád.
Potom, o tři roky později, mi zničehonic zavolala a pozvala mě na svou svatbu.
Přestěhovala jsem se na druhou stranu země, měla jsem celkem slušné zaměstnání jako fotograf na volné noze a zrovna jsem se začínala zbavovat svých nejistot, když se ozvala. Střídavě chodila se svým klukem ze střední už od maturity a on se konečně odhodlal ji požádat o ruku. Potom, co se omluvila za umrtvení našeho vztahu, když jsem se odstěhovala do Kalifornie, mi nabídla, že mi zařídí let a dokonce i zaplatí pokoj v hotelu.
Rozhodla jsem se zakopat válečnou sekeru a požádala jsem o datum.
Samozřejmě jsem nebyla překvapená, když vyšel najevo její skutečný úmysl. Věděla, že jsem fotografka a že neodmítnu, když mě požádá o focení na svatbě. Zamrkala a připomněla mi, že zaplatila za to, abych tu byla. Takže jsem řekla ano. Doufala jsem, že svoje peníze dostanu zpátky, až ty fotky dám na svou stránku.
Amy si naplánovala pohádkovou svatbu. Podařilo se jí najít jednu louku v lese poblíž domu, kde jsme vyrůstaly, která byla doslova dechberoucí. To jsem musela uznat i já - když bude jasné nebe a teplé počasí, bude to pro její svatbu dokonalé.
Myslím, že tehdy to začalo. Amy pořád mluvila o tom, jak je tu zelená tráva, když šlápla na houbu.
Zaječela, že je to hnus, a já popošla blíž, abych to mohla vyfotit. Ta houba byla součást kruhu, přírodního úkazu, který jsem naživo ještě neviděla.
"Co to děláš?" ptala se mě, jako by mi narostla další hlava.
Pokrčila jsem rameny. "Vílí kruh. Tak se jim říká. Pro pohádkovou svatbu dokonalé, ne?" To, jak jsem se usmívala nad jejím znechucením, bylo možná až moc vidět.
"No, všechny je musíme nechat vytrhat!" Amy vytáhla telefon a odstoupila od kruhu. "Nechci tu mít všude houby, ničí to trávu a ta pak zhnědne! Zavolám Danemu, zůstaneš tady a pomůžeš s trháním?"
Okamžitě mi přeběhl mráz po zádech. Zavrtěla jsem hlavou a zvedla ruce. "Ani náhodou. Prostě je tu nech, Amy. Umocní to celou tu kouzelnou atmosféru, přísahám."
"Ani náhodou! Jsou nechutné!" zašklebila se Amy. "Můžeš prostě jít. Ne, že bych platila za to, aby ses sem dostala nebo tak něco."
Sbalila jsem si foťák a odjela. Nechtěla jsem se vypořádávat s Amyiným vztekáním. Navíc se mi ten vílí kruh docela líbil. Škoda jen, že ho sestra nechá vytrhat jen proto, že neodpovídal její přestavě krásy.
Den nato mě Amy "pozvala" abych ji nafotila ve svatebních šatech, takové malé album před svatbou. Přirozeně jsem poslechla, abych se vyhnula konfliktu v případě odmítnutí.
Amy se před foťákem předváděla. Špulila rty, kroutila si pramínky vlasů, popravdě byla jednou z lepších modelek, se kterými jsem pracovala. Věděla, jak má před foťákem vypadat dobře.
Pak vyjekla, když si vedle ní jedna z družiček, myslím, že to byla Julie, stoupla. "Julie, co sakra děláš? Proč jsi mě štípla?" vyjela.
Julie zvedla obě ruce. "Neštípla jsem tě!"
"Tak co- au! Au!"
Zatímco se moje sestra začala plácat po rukách a stehnech, rozhodně ne jako šťastná nevěsta, odložila jsem foťák. Stuha ve vlasech jí povolila, takže jí napadaly do obličeje, což ji rozčílilo ještě víc. Zanedlouho začaly ječet a poskakovat i družičky, jako by se oháněly po neviditelných broucích.
Vrátily jsme se do auta, kde moje sestra dál špulila rty. "To není fér, ty na fotkách stejně nebudeš, tak proč se ti nic nestalo?" řekla.
Přikrčila jsem se. "Nevím? Vzala jsem si dneska repelent."
Julie si zamračeně prohlížela své holé paže. "Nevypadá to jako hmyzí bodnutí. Podívej." Natáhla ruku, abych lépe viděla.
Její nebohé paže byly pokryté ošklivými podlitinami, které přecházely v tmavé modřiny. Zašklebila jsem se. "Snad se to do svatby zahojí."
"To by měly, jinak tam se mnou nepůjdeš," vyhrožovala Amy.
Juliiny oči se zalily slzami, zakryla si obličej rukama a začala vzlykat. Rychle jsem zařadila rychlost, abych odtamtud ty holky dostala co nejdřív. Jakmile se Julie ten večer převlékla z družičkovských šatů a dala si na ruce led, vzala jsem ji na pár drinků. Do rána byly z podlitin fialové modřiny, ale já ji ujistila, že do svatby bude většina z nich pryč.
Šla jsem k Amy domů, abych ji přesvědčila o změně místa na svatbu, vzhledem k tomu, že se tam zjevně přemnožil nějaký hmyz, ale to už se rozčilovala nad něčím jiným.
"Akorát jsem ho koupila! Přes čtyři litry mléka a je úplně zkažené!" Pustila galon mléka do dřezu a nádoba praskla. Do odpadu začaly vytékat sražené kusy a celou místnost naplnil odporný puch. Zvedl se mi žaludek, tak jsem si ucpala nos a rychle otevřela okno.
"To se stává Amy. Poslyš, tak bude k snídani něco jiného, okay? Pořád ještě máš ráda míchaná vajíčka?"
Amy si povzdechla a opřela se o linku, ale krátce přikývla. Byla pokousaná ze všech nejvíc. Dokonce i v obličeji měla modřiny. "V noci jsem nemohla spát. Omlouvám se, že jsem tak protivná. Prostě jsem se nemohla uvelebit! Celé moje tělo je jako obří modřina."
Přikývla jsem, vzala z lednice vajíčka a rozehřála pánev. "To bude nejspíš i nervozita z té svatby. Ještě pár dní a bude po všem."
Rozbila jsem vajíčko a nalila ho na pánev.
Co je horší než zkažené mléko? Pukavce.
Amy zaječela, pak se začala dávit a vyzvracela se do dřezu. To vejce bylo příšerné, hnilobně hnědozelené, a páchlo jako smrt. Bublalo a syčelo na pánvi, dokud se neroztrhl žloutek a ven nevytekla hustá rudá tekutina. Zápach smažící se krve mě donutil připojit se u dřezu k Amy.
"Zkažená vejce, zkažené mléko, co bude další?!" Amy se rozplakala a zhroutila se na podlahu, roztřesené nohy už ji neudržely.
Seškrábla jsem vajíčka do koše a rovnou jsem vyhodila i pánev - ten hnilobný zápach bychom z ní už nedostaly. Potom, co bylo všechno vyřízeno a okna otevřena, jsem se posadila se svou sestrou na gauč, hladila jsem ji po zádech, abych ji uklidnila, a řekla jsem jí, že na vině bude nejspíš její lednice. Neudržela jídlo v chladu.
Modřiny na rukou družiček do dalšího dne zmizely, ale Amyiny se víceméně zhoršily. Příšerné podlitiny, které otékaly a modraly. Přísahala bych, že se objevovaly další, přestože Amy tvrdila, že se na louku nevrátila.
Jak se svatba přibližovala, Amy byla čím dál roztržitější. Ztratila telefon, klíče, peněženku, dokonce i řetízek, který si na svatbu půjčila. Byl to nádherný stříbrný šperk se safírem, který skvěle doplňoval růžové detaily na jejích svatebních šatech. Nemohla přestat vzlykat a trvala na tom, že ho nechala na prádelníku, ale nebyl k nalezení. Nakonec jsem jí musela půjčit svůj jednoduchý řetízek s perlou. Něco půjčeného. Ale nic modrého.
Přišel den svatby a já dostala zprávu od Julie.
'Nechoď na svatbu.'
Okamžitě jsem jí zavolala, ale šlo to rovnou do hlasové schránky. Musela jsem jí volat nejmíň desetkrát, než dovnitř nakoukla hlavní družička a řekla mi ať sebou pohnu a obleču se.
Neměla jsem nic výrazného, jen růžovou sukni a zelenobílou halenku. Vypadala jsem jako jarní princezna, Amy byla královna. Bože, ale bylo vidět, jak je vyčerpaná. Make up zakryl většinu podlitin, ale když jsem viděla ty nekonečné řady černých a modrých modřin na jejích zádech, cítila jsem bolest. Nedokázala jsem si představit, jak musí bolet celé její tělo.
Ale byla odhodlaná. Čím dřív bude po svatbě, tím dřív se s tímhle vším skoncuje.
Obřad byl nádherný, i přes Amyin bolestný výraz mezi překrásnými nevěstovskými úsměvy. Zase ji něco kousalo, všimla jsem si, když se jí nad prsem objevila další podlitina. Fotila jsem v momentech, kdy se usmívala. Ty dobré části nejvýjimečnějšího dne jejího života.
Když se políbili, někdo mě zezadu popadl za halenku a odtáhl pryč.
Málem jsem zaječela, ale něčí ruka mi zacpala pusu a já byla odvlečena zpátky do lesa a do auta.
Když se zamkly dveře, otočila jsem se a spatřila svého únosce.
"Julie?"
Julie vypadala příšerně. Podlitiny na jejích rukách vypadaly ještě hůř, kůže jí v těch místech praskala a zanechávala rozdrásané rány. V rukách svírala nůžky a v očích měla šílenství.
Zbledla jsem. "Julie? Co se děje?"
"Jdou sem. Přišli pro mě, když jsem to zjistila. Já… Myslím, že do auta se nedostanou, ale prosím, prosím, prosím, Alano, drž je se mnou!" Vrazila mi nůžky do rukou. Byly staré a rez je pokrývala jako zaschlé kapičky krve.
Když jsem se pokusila odtáhnout, chytila mě za ruce a zavrtěla hlavou. Vykoukla jsem z okna. Moc jsem to ho neviděla, vzhledem k tomu, kde jsme parkovaly, ale všimla jsem si, že se hosté řadí k házení kytice. "Julie, zbláznila ses?" Bylo to drsné, ale vypadala opravdu šíleně.
Julie znovu zavrtěla hlavou a oči se jí zalily slzami. "Moje rodina se přistěhovala z Irska, když jsem byla malá. Myslela jsem, že je na těch kousancích něco povědomého, ale nespojila jsem si to, dokud jsem se doma nenapila mléka z lednice a bylo zkažené. Je mi to líto, Alano, tak moc mě to mrzí…"
Z palouku se ozval křik a já znovu otočila hlavu tím směrem. Bylo vidět světlo. Zlatavé světlo v kruhu v místě kde… kde byly předtím ty houby.
"... Tvoje sestra mi řekla, co udělala s tím vílím kruhem. Teď už nemá žádnou naději."
Ten osamocený křik se změnil v celý sbor. Viděla jsem, jak hosté prchají z palouku, zatímco to světlo sílilo. Jejich oblečení bylo sežehnuté, tváře opálené do ruda.
Vytrhla jsem Julii nůžky a vyrazila z auta ven. Její prosby, abych se vrátila, jsem nevnímala.
Světlo bylo teď tak silné, že to bylo jako bych se dívala do slunce. Viděla jsem svatební hosty ležet na zemi, jejich kůže měla barvu čerstvě uvařeného humra. Dane ležel na zemi, oči měl vypálené z hlavy a z hrudníku mu trčela stříbrná dýka. Běžela jsem dál, směrem ke zdroji světla.
Moji sestru něco vedlo směrem ke světlu. Bílé šaty jí vlály jako při vichřici. Její bledá tvář jako by byla zhypnotizovaná tím, co bylo v tom světle.
Jediné, co jsem rozeznala, bylo tělo a ruka natažená směrem k ní, a začala jsem taky ječet.
Kolem zápěstí té ruky byl safírový řetízek, který ztratila.
Amy se pomalu chytila ruky… a to něco ji vtáhlo do světla.
Pak jsem ztratila vědomí. Když jsem se probudila, byla jsem v nemocnici a Julie spala na židli vedle mojí postele.
Skončila jsem s popáleninami prvního a druhého stupně na všech odhalených částech těla, ale měla jsem štěstí. Všichni ostatní na pozemku byli mrtví. Nikdo se nesnažil vysvětlit, co jsem viděla, jako že to byla nějaká chemická zbraň nebo únik plynu.
Něco způsobilo to, co se stalo mojí sestře. Její tělo nebylo nikdy nalezeno. Ztratila jsem ji.
Proč se k tomu ale teď vracím?
No, Julie a já budeme mít svatbu.
A dnes ráno, když jsem vyšla na dvorek, byl tam vílí kruh.
Uprostřed kruhu byl perlový náhrdelník, který jsem půjčila sestře, s modrým safírem u krku.
Něco půjčeného, něco modrého.
Žádné komentáře:
Okomentovat